Existuje podle tebe v České republice ještě stará punková scéna, nebo jste to už jenom vy, E!E, PLEXIS, VISACÍ ZÁMEK a pár dalších přeživších?Jasný, existuje tady spousta dobrých kapel z mladší generace, i když nejsou zase tak úplně nejmladší. Například THE FIALKY, NEŽFALEŠ, PUNK FLOID, STARÉ PUŠKY. Pak jsou tu s námi stálice, kteří hrají už od začátku devadesátých let jako TOTÁLNÍ NASAZENÍ, VISION DAYS, VOLANT, N.V.Ú., pak trochu později HOUBA, VOLANT, MALOMOCNOST PRÁZDNOTY a mnozí další. Myslím, že punkových kapel máme dost a nové vznikají, ale i zanikají.
Máte venku novou desku „Adios, kamarádi pankáči“. Mohl bys ji našim čtenářům v kostce představit?
Na podzim 2019 jsme se dohodli, že je opravdu potřeba natočit novou desku. Chtěli jsme to trochu nakopnout a měli jsme pocit, že by si nové songy naši fanoušci zasloužili. Začali jsme na ní makat v lednu a v únoru 2020, pak přišla stopka na dva měsíce v podobě pandemie, až od května jsme v tom zase pokračovali. Do toho přišla změna na postu kytaristy, takže jsme dělali nejen na desce, ale i ještě sehrávali koncertní playlist na letní festivaly. Nakonec jsme mákli a v červenci šli do studia. Chtěli jsme se vrátit k syrovému zvuku z předchozích desek, ale zároveň jsme chtěli větší pestrost, což se myslím povedlo.
RAMONES– Adios Amigos, S.P.S. - Adios, kamarádi pankáči. Dá se v tom spatřovat nějaká paralela?
Ano i ne. Vše visí na Zdeňkových hlasivkách, která jsou za ta léta jetý. Prostě jsme si řekli, že natočíme poslední řadovou desku, jelikož každý žijeme v jiném městě a scházet se v týdnu na zkoušky po práci, do toho o víkendech hrát a ještě žít civilní život, je prostě těžký. Není to konec S.P.S., jen budeme točit singly, hrát koncerty, ale na desku už asi nebude čas. Máme se v kapele rádi, ponorka nehrozí a pokud to někdy rozpustíme, tak s čistým štítem. Přesněji, až odejdou Zdendovy hlasivky nebo nás to přestane bavit.
Přijde mi, že „Adios, kamarádi pankáči“ není tak politicky angažovaná, jak bývalo u S.P.S. zvykem. Je to jen můj pocit, nebo se s tím také ztotožňuješ?
Mohu s tebou souhlasit. Vlastně jediná trochu politická je „Milionář“. Vždyť to slyšíš všude kolem sebe, lidi se rozdělují na tábory, hádají se mezi sebou, všechno se škatulkuje, lidi si vyhlašují válku na sociálních sítích kvůli odlišným názorům a nám už to politické téma přišlo prostě vyčerpané. Dali jsme tam témata, o kterých se bavíme v dodávce, třeba o ženských, o tom, kdy konečně dodělají D1, jak dlouho ještě budeme takhle jezdit a podobně. Já osobně si třeba stojím za svým textem „Globalizační“, který jsem napsal koncem roku 2019. Jak si všichni tady v tý malý republice žijeme v blahobytu, furt něco řešíme a nadáváme. Vlastně mě k tomu trochu inspiroval Whisky ze skupiny SLOBODNÁ EURÓPA, který procestoval svět a já četl jeho blogy a byl na jeho cestopisném promítání, kde třeba zmiňoval, že v některých odlehlých vesnicích ani nevědí, že může téct z kohoutku teplá voda. To je pro mě téma, žijeme si dobře a opravdovou chudobu z nás nikdo nezažil. A do tohohle blahobytu přišla pandemie, se kterou si nevíme rady.
Ze skladeb jako „Pro Páska“, „Adios, kamarádi pankáči“, „Ty vole“ nebo „Je tu vůbec někdo?“ vyzařuje až pozitivní nálada. Bylo pro vás důležité přijít v této těžké době spíše s nekomplikovaným albem?
Právě že vůbec nebylo, jelikož pro nás je kapela zábava od těch všedních starostí v týdnu. Z písní, co jsi vyjmenoval, bych akorát poznamenal k písni „Pro Páska“, že tu složil Zdeněk, když nám zemřel náš kamarád Pásek po dlouhé těžké nemoci. Ten song je dost osobní, ale i na něm se dá najít to pozitivum, že se tam jednou všichni sejdeme.
Na nové desce jste zase představili novou sestavu, od alba „Útěk z reality“ jsi v kapele znovu zbyl jen ty a zpěvák Zdeněk Růžička. Proč k těm změnám došlo?
Je to úplně jednoduchý. Kapela nás neživí a za těch osmnáct let, co hraju se Zdeňkem, tak žádný člen kapely neodešel z důvodu, že bychom si lezli na nervy. Vždy to byly rodinné a pracovní důvody. Se všemi členy jsme nadále kamarádi a na některých akcích se společně potkáváme na pódiu, kde s námi vystoupí jako hosté. Za tuhle odpověď dám ruku do ohně (smích).
Během podzimu mělo dojít k řadě koncertů se spřízněnými E!E, ale všechno včetně vašeho křtu nakonec padlo. Budete tedy křest posouvat na příhodnější dobu nebo se „Adios, kamarádi pankáči“ bude muset obejít bez něj?
