WISHMASTERS - Myslím si, že jsme konečně našli ten jediný a pravý cíl

Vydali jste svým způsobem hodně specifickou nahrávku „Wasteland“. Můžeš ji blíž představit?
„Wasteland“ je rozšířený singl, který obsahuje tři verze stejnojmenné skladby a další čtyři alternativní verze songů z alba Beatrice. Píseň „Wasteland“ je první věc z chystaného třetího alba.

V titulní skladbě „Wasteland“, kterou jste představili už v loňském roce, jste se v časové linii vrátili před příběh alba „Afterworld“. Můžeš přiblížit námět tohoto příběhu a vaší vizi toho, zda a jak s ním budete nakládat na chystaném albu?
„Afterworld“ měl být původně jediný uzavřený příběh, a třetí album mělo být zase o něčem jiném. Po čase jsme však dospěli k závěru, že univerzum z „Afterworldu“ nám sedlo a než abychom lámali něco přes koleno a nutili se tvořit jiný koncept, rozhodli jsme se v příběhu pokračovat a udělali z něj celou trilogii (zatím). Další album tedy bude druhá kapitola, která nás vrátí v čase těsně za apokalypsu. Píseň „Wasteland“ je tedy první vlaštovkou. Víc zatím o příběhu prozrazovat nechci, protože se stále „ladí“, ale na konci klipu k písni „Afterworld“ lze najít nějaké indicie. (smích)

Máš už nějakou konkrétní představu, jak bude vypadat vaše třetí album a kdy vyjde?
I když bude třetí album navazovat na to předchozí, určitě nemíníme dělat vše stejně jako na „Afterworldu“. Určitě je pro nás důležité se z hudebního hlediska posunout zase o krok dopředu, takže chceme, aby album mělo lepší, modernější zvuk a působilo komplexněji.

V době covidové bylo zjevně dost času na to, aby se nejen začalo rodit třetí album, ale i na to, abyste se pustili do předělávek skladeb z debutového alba „Beatrice“. Podle jakého klíče jste vybírali, které skladby z debutu se dostanou na „Wasteland“?
„Na prasáka“ po pravdě… V podstatě nešlo o nějaké velké hloubání ani vleklé diskuze. Náš klávesák, který zároveň píše příběhy a vymýšlí koncepty, přišel s tím, jaký bude kompletní obsah na rozšířeném singlu vč. skladeb z „Beatrice“ a všichni jsme na to kývli. Nebylo co víc řešit.

V jaké podobě se návrat k „Beatrice“ bude odehrávat, chystáte jeho kompletní remake s totožným playlistem nebo budou starší skladby se zpěvem Shirley využity jako bonusové položky budoucích nahrávek?
„Beatrice“ čeká nový kabátek – vezme se obsah původního alba a pokusíme se ho vylepšit. To, s čím s odstupem času nejsme spokojeni, se prostě předělá do té míry, do které si myslíme, že je to nutné. Pokud se člověk do něčeho takového pouští, je důležitá hlavně jistá dávka sebereflexe, aby si člověk zodpovědně řekl, co bylo dobře a co ne. Písně ale zůstanou v základu stejné. Půjde hlavně o lepší zvuk, aranže včetně orchestrací, a sáhne se i na text, aby byl gramaticky v pořádku. Pořád to však bude „Beatrice“. Otázka je, jak se to povede. (smích) Je to tenkej led… Jedinou výjimkou v tomto ohledu je song „Last Breath“. Ten jsme překopali od píky. Výsledek, který z toho vznikl, nás dneska fakt baví. Věřím, že bude bavit. Příběh také zůstane v základu stejný, ale opraví se rámcová kompozice a některé věci se lépe dovysvětlí, aby dávaly logiku. Zatím ještě nevíme, jestli půjde o krátkou povídku, nebo o kompletní novelu.

Co vás vlastně přivedlo k tomu vrátit se znovu na začátek k albu „Beatrice“?
Potřeba zamést si tak trochu před vlastním prahem… Rozhodnutí udělat remake padlo už před dvěma lety, nicméně jsme to nebrali jako něco, co se musí udělat hned – šlo prostě o plán do budoucna. Jenže pak přišel covid, lockdowny, my skončili zavření doma a scházeli se pouze na on-line poradách. A právě na jedné takové padlo spontánní rozhodnutí, že se do remaku pustíme hned, protože na to máme daleko více času, zvlášť když nám díky lockdownu padlo i celé podzimní turné s kapelou Krucipüsk a nikdo nevěděl, jak to vlastně bude příští rok.

Koncepční příběh na albu i výrazná image v podstatě vybízejí k tomu, abyste svoje aktivity podpořili i výpravným klipem. Před dvěma lety jste se touhle cestou vydali s klipem k titulní skladbě alba „Aferworld“, lze od vás očekávat podobný krok v souvislosti s novým albem?
Samozřejmě bychom rádi, ale tak pompézní výprava jako na „Afterworld“ je velice nepravděpodobná. Tyto projekty jsou velice náročné v mnoha ohledech a doba příliš nepřeje rozkvětu našeho zázemí pro tyto aktivity. Takže nechci nic slibovat. Nejprve chceme dodělat remake „Beatrice“, ke které také chystáme několik klipů a následně se vrhneme kompletně na další album – to je v současnosti hotové z poloviny.

