INNERSPHERE - Omfalos

Mnoho kapel si klade velmi těžkou otázku, jak svou muziku udělat přitažlivou na první poslech, ale zároveň hned nevyložit všechny karty na stůl. Těžko dosažitelnou metu kombinace chytlavosti a nevyčerpatelné zajímavosti se snaží na svém druhém albu rozlousknout i plzeňská čtveřice INNERSPHERE. Prezentujíc se jako melodic death metal s prvky doomu maluje na plátně "Omfalos" hudební krajinu plnou drobných příběhů, neustálých vzruchů, a přesto kompaktně držících pospolu. Melodické kytary si drží moderní přístup, kdy ostrost podporuje mohutný zvuk a častými změnami udržují toliko potřebné napětí místy až šponované do heroických výšin. Kluci své trumfy vytahují postupně a nedávají svou kůži lacino, což z "Omfalu" činí rozmanitou a více poslechovou záležitost. Dalším z klíčových prvků jsou kontrasty nálad, rychlosti i nástrojů. Kytarové rubačky střídají klidné, klavírem protkané pasáže, melancholické rozjímačky rázně utínají nekompromisní metalové hony s drnčivou basou. Za pozornost stojí hlasové výlety kytaristy a zpěváka Míry Litomerického. Tu přímý agresivní chraplák na komoru, onde zádoomčivý growl špikuje čistými polohami. V těch je slyšet, že Míra je ze Splzně, a ne z Readingu, ale netřeba brát angličtinu nerodilého mluvčího jako problém. Naopak vtiskává INNERSPHERE zase o trošku osobitější projev a vystrkuje o maličko kluky z davu. Musím vyzdvihnout vynikající producentskou a zvukařskou práci Dana Frimla ze studia The Barn. Etablovaná domácí zvuková stodola opět dokazuje svou kvalitu a "Omfalos" budiž dalším vyleštěným odznakem na gobelínu studiové slávy. S podporou protřelého pardála se mladé síle povedlo nahrát vysoce povedené album, které podporují sympatickou pracovitostí. Pokud zápal v jejich srdcích bude stále hořet, mohou se zdravou drzostí a trochou štěstí prolomit začarovaný český kruh a vyrazit brousit ostruhy do světa. "Omfalos" jim bude na cestě výš důstojným průvodním glejtem.