Michal Randy ROTTER (DOKTOR TRICERATOPS) - Snažil jsem se o to, aby CD bylo vzteklé a pravdivé!

Časový odstup mezi posledními dvěma řadovými lety činí patnáct let, co dělali Doktor Triceratops v takhle dlouhém období?
Pohledem zpět to vypadá jako děsně dlouhá doba, ale nenudili jsme se. Za tu dobu se kapela v podstatě obměnila. Začalo to změnou na postu zpěváka. Pak došlo k výměně baskytaristy, bubeníka, i kytaristy. Vždy, když se sestava ustálila a začali jsme koncertovat a plánovat nahrávání, tak se to na něčem „kouslo“.

V roce 2012 jste natočili demonahrávku, která oficiálně nikdy nevyšla. Proč nedošlo na její vydání? Neuvažovali jste o tom aspoň některou ze skladeb využít na nové desce?
Natočili jsme plnohodnotné „album“, ale nebyli jsme spokojeni s celkovým zvukem a tak jsme mu přiřadili přídomek „DEMO“. Neměli jsme peníze na profesionální dotažení CD a vyrobili jsme jen 100 kusů. Ty jsou dnes velká rarita. Ve hře však zůstává „remastering“ a je možné, že to v budoucnu oficiálně vydáme, takže skladby tam nahrané jsme na nové desce použít nechtěli.

Ty jsi jediný, který od posledního vydaného alba zůstal v sestavě Doktora Triceratopse. Měla postupně budovaná aktuální sestava nějaký vliv na konečné vyznění novinky nebo fakt, že jsi výhradním autorem, textařem, producentem i grafikem alba, je o tom, že jsi měl jasnou vizi, do které jsi nechtěl nikoho nechat zasahovat?
Sestava kapely vždycky má vliv na výsledek. Třeba kytarista Jirka Drážďanský přinesl svůj pohled na harmonii a podle mě krásný sóla. Karel Křen je zase výborný bubeník, který svůj part pěkně „opepřil“ kousky, které by mě nikdy nenapadly. Totéž platí i o zpěvu Ondry Černého a base Pepy Borovky. Jasnou vizi jsem měl, ale vždy jsem očekával osobní „vklad“ každého člena kapely. Texty jsem napsal, protože nebyl nikdo jiný, kdo by se toho chopil. Nejsem básník a tahle činnost mě dost bolí, ale s výsledkem jsem spokojený. Grafiku DT dělám už od samého začátku fungování kapely a vlastně jsem s tím začal ještě dřív, než kapela existovala.

Jak bys představil a přiblížil album „Old Skull Metal“ někomu, kdo Doktora Triceratopse v aktuální formě nezná nebo neslyšel?
Do nějaké škatulky bych to zařadit neuměl a ani nechtěl, ale snažil jsem se o to, aby to byl ostrý moderní metal a jednotlivé skladby byly srozumitelné a od sebe navzájem jasně odlišitelné. Aby to CD bylo vzteklé a pravdivé! Jsou tam skladby rychlé – třeba „Pokora“ plná síly nebo punková „Najdu v sobě klid“, která rozhodně nechválí příživníky okolo muziky, ale i pomalé – třeba postapokalyptická „Ukolébavka“. Jsou to „písně“, ne žádné „opusy“.
Máme zaběhnutý systém práce v kapele. Novou skladbu nacvičíme a hrajeme ji na koncertech. Podle odezvy od lidí ji pak buď zařadíme na desku, nebo na ní pomalu zapomeneme. Je zajímavé, že náš názor jako kapely se téměř nikdy neshoduje s názorem publika. Takže žádná ze skladeb na CD, neměla na křtu alba svou premiéru. Všechny písně vznikaly v průběhu asi tří, čtyř let.

Na desce jste se vrátili ke skladbě „Na rohu Belgický“, která se objevila už na vašem debutovém albu? Čím je Ti tahle skladba nejvíc blízká?
Tahle skladba je, jak říká na koncertech Ondra „Cíleně o hovně“. (smích) Je to přisprostlá punková píseň s ostrými kytarami, která s nadhledem řeší šlápnutí do hovna, ať už v původním významu nebo metaforickém. Na koncertech jí hrajeme fakt už dvacet let! Na CD si jí prosadil Ondra. Chtěli jsme jí dát původně jako bonus – živák, ale to bylo technicky dost složité. Na zkouškách si jí dáváme, když už máme dost pilování nových věcí. Je to takový balzám na duši.

