Někdy stačí málo k tomu, aby se vaše fantazie rozběhla a domýšlela náznaky a první dojmy. V případě projektu Fafex, za kterým stojí slovenský muzikant Peter Koch, a jeho druhého alba „Mýtus“ se v nejsilnějších momentech vykrystalizoval tento proces do představy, ve které téměř hlavní roli hraje punková Slobodná Európa, která dostala chuť prosadit se na poli naivního písničkářství, ale bylo jí u toho líto vypnout elektriku. Nehledejte v tomto přirovnání pranic negativního. To, že Fafex dojde v několika kouscích na trochu infantilní hranu (na vrcholu této hromádky stojí hudebně i textově potrhlá „Keď budeš mať sedemdesiat“), i to, že postupem času poněkud dojíždí na poměrně minimalistické provedení (které však je pochopitelné s ohledem na to, že je jednak na vše sám, jednak zcela zjevně je u něj dominantnější snaha o nějaké sdělení než touha ohromit třeba jen sebemenší opulentností), je v podstatě jen drobnost. V celkovém součtu je „Mýtus“ příjemně uvolněná rocková deska s lehkými melodiemi, a leckdy zajímavými textovými náměty. Vize zjemnělé Slobodky se narodí v samotném úvodu alba v „Kde sú tie časy“ (pominu ubublaný úvod, který podobně rušivě působí i v některých dalších skladbách) i následném „Ráno“. Obě skladby staví na podobně houpavé melodice a velmi blízkém hlasovém zabarvení i přitažlivě ležérním frázování v duchu Whiskeyho. Z této polohy Fafex sice opakovaně vyklouzne, ale průběžně se k ní vrací, a v právě v těchto chvílích lze najít ty nejlepší kousky celé kolekce (těžko říct, jak velký vliv na tento závěr má fakt, že se už dlouhá léta počítám k příznivcům Slobodky). Ve prospěch Fafex mluví i určitá špetka nostalgie a pesimismu, která do „Chcel by som žiť v inom storočí“, „Zem sa točí ďalej“, či svižné „Zmysel“ rozpustí nenápadně chytlavou atmosféru, funguje ale i určitá ospalost (dokonale korespondující s chytrým textem) v plíživém „Konkursu“, který v refrénu lehce evokuje atmosféru skladeb „Tlaková níž“, či „Nezavadzaj“ z letité prvotiny Banketu.
Proti zmiňovaným kolegům je Fafex daleko civilnější a nenápadnější. Možná, kdyby se mu podařilo do svého hlasu dostat něco málo (či spíš něco víc) z charismatu Whiskeyho, či Richarda Müllera a do muziky samotné víc života, mělo by album „Mýtus“ větší naději fungovat už na první dobrou, byť jsem přesvědčen o tom, že díky přirozenosti, která z desky dýchá, Peteru Kochovi tenhle výraz zcela vyhovuje. A díky tomu je základ, ze kterého tohle album klíčí, velice sympatický.
Původně zveřejněno na METAL FOREVER & METAL MAN


DOGA představila singl Dej mi bejby
PERGAMEN vydal album Oáza Magia
Ride Or Die, to je slogan kapely THE GANG
Jak se projevuje chorobná psychopatie SIK SALVATION?
Noví Dělníci kovu mapují život Matyho z GUTALAXU