Kdy vlastně započaly práce na novém multinosiči „Demonizer/Mortal Memories II“?S nahráváním prvních demosnímků jsem začal na jaře 2017, hned po vydání desky HYPNOS „The Whitecrow“, kdy se mi otevřel nějaký časový prostor. Trvalo asi tři čtvrtě roku, než jsem se naučil všechny riffy, upravil aranže, tempa, sestavil playlist. V dubnu 2018 jsme s Pegasem během týdne natočili de facto celou desku ve studiu Shaark a dva a půl roku pak trvalo, než jsme získali všechny příspěvky dalších muzikantů, včetně Christopherových. Na podzim 2020 se celá deska míchala a pak už se jen řešily obaly, videa a jednalo se s vydavatelstvími. Zajímalo by mě, jak se na tenhle nápad tvářil Christopher, trvale žijící za velkou louží? Předpokládám, že on své party nahrával někde v zámořském studiu…
Chris s tímto nápadem souhlasil, ale vzhledem k tomu, že žije v USA a stranou hudebního dění, měl a má své priority jinde. Původní dohoda zněla, že přiletí za námi do studia a natočíme to společně, jako kapela. Bohužel svůj přílet několikrát posunul a taky rezignoval na nahrávání kytar z důvodu, že se jednalo o velké množství materiálu, který by se musel učit. Proto jsme nahrávali nakonec jen ve dvou s Pegasem. Pak jsme půldruhého roku řešili, jestli Chris opravdu přiletí nebo jestli bude nahrávat v USA, všechno se několikrát měnilo tam a zpět, nakonec nahrával doma a mně spadl kámen ze srdce, když jsem ve studiu zjistil, že všechny jeho party byly nahrány tak, aby s nimi bylo možné dál pracovat. Bylo v jádru složité dostat na album několik vzácných hostů z naší scény?
Složité ani ne, jen to dlouho trvalo, než se povedlo všechny příspěvky dát dohromady. Nejjednodušší to bylo s Necronem, který se možnosti účasti na „Demonizeru“ chytil všemi deseti a s velkým zápalem. Přijel do studia, nahrával, dělal obaly, kreslil písmo, dodal mi nějaké staré materiály a fotky, které jsem neměl. Byl vážně nadšený a mě hrozně potěšilo, že jsem se mu mohl alespoň symbolicky revanšovat za nespravedlnost, které se mu od nás dostalo na začátku roku 1991, kdy jsme mu zabouchli dveře krátce před nahráváním první desky. Nejsložitější to bylo s Christopherem a měl jsem i slabé chvilky, kdy jsem ztrácel naději, že se povede jeho party získat. Dokonce mi jednou sám navrhl, ať to vydáme bez něj, z čehož mě jímala hrůza. Jeho příspěvky byly pro mě naprosto zásadní, bez něj by to nebyl KRABATHOR a vydávat to pod nějakým fiktivním názvem, to by byl paskvil. Proto se mi tak ulevilo, když jsem jeho soubory viděl v mailu a ze studia mi přišlo potvrzení, že je vše v potřebné kvalitě. Na poslední chvíli dodávali své nahrávky Kolinss a Bája, ale naštěstí ještě v době, kdy jsme měli mírnou časovou rezervu, takže nevznikly žádné problémy. Pro Báju platí totéž co pro Necrona, jsem rád, že se na nahrávání taky podílel. Byl svého času velmi důležitý člen KRABATHOR, který kapelu pozitivně ovlivnil a zůstal stát na prahu nahrávání první desky. Všechny skladby dostaly nový vypulírovaný háv. Nahrávka je hodně dynamická a energická. Jak moc jsi spokojen se samotným zvukem?
Upřímně, pro nás dva s Pegasem jako milovníky naturálního zvuku je malinko „chemický“, ale já osobně jsem přesto nadšený. Moc mě překvapilo, jakým způsobem Pavel Hlavica velmi rychle nastavil první mix, který jsme pak už jen společně dolaďovali. Vše je krásně slyšitelné, vyvážené a svěží. Vím, že Pavel stále investuje do hardwaru i softwaru a stále se snaží učit novým věcem a technologiím. Pro mě osobně je to prozatím nejlepší zvuk, jaký jsem kdy ze studia Shaark slyšel, a těší mě, že patří nahrávce, pod kterou jsem podepsán i já. Ty jsi v KRABATHOR začínal na pozici kytaristy, a pak dokonce plnil roli bubeníka. Kdy přišel ten zlom a skončil jsi u vokálu s baskytarou?