Skladba „Jaguars“ je věnována týmu tělesně handicapovaných sportovců. Jak došlo k tomuhle spojení, co tě přivedlo k napsání téhle skladby?
V roce 2013 jsme hráli na „Kárafestu“ – benefičním fesťáku, který spolupořádala zpěvačka Andrea Kuncová. Ta je současně trenérkou týmu Powerchair hockey Jaguars Praha (floorball na elektrických vozících). Tam jsme se seznámili s některými členy týmu. Na dalším „Kárafestu“ jsme slíbili, že složíme týmovou „hymnu“. Vznikla z toho tahle motivační píseň, protože k těmto lidem cítíme hluboký respekt.

Aktuálně jste představili videoklip ke skladbě „V síti“. Jak padla volba na tuhle skladbu pro videozpracování? Máš ty osobně nějakou negativní zkušenost s vševědoucím strýčkem Gůglem?
Výběr skladby jsme nechali na režisérovi, scénáristovi a střihači v jedné osobě – Martinovi Kadlecovi z MFX. Chtěli jsme to svěřit někomu nezávislému, protože každý máme v kapele jinou nejoblíbenější skladbu z CD. Navíc jsme chtěli, aby výběr provedl někdo s jasným viděním, jak to lze natočit a to Martin je. Co se týče fízlování soukromí, mám stejnou zkušenost jako každý, kdo má účet na Gůglu nebo Fejsbůku. Prostě jsme se dobrovolně vzdali soukromí. Přesně cílená reklama je to nejmenší zlo, které teď zažíváme. Bude hůř! Zrovna teď se dozvídáš, že „s tvým výslovným souhlasem“ (ha ha) v rámci Chytré karantény dokážou vystopovat, kde a kdy jsi byl posledních čtrnáct dní. Pomocí telefonu a platební karty. To je fakt fuj!

V listopadu loňského roku jste v Kainu desku pokřtili, má pro tebe takhle specifický koncert větší kouzlo, než běžné koncerty?
No, míň se hraje a víc pije. Já měl současně narozeniny, takže pro mě to bylo určitě velmi jiné. Míň se hrálo a víc pilo! (smích)
Kain je vzhledem k počtu koncertů, které zde odehrajete, asi možné považovat za vaši domovskou scénu? Jak došlo k tomu, že jste se tu takhle zabydleli a čím to, že na jiných místech až tak často nekoncertujete?
V Kainu hrajeme vlastně od jeho založení a naši fanoušci se tam naučili na naše koncerty chodit. Je tam vždy skvělý zvuk a pohoda. Díky velikosti toho klubu je tam taková komorní atmosféra a muzikantům vidíš až do žaludku (obrazně). To jinde nezažiješ. A majitel klubu je poctivý, férový chlap, který má rád metal. Jinak hrajeme všude, kde je zájem.

Myslíš, že by se to mohlo s novou deskou nějakým způsobem změnit, až pominou současná omezení, chystáte nějakou výraznější propagaci alba v rámci České republiky?
Doufám ve větší zájem. Výraznější propagace chce výraznější peníze, tak zvažujeme, co je vhodné.

Které okamžiky z historie Doktora Triceratopse považuješ za nejzásadnější, na co nejradši vzpomínáš?
Já moc nevzpomínám. Pro mě je zásadní současnost. Když někdo vzpomene na něco veselého, rád se přidám, ale neuměl bych říct, co bylo v historii zásadní.

Jaké máš vlastně aktuálně s Doktorem Triceratopsem ambice?
Nějaké plány máme, ale nerad bych prozrazoval, protože bych to nerad zakřikl. Na konci osmdesátých let jsme hráli v Lucerně. Tam bych se rád někdy vrátil ...

Facebook DOKTOR TRICERATOPS
Původně zveřejněno na METAL FOREVER & METAL MAN