FAT BAT - Pozvedněte prapory

Funguje to u KABÁTU, HARLEJE, ŠKWORU a vaří z toho nekonečný zástup dalších, proč by to nemohlo fungovat u FAT BAT? Řeč je o davové chytlavosti nekomplikovaného heavy metalu-bigbítu, který staví na poměrně jednoduchých melodiích, výrazných sloganech, leckdy silném pivním odéru a mantře, že lidi se chtějí prostě bavit. Jenže třeba právě prvotina chomutovských FAT BAT je praktickou ukázkou toho, že i tahle disciplína vyžaduje něco víc než jen dobře zvládnutou abecedu. Ať už je to schopnost napsat melodie, které se do hlavy přirozeně zavrtají a ke spontánnímu křepčení strhnou snáz než ty konkurenční, ať je to textová obratnost, která nabídne vtip, nadhled a ještě navíc využije kouzlo mateřského jazyka. A devítka skladeb (pomiňme s náladou alba nekorespondující úvodní „Intro“) z prvotiny „Pozvedněte prapory“ je přesně tou porcí, při které FAT BAT do kotle sice nahází v podstatě totožný základ, jaký používají (nejen) výše zmíněné party, ale při ochucování tvrdě narazí. Narazí natolik, že při letmém poslechu deska bez problému šlape, při tom soustředěném energie sice nepoleví, ale melodie se v lepším případě stanou příliš průhlednými, odhadnutelnými a povědomými, v tom horším sklouznou ke schematickým rytmickým říkankám, lyrická složka pak silně pokulhává, přičemž autoři se nebrání použít jakoukoliv berli – „jsem Terminátor, vole, tvůj konec přijde hned v prvním kole“ („Terminátor, vole!“), a ve snaze držet se aktuálních témat navíc působí dost křečovitě. Prapor tak lze pozvednout snad jen u dynamického refrénu „Království snů“, jinak pro zachování nezbytné zábavnosti bude spíš namístě dát přednost pozvednutí korbelů.