Jan Langfelner: Cíle jsme si žádné neurčovali, ale řekl bych, že je všichni vnímáme podobně. Důležité pro nás teď je hrát, to nám může pomoci se prosadit a zároveň se zdokonalovat v produkci. Chceme pro lidi připravit takovou show, aby jen neposlouchali skladby, ale aby se bylo také na co dívat. Rádi bychom, aby to byla show, na kterou budou chtít přijít vícekrát. Na pódiu je cítit, jestli si to lidé užívají, nebo ne, a to člověka dokáže nabít energií, kterou zase může fanouškům vrátit. Je to takový koloběh vzájemného nabíjení. A pokud na nás budou chodit lidé, bude to pro nás znamením, že jdeme správnou cestou. Jak se ty cíle daří naplňovat?
Jan Langfelner: Máme za sebou dva koncerty a dobře víme, že také spoustu práce před sebou, abychom spolu mohli být spokojeni. Nejde mít vše hned najednou. Takže i když nám toho ještě hodně chybí, myslím, že můžu říct, že se nám cíle zatím daří plnit. Nesmíme polevit, ale naopak ještě přidat, a pak se bude na co těšit. Zatím se nám daří a ohlasy lidí, kteří nás slyšeli, to potvrzují. Motivují nás k další práci a jsme přesvědčeni, že jdeme správně. Pro první desku jste si určili téma křižáci. Jak moc se připravujete studiem literatury o nich?
Jan Langfelner: Mám rád historii a také se jí věnuji, prakticky i teoreticky. O křižácích toho vím docela dost, nicméně v průběhu tvorby jsem se dozvěděl další informace. Ani ne tak fakta, jako spíše další úhly pohledu na ně, na jejich tažení a vůbec na celou myšlenku jejich existence. Dnes se na události spojené s křižáky díváme spíše skepticky, ale je to způsobeno zkreslením informací v průběhu času. Pravdou ale je, že křížové výpravy byly v podstatě misí za záchranu evropské civilizace, což se naštěstí podařilo. Snažil jsem se trochu poskytnout náhled i z jiného úhlu pohledu, než je běžné. Jestli se to povedlo, už musí posoudit fanoušci. Kolik skladeb už máte připravených?
Jan Mostecký: V podstatě celé album. Předpokládám, že dojde ještě k nějakým úpravám, ale to budou asi spíše drobnosti. Do alba plánujeme asi dvanáct skladeb, i když číslo zatím není konečné a je možné, že něco přibude nebo naopak zmizí. Skladby by měly dávat dohromady náznak příběhu. Náznak, protože příběh samotný je jen na pozadí. Je o rytíři, který se vydává na výpravu. Ze začátku má ideály, pak ale začíná pochybovat a na konci pochybností ho čeká katastrofa. Tou je bitva u Hattínu, která skončila pro křižáky naprostým masakrem. Hlavní v tom příběhu tedy není ani tolik děj samotný, ale spíše poselství, že člověk může uspět jen tehdy, když věří. Jakmile propadne pochybnostem, neuspěje. Hudebně se pohybujete v oblasti symfonického metalu. Přinášíte ve své hudbě nějaké prvky, které považujete za pro sebe charakteristické?
Lukáš Pacák: Myslím, že charakteristické rysy jednotlivých kapel se projevují až časem, na prvním albu je na toto možná trochu brzy. Náš styl se vyvíjí a nejspíš se dlouho ještě vyvíjet bude. Ale možná takovou charakteristikou by mohl být lehký nádech takzvané epic music. To se projevuje v některých našich skladbách. Také by to mohl být i kytaristův growling, který se v symfonickém metalu neobjevuje úplně často. Jaké jsou vaše nejbližší plány a kdy hodláte vydat své první album?
Tomáš Lev: Během následujícího roku bychom rádi začali více koncertovat, ale také pracovat na debutové desce. Tu bychom rádi měli do konce roku na světě. Nahrávání plánujeme během podzimu, hodně záleží samozřejmě na prostředcích. Práce je okolo toho dost, tak doufáme, že vše půjde podle plánu. V tom případě by mohlo třeba v prosinci vyjít. Byl by to krásný vánoční dárek jak pro nás, tak pro naše fanoušky. Vše je ale ještě dost daleko, takže s přesným termínem docela předbíhám. Vše ukáže příští rok, každopádně se máte na co těšit. Vznik: 2016
Místo: Dvůr Králové nad Labem
Styl: symphonic metal
Zajímavost: Chystané první album se tematicky zaměří na období křižáckých válek Sestava
Adéla Štěpánková – zpěv
Jan Langfelner – kytara, zpěv
Lukáš Pacák - kytara
Tomáš Lev – baskytara
Jan Mostecký – bicí