Album LOCOMOTIVE se s ničím nepáře

LOCOMOTIVE: Digitální teror
Tue Madsen, 36:09
hardcore/metal

Kapela LOCOMOTIVE z Českého Krumlova vznikla v roce 1995 po rozpadu deathmetalové kapely EXTRAXE. Již rok poté se přihlásila o pozornost vydáním prvního dema, které bylo následováno plnohodnotným debutem o další rok později. V současné době je kolem kapely znovu živo. Vydala totiž dlouho očekávanou desku Digitální teror, jejíž křest 25. února se kvapem blíží.
LOCOMOTIVE se nikdy nezapsali do povědomí jako nějací progresivní mágové kladoucí si za cíl vyplnit každý song minimálně pěti sóly. Každá jejich nahrávka (ač vždy rozeznatelná od té předešlé) měla jeden společný jmenovatel, a to nekompromisní tvrdost a tah na branku. Nějaké pokusy o písničkovost? Kdepak. Pouze splašená hardcoreová mašina, která všude chrlila neskutečné množství energie. Tento recept byl zdá se využit i v případě novinky, i když s lehce pozměněnými ingrediencemi.
Album Digitální teror se s ničím nepáře a posluchače vrhá do přímočarého běsnění tvrdosti. Žádné velké překvapení se tudíž nekoná, ale i přesto kapela fanouškům nepřináší znovu to samé. Místy si lze všimnout (začátek první skladby toho budiž důkazem) pokusů o nikterak převratný, avšak nezanedbatelný příklon k větší sofistikovanosti, která se projevuje techničtějším vyzněním celé nahrávky. Jinak řečeno - základním kamenem hudby LOCOMOTIVE jsou stále riffy ve stylu symbiózy raných MACHINE HEAD a SEPULTURY v období Roots v kombinaci s řízným hardcorem z přelomu let osmdesátých a devadesátých. Pánové si však relativně včas uvědomili, že by to tentokrát nemuselo stačit. Společně s o něco vyspělejšími skladatelskými postupy se formace posunula i po stránce přístupnosti. Větší otevřenost tohoto hudebního tělesa publiku ovšem automaticky neznamená přeslazené refrény typické pro současnou vlnu hardcore. Kapela na to jde od lesa - klíčem k úspěchu je tentokrát dobrá práce s jemnými náznaky melodie. Vždy se jedná o lehký nástin, díky němuž si písně zachovávají původní tvář a nesklouzávají ke kýči.
Jak se stopáž alba přehoupne do druhé poloviny, dostaví se s hřmotným kolovrátkem i nechtěná, nýbrž v nastaveném konceptu nevyhnutelná dávka stereotypu. Nelze říci, že by druhá část desky obsahovala převážně vatu, ale bohužel až na pár výjimek nenabízí nic, k čemu by se posluchač chtěl po delší době vrátit. Jednoduché, hutné riffy jako takové na sebe nedokážou strhnout dostatek pozornosti, aby utkvěly v paměti, ztrácí se proto sami v sobě a výraznějších momentů znatelně ubývá. Situaci zachraňuje sedmá "Kolaps", kde kapela vysolila refrén jako z partesu, čímž si napravila mírně pošramocený dojem z některých slabších kusů.
Vzato kolem a kolem, LOCOMOTIVE natočili velmi slušnou desku, jež ve fanoušcích éry, kdy tvrdá muzika nacházela své kouzlo v jednodušších koncepcích, vyvolá nostalgické pocity. Digitální teror v hudební složce až na občasné tendence k repetitivnosti výrazně nepokulhává, díky mistrně provedenému nahrávání a masteringu se navíc i skvěle poslouchá. Je více než pravděpodobné, že skupina v budoucnu vyrukuje s dalším přírůstkem do diskografie a až se tak stane, nebylo by na škodu, kdyby se v rámci současných opatrných pokusů o inovace odvážila k většímu kroku do neznáma.

Hodnocení: 4/6