Jména všech zúčastněných jsou důkladně uvedena v líbivě zpracovaném bookletu CD. Nechybí ani údaj o domovských kapelách hostujících zpěváků, takže je možné, že si posluchač tohoto alba zároveň výrazně zdokonalí povědomí o tuzemské rock-metalové scéně. Organizace celé záležitosti musela opět spolykat obrovské množství energie a prostředků, takže je dobře, že autor už není - oproti minulé desce - solitér a v sestavě jej zase doplňuje několik (doufejme) stálých členů. Přesto hlavní zátěž leží na Bučkovi, včetně téměř výhradního autorství, které je samozřejmě pro celý projekt nejzásadnější.
Hodinová nahrávka je jakýmsi ekvivalentem lyrických filmových příběhů. Hudba je kořeněná instrumentální variabilitou a stylovými přesahy, hlavní úlohu ale mají zpěváci v čele s pěnicí Victorií Surmovou. Zásadní roli hraje čeština, která lépe sedne k velmi častému folkovému základu, a díky níž se posluchač může naplno oddat vokálnímu vyprávění. Tonda Buček se v tomto ohledu ukáže jako skvělý režisér a velice rychle si nás začne omotávat kolem autorského prstu. Co zajímavý symfometalový "Světlonoš" (s podobně zajímavým videoklipem) naznačí, stvrdí hned následující "Lékárník". Story o jednom speciálním léčiteli (že by vzdálená inspirace filmovým "Šarlatánem"?) má osvěžující a zábavný děj, s výtečnou slokovou narací a mile naivním refrénem, jehož nevýhoda vězí v přemrštěné repetici. Dlužno dodat, že hlavní a nejvoňavější květy v této písni zasadila zpěvačka Aneta Zatočilová z brněnské kapely Synaesthetics.
Valčíková "Padám" dodá poetiku, "Touhy v mlze" vsadí na opulentnější power/folkmetalovou notu. Tato snaha je korunována líbivými pěveckými plochami a úžasně melodickým sólem, u kterého zamrzí jeho krátké trvání, neboť jasně dokazuje, že Buček umí strhávat i instrumentálně. "Strach" nastolí atmosféru pohádkového hororu ve stylu "Domovoje", přičemž jsme zase rychle vtaženi do víru dění, a to díky neodolatelnému zpěvu dvojice (Bučkových) dítek. Nechybí growling Silvie Chrudinové z kapely Ona nebo další povedený refrén s chytrým využitím slůvka "děvčátko". Folkovo-gotická melancholie vanoucí ze skladby "Až jednou" funguje díky zpěvu Mathiase Novaka (Euphoria) i Pavla Vrabce (Delorain) a vtahujícímu textu. V tu chvíli nahrávka bezpečně pohlcuje a na místě jsou úvahy o mistrovském díle a černém koni letošní sezóny. Pak se ale začne cosi dít...
...song "Lykantropie" pokračuje v působivém tvůrčím pojetí jenom částečně, zásadní kaňkou je ale hlavní vokální pasáž, která vůbec neleze do uší. "Vetřelec" bůhvíproč přijde s absolutně suchým heavymetalovým riffem, invenční skladatelství mizí (však také píseň nestvořil Buček), ani Viktorii jakoby skladba nesedla a dojem z CD najednou rychle upadá. "Dopisy na frontu" se vrátí ke stylu první poloviny nahrávky, škoda že se nejedná o závěr desky, mohlo to pořád být album s minimem přešlapů. Jenže nás ještě čeká položka "Periculum", což je zhola nezáživná počítačová instrumentálka, a pak ještě anglicky nazpívané verze dvojice předešlých písní. Co čert nechtěl (a Buček mu to nevyvracel), jde zrovna o "Lykantropii" ("Skinchangers") a "Vetřelce" ("Intruders"). Autor Rosy Nocturny se netají snahou o proniknutí na zahraniční trh, anglicky má být postupně nazpíváno celé album. Dosavadní cesta ale zatím není šťastná a je otázkou, zdali se to povede u zbytku písní, které jsou silné právě pro zpěv v českém jazyce. Nezbývá než brněnskému skladateli popřát hodně štěstí, album "Andělé a bestie" je svým způsobem mimořádné, několik špatných rozhodnutí jej ale nakonec nedovoluje vynášet úplně do nebes.
Facebook ROSA NOCTURNA
Autor: Pagan
Původně zveřejněno na METAL FOREVER & METAL MAN
Původně zveřejněno na METAL FOREVER & METAL MAN