Možná trochu nesourodě s ostatním obsahem působí lehce pompézní, až soundtrackové intro „Crystal Sphere Rupture“ a podobně laděné závěrečné outro „Portal Of Praevus (An Obsidian Passage)“. S titulní skladbou se rozběhne přímočaře šlapající heavy – power metal ve svižném tempu s ideálně skluznými melodiemi, bohatými sólovými plochami kytary a kláves, i dobře našlápnutým zpěvem, lehkou výpravností a téměř všudypřítomnou decentní pompou. Naštěstí vše je pojato natolik střízlivě, že RAVENLAW působí v rámci celého alba naprosto přirozeně. Hravé momenty, jako až balalajkově cvrlikající kytara v úvodu „In The Wake Of Evil“, či její rozsáhlá instrumentální pasáž mají co říct, vyznívají sice hodně povědomě (to prakticky celá deska), ale udržují pořád příjemné napětí a našlápnutě nostalgickou atmosféru. Vlastně ani nevadí, že již první dva kousky plně odhalí, co se na desce bude dít, drobné nuance, jako poklidně klokotající nálada a trochu uměle znějící klávesy v „Tome Of Power (Exile As Reward)“, až příliš synteticky znějící „hrubší hlas“ (byť tato syntetičnost by mohla souviset s faktem, že album by mělo vyprávět koncepční příběh, inspirovaný videohrami), hymničnost v několika dalších skladbách, či syrovější riffová podstata v „The Heir Of Trident Crossed“, celkový základ alba lehce kvalitativně rozhoupávají, ale nikdy natolik, aby nějak výrazně tuhle sympaticky staromilskou jízdu nějak rozkolísaly.
Velice slušný zvuk, pořízený v Hellsoundu, zapamatovatelnost skladeb, pozitivní energie a dobré provedení směřují k jasnému výsledku – albu, na kterém je sice od samého začátku jasné, kam RAVENLAW směřují, ale dělají to natolik dobře, že „For The Sign Of Trident Crossed“ by mělo být pro příznivce klasického power-speed-heavy metalu přitažlivým tipem.