Tak, jak se písečtí Arthemion na svých fotkách halí do tajemných barev, stejně tak je možné nahlížet podobně barevnou optikou na jejich prvotinu „Inner“. Ke slovu mohou přijít růžové brýle, stejně tak dobře, jako ty černé. Předesílám, že (ač to tak v průběhu následujících řádků nemusí vždy vypadat) album „Inner“ si v konečném součtu zaslouží, aby se o něm mluvilo v pozitivním duchu. Melodický metal Arthemion sice trpí několika neduhy, na druhé straně (a je paradox, že se tak děje především tehdy, když kapela z tohoto stylu vyklouzne) nabídne i řadu silných momentů, na kterých lze v pohodě stavět. Co nejvíc sráží tuhle nahrávku, to je naivní, krotký a příliš opatrný zvuk (což s ohledem na to, že deska vznikala ve studiu HellSound u Honzy Kapáka beru jako hodně nečekané překvapení). Nechci tvrdit, že je potřeba posluchače balamutit bombastickým a opulentním zvukem, který může případně zakrýt myšlenkovou nahotu, ale Arthemion se chvílemi dostávají do opačného extrému. Jejich jemný a v podstatě bezbranný sound ještě zdůrazňuje fakt, že se kapela občas ráda pohoupe na jednoduchých a navíc decentně vyvedených motivech (které by samy o sobě nemusely být úplně ztracené), což v tom nejkřiklavějším případě posune kapelu z kolonky „příjemné“ do přihrádky „uspávací“ – přitom „Little Bird“ by vzhledem ke své rozsáhlosti a snaze o pestrost patrně mělo aspirovat na nejambicióznější položku seznamu. Podobně naivně se v nasládlém medu a průhledných postupech Arthemion drží při zdi v „Believe“.
Faktem je, že v případě použití optimistických skel se dá díky celkem slušné gradaci atmosféry v závěru obou zmíněných skladeb najít pozitivní zrnko, z něhož se časem může vyklubat něco zajímavého. Jako třeba dynamická „Lycanthropia“ s parádním soubojem dvou hrubých vokálů – obzvlášť když v ní zpěvačka Neira prozradí, že jejím hlasivkám energická zdivočelost sluší daleko víc, než příjemné, ale celkem snadno zaměnitelné výškaření. Tuhle devizu naznačí už úvodní „The Tree Roses of Destiny“, nicméně až takový drajv jako „Lycantropia“ nenabídne, takže v ní lze v podstatě hledat reprezentativní a vyvážený vzorek celého spektra aktuální formy dosud ne zcela opeřených Arthemion.
Jednoduše řečeno - něco zajímavého tu klíčí. Do plné přesvědčivosti to má ještě docela daleko, ale věřím tomu, že ten zdravý kořínek, který z „Inner“ kouká, je dostatečně životaschopný.
Původně zveřejněno na METAL FOREVER & METAL MAN