Co vás přimělo k založení kapely střihu STELLARIS?Já osobně jsem hledala kapelu delší dobu. Pak jsem našla kluky a po pár personálních změnách můžu říct, že jsem našla přesně to, co jsem hledala. Kluci jsou jako moje druhá rodina a myslím, že to takhle vnímáme všichni. Všechny nás spojuje vášeň pro hudbu, pro melodické riffy plné emocí a zároveň i pro pořádně breakdowny. (smích) Všichni máme stejný cíl a chuť se neustále zlepšovat. Každý z nás se inspiruje jinými kapelami a možná i proto nám to ladí, a ve STELLARIS jsou slyšet různé vlivy. Jak vznikaly první písničky? Kdo se u STELLARIS stará o texty?
Instrumentální verze některých písniček měli kluci už před tím, než jsem se k nim dostala. Nová tvorba, včetně našeho prvního singlu „Find Your Course“, je už ale z rukou Milpiho – našeho kytaristy. Před nedávnem jsme představili našeho nového kytaristu Filipa, který se do tvorby pustil s Milpim a můžu říct, že se je na co těšit. Co se týká textů, ty si skládám sama. Jediná výjimka je u „Find Your Course“, jejíž text psal náš bývalý basák. Jinak si je ale potřebuji psát sama, abych se do nich mohla na sto procent vžít a předat našim fanouškům určitou message, kterou se do každé písničky snažím vložit. Tohle vše je konec konců hodně znát na stagi. Máte větší zkušenosti se studiovým nahráváním? A jak jste daleko s natáčením dalšího nového materiálu?
Vůbec. Singl byla naše první zkušenost a musím říct, že docela silná. (smích) Každopádně momentálně jsme ve fázi skládání, jelikož s koncerty to vypadá tak jak to vypadá, a tak se nikam nehoníme. Po vydání singlu jsme se spojili s mým hlasovým pedagogem Honzou Fatrdlou, který nám začal pomáhat s produkcí, takže uvidíme, co z téhle spolupráce vznikne. Já osobně s Honzou spolupracuji přes dva roky a neměnila bych. Konec konců bez něj bych takhle nezpívala. Pokud jsem správně pochopil, proběhly u vás určité personální změny, je to pravda?
Můžu potvrdit, z původní sestavy tak, jak jsem jí na začátku zažila já, zůstal pouze bubeník Jamie. Pak se k nám přidal Milpi, následně Pedro na basu a nejnovější člen je Filip, kterého můžete znát třeba z kapely MONSTERS & MOTHERSHIPS. Měl jsem možnost vidět jeden váš koncert v Praze a přijde mi, že živá produkce bude do budoucna vaše doména. Jak snášíte momentální situaci, kdy nelze dost dobře vystupovat?
Jé, mockrát děkujeme! No nejsme z toho nadšení ani trochu. Máme sice čas na novou tvorbu, ale ty koncerty byly vždy něco, co nás hrozně moc nakoplo jít a tvořit. Smutné hlavně je, že nikdo nevíme, kdy to vůbec skončí a jestli vůbec. K logice a smyslu úředních opatření se raději nebudu vůbec vyjadřovat. Existuje kapela, která ovlivňuje všechny muzikanty v kapele? Pokud ano, tak proč?
Myslím, že se všichni shodneme na kapele AS I LAY DYING. Je to energický metalcore, ve kterém jsou krásné melodické refrény a nařezané sloky a breaky. Takže se v jejich tvorbě trochu vidíme. Rozhodně ale nejde o nějaké kopírování, protože my máme ženský vokál v growlech, screamech i cleanech, a to s sebou nese určitá specifika. Já se tedy dost inspiruji Tatianou z JINJER, nebo Alissou z ARCH ENEMY. Co vám dává samotná tvorba muziky? Berete ji jako něco vyššího, co dává vaši existenci hlubší smysl?
Ano, přesně tak. Sám koncept názvu STELLARIS napovídá, že to, co děláme, vnímáme právě jako něco vyššího než my, jako něco „vesmírného“. Do tvorby dává každý člen kapely část svojí duše, část sebe, přičemž každá další písnička nás posouvá dál nejen jako muzikanty, ale i jako osobnosti a samotnou kapelu to sbližuje. Jsem ráda, že to takto máme, že je kapela pro každého smysl života. Řešíte nějakým způsobem svoji image? Nebo si necháváte v daném směru volnou ruku?
Samozřejmě že řešíme. Hudba je jedna věc, ale to, jak u toho vypadáš, je věc druhá. (smích) A my chceme mít perfektní všechno. Vzhledem k tomu, že jsme každý z nás jiná osobnost, chtěli bychom, aby se to odráželo i v oblečení, co máme na sobě. Proto i naše image se bude vyvíjet spolu s námi. U čeho ale nejspíš nikdy neskončíme, budou kostýmy. (smích) Facebook STELLARIS
Sestava:
Nicol – zpěv
Milpi – kytara
Filip – kytara
Pedro – basa
Jamie – bicí
Autor: Zdeněk Pospíšil