Fotky: Martin Kusyn
V rámci mého prohledávání metalového jezírka, kde hledám potěr, pulce a jiné potvůrky, jsem se náhodou dostala na jeden koncert do brněnského klubu M13. Zrovna se zde konala velká bitva dvou kapel - BRÜNNFIELD a POINT2POINT. Nebudu tu ale dnes psát o bitvě, která měla víc kol. Budu se tvářit, že šlo o samostatný koncert, na který jsem náhodou dorazila.
Jako první se přihlásili mladičcí BRÜNNFIELD. Jejich výkon byl trochu kostrbatý, což je celkem logické, vzhledem k tomu, jak krátkou dobu hrají. Všichni jejich skalní fanoušci mě ale přesvědčovali, že jsou koncert od koncertu lepší, tak uvidíme příště!
Jejich set byl příjemný, líbily se mi například texty a určitá živelnost při hraní. A naprosto mě dostal fakt, že bubeník byl pár minut před začátkem vystoupení zachraňován saniťákem, protože si spálil obě ruce, když vařil přítelkyni večeři - všechna čest! Takhle řezat do bicích s popáleninami 2.stupně umí málokdo . . .
Trochu mě ale, kromě zmíněné nesehranosti, mrzelo pár věcí. Třeba, že doprovodný zpěvák má lepší hlas a projev, než leader kapely. Bylo zajímavé zapojení akordeonu, ale mohlo by to tam být napasováno zajímavěji a rozhodně by se někteří akordeonisté neměli pokoušet o zpěv, bylo to sice velmi milé, ale dost úsměvné.
Když se to pokusím shrnout, tak dojmy jsou vcelku pozitivní. Jakožto čerstvé mládě, které sotva vylétlo z hnízda, si vedli BRÜNNFIELD dobře. Jen by to možná chtělo víc cvičit a cvičit a cvičit!
Druhou smečkou, která to pořádně rozjela byli POINT2POINT. Tady už byly roky práce vidět. Hudba byla někde jinde. Byl to parádní nářez a já po delší době trochu zapařila. Klukům to hrálo krásně, bylo to plné energie a soustředění. Nezapomenu na baskytaristův "hrající obličej" (každý muzikant má svůj specifický obličej, když se plně soustředí, já tomu říkám "hrací obličej")!
Bicí svištěly vzduchem, kytary řezaly atmosféru a hlas duněl celým sálem. Byla to taková příjemná tečka, za tím naším případem. A pak už jen pomodlit, vyčůrat a spát!
