#ČERNÁ - #Černá

Rozkódováním nápovědy z promo materiálů o tom, že stylově se #ČERNÁ pohybuje mezi RAMMSTEIN, 30 SECONDS TO MARS a DEPECHE MODE, je celkem snadné dobrat se závěru, že nejdůležitějšími elementy tvorby kapely jsou pochodový, výrazně tepající rytmus a záplava zdánlivě studené (a občas velmi žhavé) elektroniky, které se ovíjejí kolem rockově emotivní podstaty. Takhle by mohli znít např. ostravští PUBLIC RELATIONS, pokud by zacílili víc na mainstream. Ve chvíli, kdy se zmíněným třem složkám neplete do cesty nic jiného a jsou vzájemně vyvážené, zní hudba #ČERNÉ velmi podmanivě a až pudově chytlavě, takže není problém nechat se strhnout ke spontánnímu poskakování. Taková je v podstatě celá první polovina alba, a přidá-li k tomu #ČERNÁ i chytrý a emocemi nabitý text, jako v případě skladeb „6000“, či „Z popela“, je z toho pecka jako hrom. Přimíchávání dalších ingrediencí vychází tak nějak padesát na padesát. Country odér v „Countrystein“ na jedné straně přinese z pulsujícího tlaku příjemné uvolnění. Na straně druhé devastující industriální rytmus v „Továrně na vzpomínky“ je nenápaditě ubíjející (byť díky „tovární“ asociaci má určité opodstatnění), nasládlá popíkovina v „Nech mě hádat“ (jejíž refrén snadno vklouzne do pulsujícího života první poloviny alba) a ve velmi vlažné „Zapomenout“ přinese obrovskou ztrátu tlaku, a není nic, čím by jej #ČERNÁ dokázala nahradit. Druhá polovina alba tak po předchozí skákavé smršti vyznívá trochu rozpačitě, i když (obzvlášť ve spojení s přehledným a průrazným zvukem, svědčícím o precizní práci) s konstatováním, že #ČERNÁ vykročila na svém albu velmi odhodlaně, sebevědomě a cílevědomě, to neotřese.