Titanic nezažívá po smrti basisty Milana Hanáka asi zrovna dobré období. Co bude dál? Kapela hraje v nové sestavě vlastně už od listopadu minulého roku. Tehdy jsme se s Milanem Hanákem domluvili, že než se dá zdravotně dohromady, nahradí ho dočasně Milan Vajgrt a Titanic odehraje dohodnuté a nasmlouvané koncerty. Letos máme odehrát spoustu koncertů, nebo vlastně měli jsme. Teď do toho vlítla ta podělaná krize a my jsme stihli odehrát koncerty akorát v únoru. Na jaře jsme měli být na Slovensku, ale teď se všechno odkládá na neurčito, takže zatím toho moc naplánovat ani nejde.
Byl pro vás Milanův odchod bleskem z čistého nebe?
Milan byl poslední dobou hodně nemocný, ale pořád jsme věřili, že to nakonec dobře dopadne. Ještě jsme plánovali, že odehraje alespoň část koncertu v Brně na Metalových Vánocích, který jsme chtěli natočit a vydat na DVD. Týden před koncertem mi volal zdrcenej Martin, že Milan umřel. V první chvíli mě napadlo, že koncert zrušíme, ale už to nešlo. Pojali jsme to jako vzpomínkový koncert. Přišla se s ním rozloučit spousta lidí. Hlavně i díky jejich zájmu jsme se nakonec rozhodli záznam koncertu vydat jako živák na CD. Až vlastně při míchačce ve studiu jsem si uvědomil, jak mám tou atmosférou stažený hlasivky a jak nás všechny odchod Milana zasáhl. Byl to pro mě asi nejsložitější koncert. Nahrávka ale není nijak upravovaná a myslím, že se nakonec povedla. Byla vydaná v limitované edici.
Vaše poslední album „Soumrak titánů“ je už dva roky staré. Můžeš ho s odstupem času zhodnotit?
„Soumrak titánů“ je spojení nové tvorby se starou. Když jsem přišel s myšlenkou oprášit a vydat staré skladby Titanicu, které jsme kdysi hráli a které nebyly nikdy vydány, tak se na to kluci moc netvářili. S odstupem času si ale myslím, že jsme udělali dobře i podle ohlasu z řad našich fanoušků.
Jaké je podle tebe v současné době místo Titanicu na tuzemské scéně? Bereš tu kapelu za stejnou legendu jako třeba Arakain nebo Citron?
Nevím, jestli za stejnou, ale jako legendu určitě ano. Každá z uvedených kapel má jiný styl, kterým se od sebe odlišují, což je dobře. Je nutný, aby skupina měla svůj ksicht, podle kterýho ji lidi poznají, což Titanic podle mýho názoru má.
Pamatuji si vás ještě z osmdesátých let, kdy jsem jako dítě dostal singl „Vizáž/Nejsi na kolenou“, který jste nahráli s plzeňským Sifonem. Jak jste vůbec tehdy přišli na kapelu z druhé strany republiky?
To si už nepamatuju. Spojení kapel vybral vydavatel. Tehdy to vůbec nezáleželo na nás jako na kapele, to rozhodovali soudruzi, a my jsme byli rádi, že Titanic někdo vydá.
S „Vizáží“ jste se tenkrát prezentovali i na sampleru „Rockmapa“ Petra Jandy. Z té skladby cítím, že jste museli být silně ovlivněni komplikovanou stavbou skladeb tehdejší Metallicy. Je to pravda?
Možná máš pravdu. Tehdy jsme poslouchali hromadu metalových kapel a je možné, že nás to ovlivnilo. Snad je tam ale oproti Metallice možná melodičtější linka zpěvu. Z natáčení u Petra Jandy mi utkvělo v paměti, jak nás při natáčení písničky tehdy překvapilo perfektní vybavení jeho studia. My jsme tenkrát hráli na amatérsky vyrobené kytary. Poprvé jsem tehdy držel v ruce jeho originální kytaru Ibanez, na kterou Petr tehdy hrál. Když jsem si na ní zkusil zahrát a vyzkoušet originál páku, praskla mě struna a mě to bylo hrozně trapný. Choval se k nám fakt kamarádsky a tehdy řekl, kašli na to, já mám strun dost.
Vás debut „Metal Celebration“ vyšel ještě před revolucí. Měl podle tebe stejně průkopnickou roli jako „Radegast“ od Citronu?
Určitě ano. Tehdy vydat desku byl opravdovej zázrak. Nám se to podařilo a do dneška za námi lidi chodí, abychom se jim na ni podepsali. Je to fakt neskutečný po tolika letech. Pro kapelu to byl naprosto zásadní moment, díky kterému dodnes vystupuje a existuje. To jsem zjistil až s odstupem času, jak vlastně byla deska u fanoušků populární.
Proč měla tenkrát deska dva obaly? Bylo podmínkou vydání, že v tuzemsku vyjde album s tím umírněnějším?
