Mersí, který dnes vede skupinu Děda Mládek Illegal Band a hraje v electroswingových Mr. Elastik, zavzpomínal na zážitek z poloviny devadesátých let, kdy byl bubeníkem plzeňské kapely BURMA JONES, které se v těch časech na české scéně výrazně dařilo.„Hráli jsme s Olympikem a já bubnoval na bicí soupravu jejich bubeníka Milana Peroutky. Olympic měl pódium velkolepé a praktikábl s bicími byl asi tři a půl metru vysoký. Pod ním bylo tři metry hluboké pódium. Milan Peroutka měl zvyk, že byl při hraní hodně nalepený u bicích. Mně to ale nevyhovovalo, vždycky jsem byl radši dál, a tak jsem si od soupravy posunul stoličku dál. Při tom jsem si všiml, že už je hodně na kraji praktikáblu a říkal jsem si, že si musím dávat bacha,“ vyprávěl Mersí.
S BURMOU JONES tehdy odehráli skvělý koncert a před nimi už byl jen přídavek. Se spoluhráči na sebe mrkli a letmým pohledem se domluvili, že následuje takzvaná koruna. Je to moment, kdy kapela končí skladbu a stále se čeká na poslední úder, přičemž pasáž před ním se záměrně protahuje. Vypadá to hezky a dramaticky.
„Když už to bylo hezky vygradované a mělo dojít k tomu poslednímu úderu, vyskočil jsem, napřáhl se, ale ten finální úder nikdy nezazněl. Stolička se totiž převrátila a já letěl šest metrů dolů. Padal jsem mezi trubkami, které tvořily pódium, a strašně jsem si při tom narazil kosti a hlavně záda. Když jsem konečně dopadl, oklepal jsem se a začal se plazit pod pódiem, abych vylezl ven. Najednou jsem narazil na totálně vožralého chlapíka, pravděpodobně někoho z diváků, který se tam válel. Když zaregistroval, že se kolem něho těžce plazím, podíval se na mě a pronesl: ’Silný pivo tady maj, viď, silný pivo.’ Nebyl jsem schopen mu odpovědět, ale pochopil jsem, že mě považoval za kolegu opilce, který se připlazil, aby si v klidu zdřímnul, a vůbec ho nenapadlo, že jsem bubeník, který propadl pódiem.“