Někdy v roce 2002 měla skupina Mňága a Žďorp koncert v londýnském klubu Electric Ballroom. Byl určen Čechům a Slovákům, kteří ve městě nad Temží žili. Pro kapelu se ale stal noční můrou, zejména pro Petra Fialu, zpěváka.„Během jedné písně, v níž bylo kytarové sólo, jsem chodil do šatny, kde jsem si obvykle dal víno. V londýnské šatně však nebylo, jenom tequila. Popadl jsem ji a v záchvatu nadšení do sebe nalil asi půllitr tekutiny. Působit to začalo takřka okamžitě, takže jsem se vrátil na pódium v naprosto dezolátním stavu a koncert se zvrhl ve frašku, při které se mě spoluhráči snažili držet od mikrofonu co nejdál. V něžné písničce Už dlouho se mně zdá, že ztrácím cenu mám předehru asi čtyřicet vteřin na kytaru. V Londýně se ale má hra protáhla zhruba na dvanáct minut a ještě jsem u toho blekotal do mikrofonu,“ vzpomíná Fiala.
Fraška pokračovala. Na stejném koncertě postihl bubeníka kapely průjem a během setu z pódia odbíhal. Podtrženo a sečteno, zpěvák div že na scéně nezvracel a bubeník vysedával na toaletě v šatně.
„Jakmile jsem v jednu chvíli zjistil, že nám chybí bubeník, sedl jsem si za bicí soupravu a začal hrát. Když mě z toalety, která byla o dvě patra níže, náš bubeník uslyšel, připadlo mu to prý tak hrozné, že se zmátořil, vyběhl nahoru, vyhodil mě a začal hrát sám. Za chvíli to na něho ale zase přišlo, a tak odběhl, no a já znovu zasedl za soupravu a bubnoval,“ vzpomíná Fiala.
V klubu prý byli ten večer opilí všichni - muzikanti, technici i diváci, a tak vlastně nikomu nic nevadilo. „Dva pódioví zvukaři, oba Angličani, si dokonce nablili do mixážního pultu,“ pokračuje Fiala.
„Nejhorší ale bylo, že když jsem se po tom všem druhý den ráno v hotelu probudil, vůbec jsem nevěděl, kde jsem. Na oknech byly zatahovací žaluzie, ležel jsem v úplné tmě a já měl totální vokno. Trvalo mi asi deset minut, než jsem si uvědomil, že zcela určitě nejsem doma, a další čas jsem potřeboval na to, aby mi došlo, že jsem v Londýně. Vypravil jsem se na snídani a myslel si, že mi za to extempore ostatní vynadají. Oni se ale v noci pohádali kvůli politice a byli pořád rozděleni na dva tábory. Když jsem se jim omluvil a zkoušel to trochu zlehčit, jen nad tím mávli rukou a pokoušeli se dál vyřešit tu politiku. Přesto to byl nejhorší koncert naší kapely, aspoň teda pro mě,“ uzavírá Fiala.