Celý den bylo příjemné zářijové počasí - na koncert tak akorát, bylo i jasno, díky čemuž se uprostřed koncertu nad pódiem objevil měsíc, který byl tu noc v úplňku, což spolu s prostředím Amfiteátru vytvořilo parádní atmosféru. Tu narušovaly jen fronty, jak u piva a jídla, tak u záchodů. Marketing kapely samozřejmě nezklamal a na koncertě se ve stáncích prodával alkohol a energetické nápoje s názvy největších hitů kapely. Samozřejmě typicky předražené. Podle prvotních zmatečných informací si nemálo fanoušků myslelo, že Kabát začne již v šest hodin. To se však nestalo, jelikož ve zmíněném čase teprve začínala produkce. Tu započala kapela z domova hlavní hvězdy Hlahol, ve které mezi roky 1985 a 1989 působili členové Kabátů (Josef Vojtek, Milan Špalek, Ota Váňa). Kapela hraje heavy metal, thrash metal, ale i hard rock. Jak už to u koncertů Kabátů bývá, předkapely se moc velkých ovací nedočkaly, protože všechny ty rodinky jsou na místě jen kvůli chytlavým textům předáků večera.
Druhým „zdržením“ byla pro fanoušky heavy metalu již známá kapela Limetall, tvořená bývalými členy kapely Citron. Parta kolem Františka Michalíka sice působila profesionálně, ale o nich tenhle večer rozhodně nebyl. Pár rukou nahoře se objevilo u hitů „Svět je kosočtverec“ a „Krutá včela“, které publikum ocenilo díky jednoduchosti textu u první skladby a netradičnímu nápadu u skladby druhé.
„No konečně“, ozvalo se odněkud z davu a v kotli do vzduchu vyletěl kelímek, když se pódium zahalilo do mlhy, kamarád stihl jen poznamenat „přišli jako do práce – včas“. V tu chvíli se na obrazovkách po stranách pódia objevily první fotky skupiny Kabát z osmdesátých let. Prezentace na obrazovkách se skládala z fotek a obalů alb, a byla doprovázena intrem, po kterém následovala první pecka od Kabátů – „Bahno“. Následovaly klasické „V pekle sudy válej“ a agresivnější „Porcelánový prasata“. Mezi nimi Vojtek poznamenal, že se jedná o první koncert turné, který začíná po setmění, zasmál se, poukázal na své břicho: „Tma se k nám hodí. Není na nás vidět to, co vidět být nemá.“ První menší překvapení večera přišlo v podobě písně „Pohromy“ z alba „MegaHu“, která nepatří mezi kabátovskou klasiku, a proto část publika jen přihlížela, a tak nějak skladbu přetrpěla.
Došlo i na oblíbenou píseň, se kterou nás Kabát reprezentoval na mezinárodní soutěži Eurovision Song Contest 2007 v Helsinkách – „Malá dáma“. „Během těch třiceti let jsme jezdili i po světě. Někdy to byly výlety, někdy jsme dokonce reprezentovali Českou republiku, jako ve Finsku. Tam jsme sice nevyhráli, ale vyvrátili jsme teorii, že ve Finsku je prohibice. Není...“, okomentoval píseň Pepa a nezapomněl zmínit i ten jeden hlas z Uzbekistánu, který tenkrát dostali. Po deseti skladbách dochází na skladby, pocházející z poslední desky „Do pekla/do nebe“, „Pirates“ a „Western Boogie“, mezi které byl zařazen jeden z největších hitů kapely „Dole v dole“. To už měli Kabát na své straně celý Amfiteátr, který je vydatně doprovázel svým zpěvem.
Skladba pro všechny dámy „Bára“ roztančila i ty nejdrsnější metalisty, kteří na koncertě měli nějakou tu slečnu. Ostatní netancující rozsvítili své telefony, i když k tomu kapela nevybízela. „Corridu“, titulní song ze stejnojmenného alba, ze kterého se ten večer hrálo nejvíc, kapela moc na živá vystoupení nezařazuje. Z tohoto alba také pochází další píseň „Buldozerem“. Pepa jí oficiálně překřtil na hymnu dálnice D1, i když sám pochybuje, že by si ji snad dělníci zpívali při práci. Po oddechové „Wonder“, kterou vzalo publikum s humorem, následovalo „Colorado“, před jehož začátkem Vojtek na pódium pozval hosta Jakuba Moulise, finalistu jisté televizní soutěže, který píseň spolu s Vojtkem odzpíval. Poté Pepa Jakubovi předal kytaru ze speciální série, kterou kapela nechala udělat k výročí třiceti let. Na světě existuje pouhých dvacet kusů (ta jeho má číslo 17).
