DUSTBORN - Dethroned

Nemá cenu předstírat, že mi kapela DUSTBORN něco říká. Bylo by hodně neuctivé si na něco hrát. Někdy je lepší přistupovat k nahrávce, potažmo kapele s naprosto čistým štítem, nedotčen, neovlivněn, nezaujatě, což je ostatně i případ budějovické skvadry. Do rukou se mi dostalo debutové album „Dethroned“ s avizovaným nákladem symfonického death metalu. Na rovinu, symfonické party moc nemusím, ale snad i o to víc jsem byl zvědav, jak se s nimi poperou DUSTBORN. Musím přiznat, že hned úvodní „River Stained Red“ mě pozitivně překvapila. Skladba má energie na rozdávání a symfonické pasáže zde hrají kupodivu docela zásadní roli. Ne vždy se podaří sladit základní složky, zde death metal se špetkou blackového nádechu, s melodickými prvky, kterých je zde rozumný přehršel. Nutno říct, že v případě alba „Dethroned“ veškeré elementy přesně zapadly na své místo. Jak říkám, klávesové (v našem případě dokonce i houslové) party v extrémní hudbě rozhodně nevyhledávám, ale DUSTBORN dokázali vše řádně ukočírovat. Skladby jsou hodně barvité, plné zajímavých aranží a atmosféry, kterou právě výše uvedené elementy umně podtrhují. Taková „Zealot’s Lament“ už má skoro doomový nádech, kapela tu předvádí, kam až se dá zajít v rámci svého stylu. I když se zdá, že DUSTBORN se budou plácat v nějakém unylém tempu, opak je pravdou. Všechny skladby jsou hodně vitální, tempa se střídají jako na běžícím pásu. Rozhodně nejde o uspávací záležitost, spíše člověka udržují v napětí, co se na ně vyřítí z následující zatáčky. Bob Zelenka