Full Moon, 24:20stoner/hard rock Pražská stoner/hardrocková formace BARO CHANDEL vznikla bez větších ohlasů v roce 2015. To se však mělo brzy změnit. Po vítězství v rozhlasové soutěži, díky níž bylo kapele umožněno zahrát si po boku experimentátorů ZEAL AND ARDOR, se daly věci do pohybu. Během loňského podzimu započaly práce ve studiu, jejichž výsledkem je debutové EP s trochu prapodivným názvem Baro Bokhalo.
Kreativita v hudbě a umění obecně spočívá především ve schopnosti zbavit se klišé, zajetých stereotypů a dogmatických zásad. Stonerrocková muzika však má od svého boomu v devadesátých letech tendence se v určitých ohledech opakovat a pohodlně se vézt po cestičce ušlapané velikány žánru. Proto kvituji snahu BARO CHANDEL uvést se domácímu publiku v trochu jiném světle. Jejich tvorba se rozhodně nedrží křečovité snahy podobat se legendám, z jejichž vzoru v některých aspektech nepochybně vychází.
Muzikanti nelpí na jednom osvědčeného skladatelském přístupu a často šikovně rozvíjejí základní náměty skrze kytarové vyhrávky a přechody. I písně založené na jednom ústředním motivu se příliš neopakují a díky hravé kombinaci riffů od začátku až do konce baví. Přímo se zde nabízí srovnání se sabbathovskou tradicí skladeb s jedním dominantním námětem. Na rozdíl od britských průkopníků heavy metalu ale kapela dává mnohem více vyniknout kontrastům. Rychlé pasáže střídá s pomalejšími, čisté se zkreslenými či psychedelicky laděné s tvrdým hard rockem.
Z tohoto konceptu se BARO CHANDEL povedlo vytěžit opravdu maximum. Pokud si každou skladbu rozložíme na prvočinitele, nenajdeme mezi jednotlivými dílky (napříč písněmi) téměř žádnou podobnost. Pokud bychom se na EP dívali pouze touto optikou, nebylo by téměř co vytknout. V případě, že jednotlivé dílčí části spojíme a vzniklé skladby mezi sebou porovnáme, lze si povšimnout velmi nápadných paralel.
Písně jsou si bohužel strukturálně až příliš podobné. Místy cyklické střídání klidnějších a agresivních partů (ač obsahově odlišných) svým toporným uspořádáním trochu posouvá celkovou náladu do zón letargie. V případě EP nejde o nic zásadního, ale vzhledem k připravované dlouhohrající desce už by tento skrytý problém mohl vyjít na povrch. Nepochybně by nebylo od věci v rámci celé nahrávky více diferencovat tempo a především rozčeřit poměrně jednolitou náladu, která trochu upozaďuje kvalitu hudebního materiálu.
Ačkoliv se EP Baro Bokhalo tváří velmi skromně, skrývá se pod touto rouškou podstatně víc. Pánové odvážně oprášili žánr, jenž v očích fanoušků už sám o sobě nemohl nabídnout mnoho nového. Přitom stačila jen trocha mladistvého elánu, dravosti a tvůrčí invence. Zamrzí jen, že některé koncepce se nepodařilo účelně nasměrovat či dotáhnout tak, jak by bylo třeba. Náznaky schematičnosti i hlušší místa jsou důsledkem snahy skladatelsky se vyhranit a pevně ukotvit své místo na scéně. Bohužel přílišné úsilí vytyčit své značce jasné parametry vede k opakování sama sebe a jejímu vyčpění dříve, než se ji vůbec dostane potřebné pozornosti. V tomto případě se ovšem jedná pouze o přechodný problém, jelikož muzikantský potenciál této mladé kapely se jedním EP rozhodně nevyčerpal. HODNOCENÍ: 4,5/6