Na jaře 1991, když jsem byl pro špatné výkony sesazen z pozice bubeníka. Asi čtrnáct dní jsem trucoval s tím, že si založím svoji kapelu HYPNOS, kde budu na bicí hrát dál. Pak jsem zkrotl a souhlasil s pozicí sólového zpěváka, což mi ale vůbec nesedělo. Asi po měsíci jsme se s Bájou a Chrisem rozhodli vyčlenit nového basáka, já od něj koupil vybavení a začal hrát na basu. Angažovali jsme nového bubeníka Kopce, který na rozdíl ode mě na bicí opravdu umí výborně, a natočili demo „Pocity detronizace“. Faktory ovlivňující růst online kasin. Hlavní je vybrat si z velkého množství možností tu nejlepší. Česká republika je připravena nabídnout přístup k mnoha sportovním stránkám, mezi nimiž jsou některé opravdu spolehlivé. Získat přístup ke skvělým hrám je snadné, pokud si vyberete herní web https://www.online-casino-czk.com/ . Každý provozovatel hazardních her se zaměřuje na svou pověst. Čím vyšší je jeho hodnocení u zákazníků, tím více uživatelů může přilákat. Poctivé provozovny nabízejí mnoho výhod, díky kterým je posezení online tou největší zábavou. KRABATHOR si vždy šli pevně za svým cílem a brzy dokonce zaujali i na západní scéně. Byl to pro vás signál, že se tvrdá práce nakonec vyplatila?
Asi ano, ale nepřemýšleli jsme o tom, že musíme pracovat, aby byly výsledky. Pro nás to nebyla práce. Vše jsme brali naprosto samozřejmě a automaticky, vůbec jsme o tom nepochybovali. Že potom přišly úspěchy, bylo skvělé a taky to byla dávka štěstí, kterému jsme šli naproti. Umím si představit, že bychom nemuseli lidi moc zaujmout a paběrkovali bychom někde na okraji zájmu. Úspěch v hudbě často balancuje na ostří nože. Za příklad můžu uvést třeba Tobiase Forgeho. Víc než deset let se pohyboval v undergroundu s různými kapelami, kterým se nikdy velké pozornosti nedostalo. Pak se zrodil Papa Emeritus a GHOST, kteří velmi rychle vystřelili do hudebního vesmíru, dostali se zcela zaslouženě na turné s METALLIKOU nebo IRON MAIDEN. Tobias vyrobil „monstrkapelu“, která ale klidně mohla zapadnout mezi nepřeberným množstvím jim podobných. Naštěstí se tak nestalo. Jak velkou roli zde hrál váš manažer Petr Hejtmánek?
Obrovskou. Potkali jsme se na jaře 1991 v době nahrávání posledních demosnímků, na jejichž základě jsme pak dostali od Monitoru smlouvu na desku. Pedro měl zkušenosti s vedením pobočky Fan Clubu ARAKAIN a do KRABATHOR se obul naplno. Domlouval koncerty, neustále někam jezdil, telefonoval, faxoval, staral se o merchandise, sháněl kontakty. Tehdy pracoval na dráze a měl gratis jízdné vlakem, často si vzal somradlo, pár konzerv a navzdory svým tehdy malým jazykovým znalostem jel třeba do Německa nebo Francie domlouvat koncert. Jeho myšlení pro nás bylo revoluční v tom, že se nestrachoval věcí, na které jsme se my báli i pomyslet, riskoval velké finanční částky, financoval naše výjezdy do zahraničí, na které si často musel půjčovat, vozil do ČR zahraniční kapely, které nám pak výměnou udělaly koncert u nich. Byl o deset let starší a měl u pořadatelů a partnerů větší autoritu než my zajíci. Neměl rodinu a obětoval se pouze kapele. Celé to rozhýbal a pak už se to jen nabalovalo. Spolu se mnou a Christopherem tvořil dlouhá léta pilíř kapely. Všechna důležitá rozhodnutí jsme dělali my tři společně. Dokud platilo tohle, byli jsme nezničitelní! V posledních sedmi letech jste připravili dvě kompilace a jedno live album. Samotní fanoušci by tak mohli nabýt dojmu, že se začíná blýskat na lepší časy. Jak to vidíš ty sám? Bavili jste se s ostatními o možnosti reunionu?
