Ondřej Fencl a HROMOSVOD vydávají album Na kraji nebe

„Vykašlali jsme se na ctění nějakého žánru a vše podřídili písničkám," říká osmatřicetiletý zpěvák, klávesista a kytarista. „Nemachrujeme, ale s pomocí externích uší koproducenta Borise Carloffa posloucháme, co říká text, co říká melodie... a podle toho hrajeme." Lehký odklon od původního folk rocku pentleného houslemi a příčnou flétnou znamenalo už CD "Divoký ticho Žižkova" (vyšlo na den přesně před pěti lety a sklidilo nadšené hudebně-kritické ohlasy). „Ty tam jsou noty, do nichž jsem ještě před pár lety HROMOSVOD psal – teď přinesu hrubý obrys písničky, aranžmá tvoříme kolektivně a v tom je ta krása," libuje si Ondřej.

Současná sestava HROMOSVODU hraje více pro písničku, méně na odiv, lze snad říct vyzráleji. Zpěváka, kytaristu a klávesistu Fencla doprovází na převážně elektrické kytary Vojtěch Jindra (m.j. Bran), na housle Hana K. Vyšínská (mj. Inflagranti), na baskytaru Jaryn Janek (mj. Kamil Střihavka, Krucipüsk...), bubenický nestor Tomáš Marek (ex-Lucie, Kollerband...) a hostující perkusista Vít Halška (Lucie, Kollerband, Anna K.).

Velkou roli hrají éterické kytary Vojtěcha Jindry, který je spolu s Ondřejem Fenclem a Borisem Carloffem podepsán pod produkcí. Méně je tentokrát dříve charakteristických akustických nástrojů – třeba typické hromosvodí housle spíše dobarvují, ubylo i 'španělek'. Rytmika Jaryn Janek – Tomáš Marek se sice v devadesátkách potkávala v KRUCIPÜSKU nebo KOLLERBANDU, dnes ovšem klukům táhne na padesát a dokážou citlivě podmalovat i křehkou písničku... a stejně tak místy zabrat jako zamlada. „Já hraju oproti dřívějšímu všudypřítomnému hoblování akustické kytary tentokrát hlavně na klávesy... a snažím se zpívat tak, abych to sám sobě, klukům, holce ani posluchačům nezkazil. Jak víte, jsem spíš vyprávěč svých dojmů než pěvec," dodává Fencl.

Písničky samotné? Ubylo zlomených srdcí, přibylo optimismu. „Nešťastné lásky odvál čas, všichni máme rodiny, dnes mě baví zpívat třeba o jaru, o prvním sněhu, o holkách taky, ale už z trochu jiného úhlu. Fňukání znělo na minulých albech víc než dost; mám se na světě dobře, dříve tolikrát skloňovaná bolavá duše by prostě dnes nebyla uvěřitelná," glosuje Fencl.

"Andělé" jsou líní, letní, "Na kraji nebe" je plná života, byť je teskná, "Jaro v plenkách" je jako dubnový potůček měnící se po cestě z hor v řeku, "Obláje" opěvují květnové stepi plné svobody, "Málokdo zjistí" je zachmuřená podzimní sebereflexe, "Přišel čas" kardinální listopad a klavírní 'skorošanson'... A pak přijde "Urpín", kopec nad Banskou Bystricí, s ním zas letní louky plné možností... a úžasná Zuzana Mikulcová. „Na rozdíl od většiny kolegyň nemá Zuzka ve svém šmrncovně popovém hlase ani náznak manýry. Její pojetí původně folklorizující písničku pěkně odkýčovalo," komentuje zpěvák svůj vůbec první a hned česko-slovenský duet... "Chleba", to je muzikant větroplach na cestách, "Tady a teď" povzdech stárnoucího mladíka – „stýská se mi po minulým století, jak jsme žili věty místo souvětí"... a "Vrať se mi?" ještě století dvacáté. „Je z roku 2000, to mi bylo devatenáct. Nechali jsme ji, jak byla, jen jsme se snažili tu písničku nezkazit. Tohle je jediná nešťastná láska na albu – abych zas až tak nešokoval přívalem optimismu," směje se protagonista.

Texty jsou plné vnitřních rýmů a nevšedních obratů, snoubí v sobě městskou i přírodní poetiku, ostatně, nedávná Fenclova básnická prvotina "Všetečky" si vysloužila od literárně-kritické obce kladné ohlasy. Zpěv je v dobrém slova smyslu obyčejný a uvěřitelný, housle virtuózní, kytara cinkavá a rytmika živelná. „Máme dojem, že se nám pod rukama rodí něco krásného a nemalého," řekl nedávno v Českém rozhlase Fencl. „Kéž by se s tímhle CD podařilo to, co se i po těch pětadvaceti letech daří málo – proniknout do širšího povědomí."

Facebook HROMOSVOD

Původně zveřejněno na IROCKSHOCK