PANTHENOL - Svobodu všem!

Jaké to je být pankáčem, když je člověku pětačtyřicet? 
Určitě lepší, než když je mu pětašedesát a horší, než když je mu pětadvacet (smích). Ale třeba kdyby jsi se zeptal v pětašedesáti, řekneme, že je to ještě lepší. To se uvidí…

Když jsem četl rozhovor o vašich začátcích, musela to být celkem legrace. Jak po těch letech vzpomínáte na ty časy?
Jo, byly to zlatý časy a nejen kvůli kapele. Když je člověku patnáct let, tak je všechno super. Dneska chce být každej youtuber nebo modelka, tehdy to bylo jinak a mít kapelu chtěl každej z nás. Jezdili jsme na kolech do sousední vesnice, kde zkoušela místní kapela RACHOT a s otevřenou pusou jsme poslouchali jak hrají. Přišlo nám to úžasný a chtěli jsme hrát taky. Problém bylo tehdy, že jsme neměli na co. Dneska stačí zajít do obchodu a za pár korun koupit apec, ale my jsme začínali s tím, co jsme našli doma. Pohřební bubny po dědovi byly základ. Starý rádio jako bedna a zesilovač. První zkreslovací krabičku vyrobil bubeník Jára  sám a přišlo nám, že hraje úžasně. Taky byl problém, kde zkoušet. Zkoušeli jsme na půdě, ale dělalo to rámus na celou vesnici. Pak u Pařilů v obýváku, když rodiče odjeli. Stihnout to všechno uklidit než dojeli byl tedy adrenalin. A ta legrace u toho samozřejmě byla (smích).

Dají se dnes ještě dohledat nejen pro pamětníky vaše dema z prvních čtyř let fungování kapely před pauzou v roce 1994?
Máme je na kazetách a dokonce jsme asi před deseti lety některý písně zremasterovali a zdigitalizovali. Jen jsme to už nikde nezveřejňovali. Ale je to zajímavá otázka a možná bychom mohli něco z toho pohledat a dát na Bandzone.  

Letos jste vydali EP "Svobodu všem". Opravdu si přejete svobodu pro všechny, jak zpíváte v úvodní skladbě "Nepodlehni"?
Když se takhle ptáš, tak třeba některým politikům určitě ne, ale o nich to není (smích). Ten text říká vše. Ta svoboda, kterou tady třicet let máme je hodně relativní a „Nepodlehni“ je takovej protisystémovej protestsong.

Máte už na letošní nahrávku nějakou zpětnou vazbu od lidí? Jak reagují na nové skladby při koncertech?
Reakce jsou pozitivní, což nás samozřejmě těší. Ono se to trošku liší podle toho, co je to za akci a jaký je tam okruh posluchačů. Ale třeba „Slepá víra“ mívá dobrou odezvu všude. U těch víc punkových je to jak kdy. Celkově ale převažují pochvaly a názory, že jsou ty nový věci lepší, než starý. A to je dobře, horší by to bylo naopak (smích).

Kde a jak dlouho jste EP nahrávali? Materiál natočit plnohodnotné CD zatím k dispozici nebyl?
Nahrávali jsme v Brně ve studiu SONIDOS u Zdeňka Ondráčka. Na začátku roku 2020 jsme si řekli, že vydáme něco ke třiceti letům výročí založení kapely. A protože jsme v tu chvíli měli rozdělané čtyři věci, tak jsme si řekli, že to vydáme jako EP „30 let svobody“. Bylo to zároveň i třicet let od revoluce, tak to bylo takový symbolický, ale všechno nám to zkomplikoval Covid. Do studia jsme jít nemohli a nakonec jsme to museli skoro o rok posunout. Dodělali jsme ještě jednu věc, tak je tam nakonec pět songů a ten název už by nebyl aktuální. Tak je z refrénu „Nepodlehni“. Svoboda je ale ústředním tématem celého EP a nějakým způsobem o ní zpíváme ve všech věcech. Samotné nahrávání nám pak zabralo jen asi tři dny. Měli jsme to už aspoň všechno dobře nacvičené.

V textech se zabýváte všeobecnými nešvary dnešní doby, což se v punku celkem očekává. Určitě se v nějaké písni objeví i text, vyjadřující se k dlouhotrvající Covidové situaci..
Už jsme o tom mluvili, ale spíš chceme na Covid zapomenout, než o něm ještě zpívat…

Že skupina po mnoha letech obnoví činnost je obvyklé, ale už méně se stává, že se sejde v takřka stejné sestavě, jako vy před osmnáctiletou pauzou. Odkud vzešel prvotní impuls do toho zase třísknout a udělat comeback?
Vždycky, když jsme se někde potkali, tak na to přišla řeč, ale tím to skončilo. Jednou jsme se dokonce domluvili, že nás pustila do své zkušebny místní kapela. Tehdy jsme si ale jen jednou zahráli a dál se nic nedělo. Až když se blížila oslava čtyřicítky kytaristy, tak jsme se domluvili, že tam zahrajeme pár songů pro zpestření oslavy. Druhý kytarista Honza Hala už do toho znovu nechtěl jít, ale my ostatní jsme sehnali zkušebnu a začali dvakrát týdně zkoušet. Pauza byla samozřejmě znát. Vůbec si vzpomenout, jak jsme to hráli, byl někdy oříšek. Odezva ale byla úžasná, což nás nakoplo a řekli jsme si, že by byla škoda nehrát dál. Zvlášť, když nás to baví. Důležité taky bylo, že jsme začali skládat nové věci. To nás hodně povzbudilo a když jsme pak začali mít další koncerty a na nové songy měli dobré ohlasy, tak už jsme v tom byli až po uši. Asi to tak mělo být a když bychom tu pauzu neměli, tak teď už bychom třeba dávno nehráli.

Loňský rok nebyl živému hraní příliš nakloněn. Vy jste měli třicetileté výročí. Proběhly nějaké oslavy společně s fanoušky?
Loňský rok nebyl nakloněn ničemu. Škoda mluvit, ale postihlo to všechny, nejen nás. Už jsme to zmiňovali, nahrávání a vydání se muselo kvůli Covidu odložit. Koncerty, co už jsme měli naplánované, jsme museli zrušit. Včetně křesu EP. Měli jsme domluvenou kapelu ZNOUZECTNOST jako kmotra i hosta na hraní. Náhradní termín máme letos 24.září, tak snad už to vyjde. Bude to vlastně i opožděná oslava toho výročí. 

Jak prožijete s kapelou zbytek léta a co dalšího chystáte v druhé polovině roku?
Máme toho naplánovaného celkem hodně. Poslední víkend o prázdninách hrajeme kamarádům na motosrazu, to bude divoká akce. Potom budeme točit klip k songu „Nepodlehni“. Je to vlastně taky přeložený termín z loňska. Našli jsme na to skvělé prostředí v bikeparku Pod mostem v Řečkovicích. Na to se moc těšíme, je to 11.září. Každý, kdo chce, tam může dojít a zapařit s námi. O křestu už jsme mluvili a pak nás čekají nějaké koncerty v klubech. Třeba v Brně na Melodce budeme hrát s kapelou INFINITY. Všechno dáváme na náš Facebook, nebo Bandzone. No a máme rozdělanou novou věc, kterou chceme natočit jako singl a trošku si na ní zaexperimentovat se zvukem. Takže žádná nuda, jen ten Covid aby už dal pokoj…