Spolu s kompilací „Wasteland“ jste představili i novou image kapely. Chystáte se přenést příběh, který jste nastartovali na albu „Afterworld“, i do vizuální podoby v rámci koncertů?
Toto je jedna z věcí, která je určitě k dalšímu albu v plánu. Shodli jsme se na tom, že je třeba onen koncept dostat vždy přímo na podium, a nejen do CD bookletu.

Začíná to vypadat, že by se pomalu mohla nastartovat koncertní sezóna. Jak jsou na ni WISHMASTERS připraveni, máte už konkrétní plány na to, kde a s jakým programem vás bude možné během léta vidět?
Ano, ano… o startu bych moc nemluvil, protože je pomalu polovina sezóny už za námi. Soupisku koncertů samozřejmě brzy zveřejníme. V tuto chvíli spíše tak trochu takticky vyčkáváme co bude. Koncerty byly domluvené již od dubna a zatím se akce spíše ruší a zároveň zběsile bookují nové v závěru léta. Na sezónu jsme ready a moc se těšíme na hraní. Už nám z toho hrabe…

Vzhledem k tomu, do jakých aktivit jste se během korona patálie pustili, nabízí se otázka, co ti vlastně uplynulý rok dal a vzal?
To je hodně filozofická otázka. Já asi nepatřím k lidem, kteří na toto období budou vzpomínat pouze v nejhorším světle. Díky Bohu se mému nejbližšímu okolí fatální průběhy nemoci vyhnuly, jako parta jsme to přežili ve zdraví a plně funkční. Člověka to donutilo zamyslet se nad zbytností svého povolání, trochu se pozastavit na určitou dobu v tempu, sblížit se s rodinou, zároveň i po určité době nastavit věci jinak, mnohem intenzivněji, protože si „to“ člověk prostě mohl srovnat v palici a taky zároveň odfiltrovat dost nesmyslů a životních parazitů. Co mi Covid vzal, jsou iluze. Iluze o lidech, společnosti a o budoucnosti. Doufám, že to je jen aktuální pocit, který vyplývá z této „divnosituace“, ve které se nacházíme. Je to únavný a jestli se něčeho fakt bojím, tak je to nový svět „bez koncertů v zaplivaných klubech“, kde na mě stříkal pot fanoušků z první řady... Ve světě bez rock’n’rollu, bez objímajících a milujících se lidí, bez soudržnosti a pravdy nechci být. Vyrostl jsem v prostředí koncertů a pravých zábav, kam se lidi chodili bavit, seznamovat, kalit, kluci balili holky (maximálně dostali přes držku, když se něco vymklo (smích)) a celý to bylo tak nějak OK. Přesto, že jsem zastánce toho si raději na nějakou dobu „utrhnout od huby“ v podobě uzávěr a omezení v dobré víře pro návrat do normálu, tak tady toto už trvá příliš dlouho a jsem si téměř stoprocentně jist, že po tomto intenzivním ročním výplachu, který zdaleka nemusí být u svého konce se ještě v lidech povede překlopit myšlení na dobu před Covidem. Škoda, bylo to fajn.


Před sedmi lety jste se po tributním období pustili do vlastní tvorby. V čem si myslíš, že se WISHMASTERS za posledních sedm let posunuli a změnili?
Na tributní období už jsem zapomněl… Vzpomenu si tak maximálně po třetím pivu, když si vyprávíme historky. Byli jsme děti a byla to pro nás škola. Jedna z věcí, která dřív nebyla, je pokora, kázeň a sebereflexe. Párkrát dostaneš od života a hnedle se na věci koukáš jinak. Navíc si myslím, že jsme konečně našli ten jediný a pravý cíl. A to je spíš o principu věci. Najít uspokojení v tom dělat věci tak, jak nejlépe můžeme a ne lovit konkrétní povrchní cíle typu dostat se na ten či onen fesťák a tak. Věřím, že nejdříve je dřina a kumšt najít zalíbení v dobře odvedené práci a pak se teprve dostaví i to „B“. A navíc - člověk se pořád učí, to snad hovoří za vše.

Kromě svojí kapely se hudbě věnuješ i prostřednictvím hudební agentury Music Service, která má jako své motto „návrat původních a skutečných hodnot do oblasti kulturního dění a spokojenost našich partnerů na všech stranách“. V čem vidíš ty původní a skutečné hodnoty v oblasti kulturního dění, a co či kdo tě přivedl k hudbě?
K hudbě mě přivedli rodiče a parta přátel kolem nich. Kytaru jsem poprvé vzal do ruky u ohně v lese. Prošel jsem potom všemi úrovněmi od táboráků, přes narozeninové trio (dvanácti hodinové hraní), plesovou kapelu, swingový BigBang, dechovku, Satriani revival, až po velká pódia s partou rockových matadorů. To jsem všechno stihnul do svých devatenácti. Pak jsem se na muziku na rok vykašlal. Zjistili jsem, že to bez ní neumím a objevil jsem se ve WISHMASTERS, které jsem si adoptoval jako vlastní děcko. Na všech úrovních jsem viděl jaké to je, když člověk maká pro lidi z čistého srdce a vytáčí mě, když někdo tuhle svátost zneuctí a dělá z toho jen umělou fabriku na prachy. Proto v poměrně kostrbatém motu jsou dvě podstatné věci. Za prvé, že pro nás je obsah víc než forma a že kultura má lidi bavit a spojovat z čistého srdce. Za druhé, co se řekne, tak má platit. Naše nahrávací studio je tedy otevřeno všem lidem dobré vůle. (smích)

Facebook WISHMASTERS
původně zveřejněno na METAL FOREVER & METAL MAN