Nebavili, protože všichni víme, že to je nereálné. Doba, kdy byl KRABATHOR určujícím fenoménem, je víc než dvě dekády pryč. Přišli jiní, tak jako přijdou jiní po nich. Vím, že by si to spousta fanoušků přála, ale je to pouze nostalgie, každému musí být jasné, že i kdyby KRABATHOR vydal nové studiové album, a přestože by ho kritika nejspíš pochválila, díru do světa by neudělalo a na naše koncerty by časem jezdilo jen padesát, sto nejvěrnějších. Taky bych si přál, aby se Max s Igorem vrátili do SEPULTURY a udělali desku, ale byl bych naivní, kdybych si myslel, že bude mít na metalový svět takový vliv jako svého času „Beneath the Remains“ nebo „Arise“. Já nechci hrát v revivalu sebe sama, kde se bude z publika neustále skandovat „Imperátor“ a „Orthodox“. To můžu jít hrát rovnou na zábavy covery IRON MAIDEN a EUROPE. Ale to není mou ambicí a nikdy by mě to neuspokojovalo. A co je hlavní, musel by být zájem zevnitř kapely a ten už není. Netvrdím, že je vše úplně pasé, sám stojím o to, aby KRABATHOR nějakým způsobem žil dál a občas se něčím prezentoval, ale mojí prioritou jsou HYPNOS. To je současná kapela, skupina s minulostí a hlavně budoucností, budující kontinuálně svůj hudební i jakýsi „filozofický“ profil, postavení na současné scéně a která oslovuje i současné publikum. HYPNOS je současnost, KRABATHOR minulost. Součástí aktuální kolekce „Demonizer/Mortal Memories II“ jsou i dva hodně raritní záznamy prvních koncertů v historii kapely. Jak na tyhle dvě akce vzpomínáš? Po extrémní hudbě musel být tehdy skutečný hlad…
DMS v roce 1988 byl úžasný zážitek, první koncert v kariéře kapely a hned nabitý sál v Praze, šestnáct set lidí v sále, dalších čtyři sta bez vstupenky venku. Dramaturg Vlasta Henych z TÖRR, který mi byl tehdy modlou. Měli jsme velký úspěch, který z nás přes noc udělal celorepublikově známou kapelu. Bohužel jsem za pár týdnů musel narukovat na dva roky na vojnu. O Tuřanech nemůžu říct nic, byl jsem zrovna na vojně a na bicí za mě zaskakoval Havran, náš úplně první bubeník. Byly někdy momenty, kdy ses chtěl na hudbu vykašlat?
V roce 2006, kdy jsem to i udělal. Byl jsem po rozvodu, s rozbouraným starým barákem na krku, měl jsem mizerně placenou práci a rozpadající se kapelu. Bylo toho na mě moc, byl jsem unavený a sotva schopen zvládnout vše tak, jak bych si představoval. Naštěstí jakmile se některé věci povedlo vyřešit, hudba si ke mně zase našla cestu. Je něco, co tě na dnešní metalové scéně ještě dokáže překvapit?
Kdybych to věděl předem, nebude to přece překvapení! Ale mám radost, když přijde nějaká kapela, stará nebo nová, a zase mě rozseká. Je moc dobře, že hudba je nevyčerpatelná studnice a že vždy bude prostor pro nové a skvělé věci. Diskografie:
1992 - Only Our Death Is Welcome…
1993 - Cool Mortification
1995 - The Rise of Brutality (EP)
1995 - Lies
1997 - Mortal Memories (EP)
1998 - Orthodox
2000 - Unfortunately Dead
2003 - Dissuade Truth
2021 - Demonizer / Mortal Memories II Sestava:
Bronislav „Bruno“ Kovařík – bicí, kytara, vokál, baskytara
Petr „Christopher“ Kryštof – kytara, vokál
Petr „Pegas“ Hlaváč – bicí Bob Zelenka