Ano. Zahraniční verze byla s dráčkem a domácí s nápisem kapely. Všechno tehdy podléhalo cenzuře a drak byl pro lidi, kteří o tom rozhodovali, silný kafe.
Po „Metal Celebration“ jste vyměnili Miroslava Horňáka za Georgiho Enčeva. Proč k té výměně došlo?
Měli jsme tehdy šňůru koncertů v Bulharsku a Džoro hrál v místní kapele, která nás doprovázela. Jako kytarista se mě, Slávkovi a Milanovi moc líbil a měli jsme pocit, že je v kapele nutná změna. Myslím, že jsme udělali dobře.
Byl Enčevův příchod příčinou toho, že dvojka „Ábel“ byla trochu thrashovější než debut?
Myslím, že s jeho příchodem začala kapela hrát víc technicky a podle mě tuto změnu potřebovala. „Ábel“ nikdy nedosáhl popularitou na první desku, ale deska výrazně pomohla ve vývoji kapely.
Proč s vydáním „Titanic 3“ došlo k razantnímu úpadku slávy Titanicu? Byl to důvod, proč jsi kapelu pak v devadesátých letech opustil?
U trojky jsem už nebyl. Odešel jsem ještě před tím. Abych pravdu řekl, slyšel jsem ji asi jen jednou a moc se mě to nelíbilo. Na mě je trochu komerční.
Titanic pak po „Rockových baladách“ zmizel. Stala se z něho tancovačková kapela? Sledoval jsi vůbec jeho činnost?
Ne, nesledoval. Vůbec jsem tehdy netušil, že se jednou do kapely vrátím. Kluky jsem taky v té době neviděl. Vím ale, že se ve skupině střídalo hodně muzikantů a tím kapela ztratila tvář. Mělo to pro ni, podle mě, fatální následky.
Návrat Titanicu se uskutečnil až v roce 2009 a o dva roky později k vám nastoupil bubeník Martin Škaroupka. Proč jste se rozhodli pro něho, když má závazky v Cradle Of Filth?
Já jsem se do kapely vrátil v roce 2011 a to už se tam Martin střídal se Stanislavem Fricem podle toho, jak měli Cradle Of Filth a Titanic koncerty. To, že s Titanicem začal hrát Martin, bylo pro kapelu naprosto zásadní. Díky jeho zkušenostem se kapela dostala na podstatně vyšší úroveň.
Stanislav Fric je stále nehrajícím členem Titanicu, že?
Stanislav Fric, kterého všichni oslovují Slávek, takže Sláva, s námi pořád spolupracuje. Píše pro nás texty k písničkám, které jsou nejlepší na světě a my ho máme moc rádi a on nás taky. Jeho texty jsou podle mě výjimečné. Nedovedu si představit pro kapelu jiného textaře.
Jak bys zhodnotil comebackovou desku „Double Time“? Povedl se do ní dostat duch starého Titanicu?
Když jsem se vrátil ke kapele, bylo mi jasný, že musíme udělat hlavně novou desku. Deska musela být co nejrychleji, aby se kapela vrátila na hudební scénu a měla nový věci hlavně na koncerty, a to se podle mě podařilo. Část starýho Titanicu tam určitě je.
Loni se uskutečnila další personální rošáda. Proč odešel Georgi Enčev?
Byl to logický vývoj. Džoro je vynikající muzikant a kytarista, svoji kapelu vždycky chtěl a myslím, že si ji zaslouží. Pro Titanic udělal hrozně moc. My mu přejeme všechno dobré.
Dnes v Titanicu působí polovina členů Cradle Of Filth, když Enčeva nahradil Marek Šmerda. Nelimituje vás to něčím?
Určitě ne. Ashok do kapely zapadl výborně. Titanic měl naposlouchaný, takže přesně věděl, jak mají jeho kytarová sóla vypadat a co se do kapely hodí. Je to už zkušenej a ostřílenej kytarista. Byla to správná volba. Navíc jsou s Martinem velcí kamarádi, což je pro Titanic super. V kapele je výborná nálada a to je zásadní věc i pro další tvorbu.
Když jsou v kapele dva členové legendární blackmetalové kapely, dá se od Titanicu čekat přitvrzování?
Nevím. Uvidíme. Chtěli bychom udělat v nové sestavě desku, tak se to teprve ukáže. Myslím ale, že se kluci vyblbnou v Cradle Of Filth a v Titánech budou klidnější. Ale abych pravdu řekl, mě by to asi nevadilo. Možná to zas posune kapelu trochu jinam a to je v muzice taky dobře.
Když se ohlédneš zpět do osmdesátých let a porovnáš to se současností, existuje stále ona rivalita mezi pražskými a moravskými kapelami nebo je situace dnes už jiná?
S pražskejma kapelama se potkáváme na různých festivalech a vycházíme s nima dobře. Rivalitu necítím. Každej se stejně stará o svoje.
Facebook TITANIC
Autor: Pepsi Stone
Původně zveřejněno na METAL FOREVER & METAL MAN