První deska pražské kapely, která zkouší v areálu bohnické léčebny (odtud nejspíš i název), funguje jako sonda do pološílené duše, kde se přelévají jednotlivé myšlenky, promíchávají se nejpestřejší barvy a jednotlivé hudební nápady proudí jako obrovská řeka. Chvílemi se řítí voda peřejemi mezi obrovskými balvany, jindy líně plyne, aby opět zrychlila před obrovským vodopádem. Maxmilián Hruška v některých pasážích zní jako rozervaný Jim Morrison a jeho zpěv většinou lahodí mému uchu. V případě, že je potřeba se z duhové snové spleti vymanit, kytary se urvou ze řetězu a barevný sen přeruší erupce úderů do strun („Golden Flames“). „She Knows“ s tepající rytmikou připomene ducha šedesátých let. „Dreamstorming“ se vydá do neprobádaných končin podvědomí. „It’s Getting Late“ překvapí vynikajícím, klenutým refrénem. Závěrečná „.-…..-..“ odkazuje na rané PINK FLOYD. Když už se mě zmocňoval pocit, že druhá polovina desky začíná drhnout, vytasí se kapela s neskutečně silnou tečkou, která překoná veškeré předchozí skladby. MADHOUSE EXPRESS natočili velmi solidní debut, který odvane starosti všedních dní a nahradí je pestrobarevnou krajinou, kde ciferníky hodin stékají z větví stromů a na horizontu se procházejí sloni na dlouhých dřevěných chůdách.
Milan Reindl
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu SMILE MUSIC s.r.o. zakázáno.