Mnoho tváří tuzemské scény
czechblade logo
Fresh Blood profily kapel
S.P.S. - Adios, kamarádi pankáči

S.P.S. - Adios, kamarádi pankáči

Vydáno: 26.10.2020 14:52 v sekci Recenze - Czech Blade

VLASTNÍ VYDÁNÍ - 29:03, punk rock


SPS_cdPunková scéna Čechách a na Moravě stále žije! Jak jinak si vysvětlit, že pražská legenda a ikona zmíněného stylu v tuzemsku S.P.S. (Snížená pracovní schopnost) vydává po devíti letech novou desku. s výmluvným názvem “Adios, kamarádi pankáči”, který může znamenat cokoliv, včetně loučení se s fanoušky. Důležité je, že tahle kapela, která hned po revoluci formovala celou scénu, stojí znovu na startu. Tuzemská scéna její oldschoolový punk, ještě načichlý pražskými normalizačními putykami, totiž zoufale potřebuje. Kapely jako S.P.S. nebo E!E jsou pořád jasný protipól vůči dnes tak moderním a úspěšným kapelám, které si na drsné pankáče hrají jen v textech, nosí “číro na šampóna” a o pravé podstatě stylu neví prakticky vůbec nic. O S.P.S. lze říct pravý opak. Měli totiž punk odjakživa ve svém DNA…

Když punková kapela hraje a vydává desky už přes třicet let, je to trochu zázrak. S.P.S. sice nejsou bůhvíjací pracanti (možná podle zažitého sloganu “pankáči nedělají”) a mezi novinkou a minulým albem “Útěk z reality” leží dlouhá léta, ale i kdyby tahle kapela nikdy už nic nevydala (což by byla škoda), své místo v historii tuzemské scény má dávno jisté. Alba “Jsme v hajzlu” nebo “God Save The President” z nich udělala kult politicky angažovaného drsného punku, čerpajícího ze samotných kořenů stylu, od kapel jako Ramones, Sex Pistols, UK Subs nebo Johnny Thunders And The Heartbreakers, a pomáhala nastavit parametry pro podobně znějící party, které tehdy rostly jako houby po dešti. Přestože to v polovině devadesátých let vypadalo, že je s kapelou ámen, nakonec S.P.S. personální změny neparalyzovaly a seskupení kolem frontmana (a dnes už jediného původního člena) Zdeňka “Krkavce” Růžičky dodnes vydává stejně kvalitní a přesvědčivá díla. Sice už očekávatelná a nepřekvapivá, ale pořád dost dobrá.

K nim se lehce zařadí i deska “Adios, kamarádi pankáči”. Ta se povedla o fous lépe než “Útěk z reality”, přestože kapela musela opět řešit personální otázku, neboť v ní kromě Růžičky zbyl jen basista a zpěvák Jan “Skleník” Sklenář. Ovšem ani angažmá noviců - kytaristy Petra Čepeláka a bubeníka Petra Landsingera - nemělo na výsledný produkt pravděpodobně velký vliv. “Adios, kamarádi pankáči” je totiž ta nejklasičtější deska S.P.S. jaká jen může být. Ve správném poměru dávkuje politická provolání typu “Globalizační” a “Velký bratr” (tentokrát se neděje nic tak buřičského jako byla na minulé desce “T.G.M.” nebo “Sametová euforie”) s klasickými punkovými tématy v “Pro páska” nebo “Tak vole”, ve kterých je stále něco nadčasového. Prostě jednou pankáč, navždy pankáč…

Odlehčenější témata tentokrát převažují, přestože je to vzhledem k současné politické situaci v České republice s podivem. Desce ale její uvolněnější ráz svědčí. Ukazuje totiž obrovský nadhled, který dnes členové S.P.S. mají. Skorotitulní skladba a výkladní skříň alba - “Adios” - má v sobě kromě nepostradatelné punkové energie i jistý nádech sentimentu, jako kdyby S.P.S. rekapitulovali svou kariéru a stavěli na odiv dávnou soudržnost starých pankáčů, která vydržela i do seniorského věku. Naštěstí kapela nezní jako parta unavených muzikantů v předdůchodovém věku, ale dokáže pořádně hrábnout do strun jako v dobách, kdy se snažila přesvědčit své mámy, že “mezi punkerama cejtí se líp”. To dokumentuje zejména ve skladbě “Vršovickej voříšek”, kterou odstartuje ostrými metalovými riffy. Ovšem ale ani to není u S.P.S. žádná novinka, protože tahle kapela měla k fůzi punku a metalu vždy docela blízko.

Stručně a jasně řečeno, pokud od “Adios, kamarádi pankáči” čekáte typickou desku S.P.S., nebudete ani v nejmenším zklamáni. Hraje možná místy až moc na jistotu a bojí se zaexperimentovat, ale kdo by něco podobného od Růžičkovy party chtěl slyšet? Naopak asi ani jeden z fanoušků nepohrdne desítkou řízných skladeb (intro “Vožralá trumpeta nelze počítat), jen zřídkakdy dosahujících tříminutové stopáže, které se skutečně povedly a těžko lze mezi nimi hledat skutečně slabé místo. Poctivost a nádech romantických starých časů kožených bund, sichrhajsek a barevných čír má velkou přitažlivost.

Facebook SPS
Autor: Pepsi Stone
Původně zveřejněno na METAL FOREVER & METAL MAN


NAŠE HODNOCENÍ:
8/10

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
SHAARK vydávají klip ze křtu v Bzenci ke skladbě „Emperor of Evil“ SHAARK vydávají klip ze křtu v Bzenci ke skladbě Emperor of Evil
Vydáno: 28.03.2024 v sekci Aktuality
17. února proběhl v bzeneckém KD křest nového LP thrash metalových SHAARK „Hybrid War“, které spatřilo světlo světa o den dříve. SHAARK si k tomu pozvali několik spřízněných kapel, vesměs souputníků celé své kariéry... číst dále
THE PUBLIC připomínají album Sanctify THE PUBLIC připomínají album Sanctify
Vydáno: 28.03.2024 v sekci Aktuality
Jsou kapely, u nichž je od prvopočátku zřetelné, že se mermomocí snaží bušit na bránu slávy a obecného povědomí. A pak jsou naopak kapely, o kterých nic moc nevíte, a přitom jsou schopny vám kdykoliv svou produkcí vyrazit dech... číst dále
Vydáte se za Heather? Vydáte se za Heather?
Vydáno: 27.03.2024 v sekci Aktuality
Tam, kde mnozí v kličkované mezi hudebními žánry a emocemi končí, začíná pouť Heather. Její cestu lemují příkré rockové riffy a nesmlouvavé harmonie, které však mnohdy jako mávnutím kouzelného proutku ustupují křehkým... číst dále
CHINASKI mají chuť zlobit CHINASKI mají chuť zlobit
Vydáno: 27.03.2024 v sekci Aktuality
Píseň "Mám chuť zlobit" z posledního řadového alba "Frihet" je jednou z nejoblíbenějších písní na koncertech CHINASKI. Kapela se proto rozhodla ke svému třicetiletému výročí natočit jako jeden ze speciálních dárků klip s... číst dále
DARK GAMBALLE odhalují svoje hříchy DARK GAMBALLE odhalují svoje hříchy
Vydáno: 26.03.2024 v sekci Aktuality
Čerstvé album "Dobrý lhář" podpořili DARK GAMBALLE videoklipem k titulní písni, na němž kapela spolupracovala s režisérem Martinem Ferkem: "S obrovskou radostí oznamujeme, že se nám povedlo probudit z pětiletého tvůrčího spánku... číst dále