V době těsně před vydáním alba „Awaken“ proskočil na všemocné síti v souvislosti se slovenskými GLOOM pojem „princové gotického proudu“. Tento neoficiální titul by jim za tři roky staré ponávratové album „Catharsis“ určitě slušel a s letošní novinkou by o něj rozhodně neměli přijít. V hledání místa, kde se rodí slzy, totiž GLOOM zašli ještě o kus blíž k epicentru. To, že stejně jako minule při tomto hledání těží ze skandinávské posmutnělé scény, se nemění – příznivci kapel typu TO/DIE/FOR či SENTENCED (kterým GLOOM na albu vzdali přímou poctu) budou moci s „Awaken“ drásat svoje posmutnělé pocity nekonečně dlouhé hodiny. Pokud by sabinovská čtveřice použila pouze ty zbraně, na kterých stavěla minulé album, i tak by za sebou zanechalo „Awaken“ velice silnou stopu. Může za to všudypřítomná melancholie, která se neutápí v beznaději a nechává škvírky i pro trochu pozitivního světla, výrazná a nápaditá melodičnost, nekonečná emotivnost, důrazný zvuk, dokonalá harmonie kláves a kytary, ideálně zabarvený suverénní hlas Martina Pazdery, kterému ohromně sluší občasný ponor do hloubky. Jenže GLOOM dali navíc prostor ženskému vokálu, a nejen sólový zpěv Marcely Jurčenkové, ale i ženské sbory dodávají hudbě kapely další velice působivý rozměr. To umožňuje GLOOM být na albu dostatečně barevnými – úvodní vzrušující a svižně šlapající gotika „Feel The Pain“ s poměrně dravým výrazem a velmi chytlavou melodií, až depresivní krasosmutnění v houpavé „Everything Ends“, akční „Hollow“ s parádně vygradovaným refrénem, či nejemotivnější záležitost alba, mohutně znějící „Lovecry“, tvoří úžasně barevnou kytici (což je o to působivější, že pocitově je „Awaken“ maximálně konzistentní záležitost), do které dokonale zapadá i výpůjčka od SENTENCED„Bleed In My Arms“. Vlastně by se dalo říct, že GLOOM se na svém třetím albu drží osvědčených postupů a nemají potřebu vymýšlet nic světoborného. Jen do toho již vymyšleného míchají výborné nápady, vlastní osobitost i nekonečnou záplavu emocí.