„Restauraci pana Kalvody“ Vojtek mírně pokazil, když se mu v první sloce spletla slova dohromady. „Pakliže“ naopak zvládl bravurně, i přes náročnost cizojazyčného textu, který publikum zpívalo stejně skvěle jako Vojtek. Celé pódium se opět zahalilo do mlhy, kterou prosvítilo zelené světlo a v pozadí se objevil obrovský vodopád. Pepa poznamenal, že k písni „Šaman“ se sice hodí déšť, ale že je rád za to, jak počasí pěkně vyšlo. To už si ale celý Amfiteátr (a asi i okolní byty) musely zpívat spolu s kapelou, protože tato píseň nesmí chybět na žádném jejich koncertě, už od roku 1999, kdy vyšla.
V závěru základní části koncertu došlo na tutovky jako „Go satane go“, „Burlaci“, „Kdoví jestli“ a „Pohoda“. Ruce fanoušků v kotli pod kapelou zůstávaly skoro celou dobu nad hlavami a Kabáti se o to víc snažili. Dokonce Tomáš Krulich, nekouřil tolik, jako to má ve zvyku a věnoval se spíše své kytaře. V neposlední řadě se dal také pozorovat zvýšený pohyb Milana Špalka, který se svou basou obcházel fanoušky po celé šíři pódia. Po skladbě „Pohoda“ se kapela odebrala do zákulisí, kde čekala na výzvu o přídavek.
Naštěstí se nenechala přemlouvat dlouho a na pódium se vrátila během pár krátkých minut. Přídavek rozjeli Kabáti skladbou z poslední desky, hokejovou hymnou „Brousíme nože“. Závěr přídavku kapela pojala tradičně a beze změny, předposlední typicky plzeňská „Žízeň“ vždy zabírá na všech koncertech pro chytlavost textu, navíc všichni přece dobře víme, že je to ta nejhorší nemoc, kterou známe. Ve finále kapela zařadila klasiku „Moderní děvče“, do které se Pepa pustil s takovou vervou, že to skoro vypadalo, jako kdyby zpíval sám o sobě.
Decentní definitivní tečkou večera byla skladba „Schody“, která ovšem už zněla jen z reproduktorů. Vystoupení bylo typicky „kabátovské“, až na hosta se jednalo o osvědčený setlist, který obsahoval většinu hitů. Našli se ale ti, kteří postrádali thrashové skladby například z debutu „Má jí motorovou“ na kterou vůbec nedošlo. Stejně tak prostor nedostala ani deska „Země plná trpaslíků“, z „Colorada“ a „Čert na koze jel“ se do vystoupení dostalo jen po jednom songu. Jelikož se jednalo o kulaté výročí, mohl Kabát setlist lépe rozprostřít do všech období své tvorby. I když kapela nezastavitelně stárne, je třeba vyzdvihnout ladnost a profesionalitu, která provází všechny jejich koncerty a jež je stále drží ve výšinách tuzemského hudebního světa.
Setlist: Bahno, V pekle sudy válej, Porcelánový prasata, Stará Lou, Banditi di Praga, Pohromy, Malá dáma, Raci v práci (s.r.o.), Bruce Willis, Pirates, Dole v dole, Western boogie, Lady Gag a Rin, Bára, Corrida, Buldozerem, Wonder, Colorado, Na sever, Restaurace pana Kalvody, Pakliže, Šaman, Virtuóz, Úsměv pana Lloyda, Go satane go, Burlaci, Shořel náš dům, Kdoví jestli, Pohoda, Brousíme nože, Žízeň, Moderní děvče.
Autor:Dictyophor Původně zveřejněno na Metal Forever & Metal Man