Ondřej Hejma nedávno oslavil pěkné jubileum, a tak si k němu nadělil „Dáreček“, pokud vím, první čistě sólovou desku, kterou nenatočil se svými kumpány ze ŽLUTÉHO PSA ani jiných příbuzných projektů, ale možná poněkud překvapivě s žánrově výrazně odlišně zaměřenou Kateřinou Pelíškovou (PANIKA, GAIA MESIAH), mladým písničkářem Jiřím „Nickem“ Trpákem, multišikulou Honzou Ponocným (dříve např. Ivan Hlas) a bubeníkem Michalem Šindelářem (KATAPULT)... a samozřejmě hromadou dalších hostů. Jako textař mě Hejma nikdy moc nebral, ale respektuji ho coby muzikanta, který ač od mých hudebních preferencí poměrně vzdálen, koná své dílo s gustem a řemeslným fortelem. Na „Dárečku“ podle očekávání převažuje jeho zamilovaný jižanský rock, ale dočkáte se i okrajového vlivu blues, folku či klasického rocku. „Vždycky jsem měl slabost pro písničkovou tvorbu šedesátých let, kde se právě všechny tyhle žánry spojujou. Hledal jsem parťáky, kteří by to se mnou dali dohromady, a tak vzniklo příležitostné sdružení pro klubové koncerty a nakonec tohle album. Něco jako TRAVELING WILBURYS,“ říká Hejma. Nemůžu říct, že bych se po poslechu desky stal fanouškem ŽLUTÉHO PSA, potažmo jižanského rocku, ale pokud hledáte oddechovou desku, která není úplně pitomá, „Dáreček“ by vám tohle přání mohl docela dobře splnit.
Michal Jakubík
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu SMILE MUSIC s.r.o. zakázáno.