S debutovým EP CATHEDRAL IN FLAMES „Children Of The Blackest Hole“ ožívá stařičký duch gothického rocku v jeho původní podobě. Pražská čtveřice má určitou výhodu v tom, že v daném žánru nemá v našich luzích a hájích prakticky žádnou konkurenci, a zjevnou nevýhodu v tom, že věhlas THE SISTERS OF MERCY z paměti příznivců nezmizí. CATHEDRAL IN FLAMES se totiž tomuto pilíři žánru snaží vyrovnat a daří se jim to tak nějak napůl.
Jedna věc je v plíživém tempu zachytit typicky temný výraz, přičemž proti barvám CATHEDRAL IN FLAMES nelze namítnou ani popel. Druhá věc je dostat do něj dostatečně silnou atmosféru a v téhle položce má kapelu dost prostoru, který by se dal ještě zaplnit. Platí to především pro rockovější, studenou a náladově mdlou „Red Car“ s těžko uvěřitelným ležérním zabarvením vokálu Phila Lee Falla, ale částečně i pro úvodní „Python“, byť ta díky mrazivým syntezátorům a podmanivému vokálnímu souznění Phila s Ambrou von Bernstein je podstatně přitažlivější.
Ani posun z relativně svižnějších temp pocit nenaplněné atmosféry úplně nezlomí. Plíživá a pochmurná titulní skladba se o ni snaží nejintenzivněji, její melodické pohupování v refrénu je velmi příjemné, hodně pomůže i niterní přirozenost Philova zpěvu v některých pasážích, nicméně svého vrcholu dosáhne až v momentě, kdy CATHEDRAL IN FLAMES vsadí na určitou přirozenost a civilnost bez jakékoliv křečovité stylizace v „Hungry As The Grave“.
Zdůraznit je třeba skutečnost, že svou prvotinu zabalili CATHEDRAL IN FLAMES do velmi netradičního hávu. K vinylu, na kterém album vyšlo, je v limitované edici připojena i rakev, obsahující flashdisk s audio i vizuální tvorbou kapely, zapalovač i minimodel skládací katedrály, díky kterým můžete poslech alba doplnit o stylové zátiší, podtrhující název kapely. Vydařený tah, škoda jen, že tento osobitý a povedený krok malinko zdůrazňuje fakt, že u CATHEDRAL IN FLAMES spíš vítězí forma nad obsahem.