DISCONSOLATE
Behind
The Doors Of Perception
Vlastní
náklad – 41:07
death
metal Slovensko
Košická death metalová kapela DISCONSOLATE funguje na slovenské scéně téměř šestým rokem. Před dvěma lety spatřila světlo světa její debutová deska „Behind The Doors Of Perception“. Fanoušky byla přijata veskrze pozitivně, což ve mně vyvolalo jistou zvědavost a o kvalitách tohoto počinu jsem se chtěl rázem přesvědčit sám.
Snažím
se vyhýbat ukvapeným závěrům, ale v tomto případě mi bylo skoro od samého
začátku jasné, že tu mám co do činění s velmi nadějným hudebním kusem.
Pánové u mě první plus získali již za netradiční, avšak vskutku povedené intro,
které jakoby vypadlo z filmového soundtracku. Na druhou stranu první
skladba „The Dark Forest In My Thoughts“ mě tak úplně nepřesvědčila. Celé mi to
přišlo jako řada náhodně splácaných riffů, jež sice sami o sobě nepopřely své
kvality, ale dohromady jaksi postrádaly návaznost. Při dalším poslechu se
naštěstí ukázaly mé prvotní obavy jako liché. V první řadě bych chtěl
pochválit bubeníka za jeho mistrné kreace za bicími. Konceptu desky výborně
sedí časté střídání tempa zabraňující nástupu stereotypu. U extrémního metalu
je obzvlášť těžké vymýšlet v každé písni stále nové a nové originální
motivy. Mnoho kapel se místo toho utápí ve vlastních technických
vyhrávkách a člověk mnohdy ani po opakovaném poslechu nerozezná jednu skladbu
od druhé. Tohle naštěstí není případ DISCONSOLATE, kteří se s tímto
neduhem zdatně popasovali a zásluhou kvalitních bicích a rozmanitých riffů se
jim podařilo vytvořit mnoho zapamatovatelných momentů. Ze songů na této desce
taktéž není znát žádná křečovitost ani skladatelské tápání a po hluchých
místech jakoby se slehla zem. Pravdou je, že pocitu „tohle už jsem někde
slyšel“, se člověk sem tam neubrání, ale nestává se to tak často, aby to při poslechu
nějak výrazněji vadilo.
Co ovšem nesmím zapomenout vyzdvihnout, jsou
kytarová sóla. Právě takovéto vyhrávky bývají třešničkou na dortu u většiny
tvrdších skladeb, deathmetalových nevyjímaje. Pánové jim zde dali relativně
velký prostor, což vzhledem k jejich nesporné kvalitě není vůbec na škodu.
V jednotlivých písních neplní jen funkci jakési výplně nebo přechodu,
nýbrž skvěle doplňují riffovou smršť, která se na posluchače po celou dobu valí,
a taktéž dávají songům ve vhodný moment melodeathové vzezření.
Se
zvukovou stránkou věci už to ovšem tak slavné není. Nebudeme si nic nalhávat,
v tomto směru má kapela ještě co zlepšovat. Trošku mě zamrzelo, že jsem
celou dobu slyšel slabě basovou linku. Baskytara se ve změti všeho možného
místy ztrácela a kvůli tomu zvuk postrádal potřebnou deathmetalovou hutnost.
Tento nedostatek by se ještě dal překousnout, více mi však vadilo ozvučení
bicích. Často jsem míval pocit, jakoby pan bubeník přehlušil veškeré dění okolo
sebe. S tím také nejspíše souvisela i zmiňovaná nerozeznatelnost basové
kytary. Je velká škoda, že se kapele nepodařilo během nahrávání vychytat
všechny mouchy, jelikož zvuk desku v některých pasážích dost potápí.
Kladná
odezva fanoušků DISCONSOLATE se z mého hlediska nakonec ukázala jako
oprávněná. Po hudební stránce nemám veskrze větších výtek, skupině se podařilo
vytvořit velmi kvalitní deathmetalovou nahrávku, která by mohla oslovit i
člověka extrémní muzikou nepolíbeného. Kdyby nebylo zmiňovaných zvukových
kiksů, mohl jsem jít s hodnocením ještě výše. Jestli se ale příště pánům
podaří vyladit i tyto technické nedostatky, máme se jistojistě na co těšit.
4,5/6
