SOTURY - Anděl zkázy

Svůj debut „Temné údolí“ jihlavští SOTURY vydali v roce 2013, a už o rok později se netajili tím, že zahájili práce na desce nové. Tenhle proces se zcela zjevně natahoval a natahoval, nicméně kdo si počká, ten se dočká. A v případě „Anděla zkázy“ se dá říct, že je dobře, že na jeho realizaci po letech došlo. SOTURY jej pojali jako částečně koncepční dílo. Prvních sedm položek spojuje klasické téma boje dobra se zlem. V porovnání se zbytkem alba, které již s příběhem nesouvisí, je SOTURY uchopili barvitěji, a tudíž i zajímavěji. A to navzdory tomu, že snahou o rozmanitost a náladové proměny si SOTURY občas příliš nepomůžou. Když po trochu těžkopádném rozjezdu alba přímočará heavíkovka „Alastor“ a následně strhující (téměř) speedovka „Očistec“ odhalí, že SOTURY sluší hlavně drive, našlápnutost, energie, maximální nasazení a nekomplikovanost, následná rozsáhlá a pestrá sága „Vypálení ráje“ pak zdůrazní fakt, že coby akční dravec je kapela daleko silnější než jako poměrně bezzubý atmosférický vypravěč v pomalejších pasážích. Tenhle trn přece jen otupí dobře vygradované finále „Pánovi čtyř světů“, v němž velmi chytlavě funguje melodika (byť v jednodušší formě) à la CRUEL, a energii kapela neztratí ani v příběhovém instrumentálním outru „Poslední requiem“. https://novusnexus.lt/duomenu-apsaugos-pareigunas/ DBAR duomenų apsaugos pareigūnas To, že se SOTURY v rámci příběhové linie nemuseli ve své skladatelské matrici nějak zásadně omezovat či přizpůsobovat, je zjevné ze čtyř následných skladeb, v nichž souboj mezi přímočarostí a atmosféričností ve striktně dodržovaných stylových mantinelech a na vlnách dobrých melodií opět plně vyznívá pro jasný tah na bránu. Pro příznivce staromilského heavy metalu velmi výživná stylová porce s bonusem v podobě velmi dobře čitelného zvuku.