Moravská trojka muzikantů zahalená v identitu jménem TRNY & ŽILETKY vznikla před čtyřmi lety, a po roce nabídla posluchačům eponymní debutové album. Přirozeným velitelem souboru se od počátku stal Jiří „DeSed“ Sedláček, vyškovský muzikantský nezmar, který si vzal k sobě pod křídla kytaristu Michala Eliáše a bubeníka Pavla Černého. Stejná sestava pustila do nehostinného světa nakrknuté robě s číslem dvě na konci letošního dubna. Deset nových řezných ran a vpichů neslibuje nic jiného než exkurz do světa, kde se pod tlakem drolí skály nemilosrdných pravd, namísto falešných úsměvů. Dvouminutové uvozující titulní intro „Podměstí“ vtáhne posluchače pod povrch zemský, a i věci všední potřeby začnou dostávat antracitový odstín. Zčernalé kytarové riffy s melodickým toppingem nastavené neurotickým Desedovým vokálem, ihned odliší tvorbu T&Ž od jeho mateřských electro-crossoverových DARK GAMBALLE. Tady se pekla rozvážně nedotýká, spočinulo se v něm až po ušní boltce. Oči však zůstávají ještě v kontaktu s denním světlem, proto materiál není jen obtěžkaný temnotou, ale jeví i známky chytlavosti, neřkuli vzácně se vyskytující hřejivosti. Introspektivní texty, které se nezřídka dotýkají citových aspektů, tu jemně naznačují („Slepý úhel“), onde tnou přímo do živého („Černé perutě“ či „Rulík zlomocný“). Objevují se i nahněvané celospolečenské obžaloby. Skladba „Spálíme všechny lži“ kypí frustrací z úpadku lidskosti a ryzího charakteru člověčího plemene. O tom, že některá monstra mezi námi mají široká ramena, avšak hliněné nohy,praví kus „Obr, který chtěl spolknout slunce“. S koncem alba se agrese hudby místy trochu rozmělňuje, vztek střídá hloubání, které korunuje závěrečná „Daleko do nebe to máš“, instrumentální hororový polibek na rozloučenou. Celkově nutno uznat, že podobná deska v poslední době v tuzemsku nevznikla,TRNY & ŽILETKY totiž hrají karty se špatností mezi vlastními šarlatovými mantinely, a punc originality jim přitom světélkuje na hřbetě. Vskutku metal (zlo)mocný.Zdeněk Pospíšil