Nic nerušíme, pouze všechno posuneme. Ale na kdy? To je zatím ve hvězdách. O nás tolik nejde, více se bojím o kluby, abychom měli pak vůbec kde hrát. Tahle doba je pro ně fakt těžká. Kapely a kultura to přežijí, kluby to budou mít nahnuté. Jsme s pořadateli a produkčními v kontaktu. Všichni věříme, že se to co nejdříve vrátí.
Proč tvorba této desky zabrala celých devět let?
Během těch devíti let jsme točili singly, které jsme předminulý rok vydali na CD jako komplet. Mělo to tu výhodu, že jsme nahráli dva songy, vypustili je ven a hned jsme je zařadili do playlistu.
Ty sám v S.P.S. působíš od roku 2003 a jsi druhým služebně nejstarším členem. Jak se díváš na první etapu vývoje kapely, tedy na alba „Jsme v hajzlu“, „Podivný dědictví“ nebo „God Save The President“ z pozice nezaujatého muzikanta?
V kapele jsem již hostoval na podzim roku 2002, členem jsem se stal v roce 2003. Kapela v ondobí 1995 - 2002 nehrála, ale já S.P.S. poslouchal od devadesátých let, takže jsem desky znal a nebyl pro mě problém tam bez jediné zkoušky rovnou naskočit. Dodnes za to vděčím Zdeňkovi, který mi tehdy nabídl, že by mě chtěl do kapely a hodně mi to změnilo život. Jak osobní, tak hudební.
Byla podle tebe punková scéna tehdy jiná? V čem se lišila od scény po roce 2000?
Těžko říct, bylo mi tehdy dvaadvacet let, takže jsem byl vlastně mladej. Je pravda, že nebyly sociální sítě, když stál koncert za hovno, tak někdo přišel a řekl ti to rovnou po koncertě a dál se v tom nikdo nepatlal. Dnes by ses to dozvěděl v pondělí z facebooku.
Dá se deska „Před popravčí četou“ coby první album s tebou brát jako návrat S.P.S. v plné parádě, nebo jste kapelu tehdy brali spíše jako oddychovou záležitost?
V roce 2002 byl comeback kapely a Zdenda to podmínil tím, že pokud kapela chce hrát dál, tak prostě musí bejt nová deska. Tak proto se natočila další rok deska „Před popravčí četou“.
S S.P.S. jsi natočil čtyři alba. Když nebudeme brát v potaz novinku, s kterým z nich a proč jsi spokojený nejvíce?
S odstupem času mám výhrady ke všem deskám, že jsme to měli udělat jinak. Ale vzhledem k tomu, že jsme taková „low budget“ kapela, nemáme agenturu, nejsme pod OSA, všechno si financujeme a zajišťujeme sami, tak prostě na to nebyly peníze. Třeba jít do lepšího studia, udělat lepší klip, občas jsme to dělali fakt na koleni a byl to hodně punk. Ale myslím, že tak pět let zpátky jsme tomu začali dávat větší důraz, třeba co se týče merche, pódiové nástrojovky a na poslední desce je to slyšet. Vzali jsme do studia Láďu Spilku, který nám pomohl jako producent, poslouchali jsme nahrávku snad na všech přístrojích, natahali tam zesilovače, měli stohy papírů s texty, které jsme předělávali a měnili aranže. Nějak nám na tom více záleželo. asi nejvíc Z těch posledních desek se mi kromě nové asi nejvíc líbí „Singly 2012 – 2018“.
Podle mě měli S.P.S. vždycky dvě tváře – kriticky-politickou a punkovou, tu kde se zpívá o pankáčích, hospodách, pivu a podobně. Která z nich ti je bližší?
Líbí se mi obě tváře, protože to jsou S.P.S.
S.P.S. hrají už více než třicet let a za tu doby vytvořili řadu stylových hitů. Koncipujete koncerty jako průřez kariérou nebo se soustředíte spíše vždy na poslední album?
Teď když pojedeme turné k desce, zařadili jsme do setu šest písní z nové desky. Ten zbytek bude průřez celou tvorbou. Každé jaro - léto - podzim pravidelně měníme a obměňujeme playlist, aby to bavilo nás i fanoušky. Jasně že bez „Ruský“, „Mámy“ a „Černý ruky“ se asi neobejdeme, což je ale dobře. Máme je rádi a stále nás baví.
Zažil jsi nějaký koncert nebo událost, na kterou nezapomeneš?
Těch by bylo. Parádní koncerty na Woodstocku v Trutnově, na jednom podiu před Motörhead, festival, kde nezapojil zvukař aparát a nehrálo se, koncert v bouřce, kdy byla voda fakt všude, koncerty v Anglii a ve Francii, no bylo by to fakt na dlouho. Takže občas průsery a občas skvělý akce. Takhle by to mělo být.
Před nástupem do S.P.S. jsi hrával v kapele MODEL 77. O co vůbec šlo a je ta kapela ještě činná?
Kapela ukončila činnost někdy v roce 2003, když už nešlo skloubit termíny s S.P.S., dojíždět do Teplic na zkoušky, chodit do toho do práce. Musel jsem si vybrat. Ale vzpomínky na to mám krásný, i když se s klukama méně vídám. Hráli jsme od roku 1997 do roku 2003.
Na závěr se tě ještě obligátně zeptám na plány do budoucna, i když v této době je hodně těžké si něco plánovat, když všude vládne totální chaos. Ale přece jen, co budete dělat za rok, pět nebo deset let?
Teď to směřujeme k turné k nové desce a pak plánujeme letní festivaly. Víc zatím nic. Jediné, co je jisté, že za těch deset let bude fakt Adios, to už by bylo Zdeňkovi čtyřiašedesát a to bychom mu nemohli udělat. Od toho je Petr Janda a Olda Říha (smích).
Facebook SPS
Autor: Pepsi Stone
Původně zveřejněno na METAL FOREVER & METAL MAN