POSTCARDS FROM ARKHAM - Øakvyl

V pocitově rozbouřených a přitom tradičně nesnadno přístupných post-rockových vodách uzavírá Marek „Frodys“ Pytlík s albem „Øakvyl“ pomyslný kruh. Na jeho začátku byl Frodysův projekt Oakvyl a na jeho konci již čtvrté album POSTCARDS FROM ARKHAM, se kterým došlo i k definitivnímu dokončení vývoje z projektu do plnohodnotné kapely. Tak, jak je u POSTCARDS FROM ARKHAM zvykem, „Øakvyl“ nabízí velmi košatý svět, v němž snová atmosféra ambientně poletuje kdesi v éterických výšinách, plazí se v syrových domorodých rituálech, nenápadně dráždí v neklidných psychedeliích i tvrdě naráží v agresivních metalových výpadech. POSTCARDS FROM ARKHAM se tak nejprve za pomoci Prvního kmene vynoří z mystického pralesa, v proměnlivém „Mutual Distortion“ do lehkých a propracovaných melodií vypustí nekompromisní black metalovou energii, přes instrumentální hravost se prohoupou k tajemně dynamické a explozivní „Erich Zann Syndrome“ (v kooperaci s H.P. Lovecraftem to POSTCARDS stejně sluší nejvíc), aby skončili na velmi pohodové a bezprostředně uvolněné vlně v „Hapilly Never After“. Pestrý a velmi kontrastní výlet, u kterého silná atmosféra plně funguje pouze tehdy, pokud jste na neuchopitelný svět POSTCARDS FROM ARKHAM zcela soustředěni a zároveň plně naladěni. Jinak se může stát, že vám bude proklouzávat mezi prsty.