PATHOLOGIST - S bruskou a skalpelem

Rok 1992 nebyl jen ve znamení vydání dlouhohrajícího debutu, ale také vydání demo kazety „Forensic Medicine and Pathology“. Pokud dostupné prameny nelžou, nahrávku jste nejprve nahráli a smíchali, abyste ji po několika dnech celou přetočili a přemíchali. Pokud ano, tak proč?
Ono to bylo opačně. Rok 1992 byl nejprve ve znamení tohoto demáče a až potom ve znamení dlouhohrajícího debutu. Díky demu jsme získali smlouvu na první album, což náš samozřejmě převelice potěšilo. Nahrávku „Forensic Medicine and Pathology“ jsme pořídili v březnu ve studiu Fors. Pak jsme se vrátili domů a na zkušebně si ji pořád dokola přehrávali. Já byl spokojen, ale klukům se stále něco nezdálo. Tak jsme se dohodli, že do studia znovu zavoláme a domluvíme se na přemíchání. Na druhou návštěvu po pár dnech už jsme jeli jen sami dva s kytaristou Harym. Upravovala se především intenzita vokálů tak, aby příliš nevyčnívaly nad ostatní nástroje. Hary navíc vymyslel ponuře morbidní intermezza, která se posléze na akustickou kytaru dotáčela mezi jednotlivé skladby, čímž vznikl jeden kontinuální chorý blok. Tím jsme ukojili všechny naše chlípné choutky a mohli demosnímek vypustit do světa. Mimo jiné ho zavětřila také firma M. A. B. Records, která nám pak nabídla nahrávací smlouvu. Zřejmě pro ni bylo maximálně fascinující, co se děje s bezvládným tělem po jeho smrti a jak úžasné anatomické struktury jsou skryty pod lidskou kůží.

Zmíněné demo jste věnovali dvěma osobám – Jaromíru Tesařovi a Blahoslavu Bednářovi – o koho jde?
Jsem nesmírně rád, že se na to ptáš. Pokud mě paměť neklame, jsi vůbec první za celou naši historii. Tito dva velevážení pánové totiž naprosto zásadním způsobem ovlivnili formování tvorby PATHOLOGIST. Oba dva jsou dodnes respektované kapacity světového formátu, které se svou celoživotní prací zasloužily o rozvoj medicíny. Jaromír Tesař byl erudovaný profesor soudního lékařství, zatímco Blahoslav Bednář zase špička v oboru patologie. No a právě jejich vysoce inspirativní publikace o oné době jsme doslova hltali a nechali se unášet na anatomicko-dekompozičních vlnách. Hlavně při tvorbě textů mi bylo studium knih těchto autorů více než nápomocno. Chtěli jsme, aby lyrika PATHOLOGIST nebyly bláboly, ale víceméně svérázně uchopený popis reálných skutečností. Všechna témata, která jsme v PATHOLOGIST zhudebnili, nebyly nikdy žádné fikce. S odstupem času mohu klidně prohlásit, že to pro nás všechny bylo osudové poznání a záběr PATHOLOGIST se promítl i do našich osobních životů. Kupříkladu Hary byl vážně ohrožen na životě, když mu byla v hlavě diagnostikována mozková výduť. Operace na poslední chvíli ho zachránila. Navíc kdysi přičichl k mrtvolám doslova, neb nějaký čas pracoval v márnici na soudně-lékařském oddělení. Bubeník Stanley zažil pro změnu na vlastním těle amputaci. Jednou v zimě málem umrznul, až mu museli na nohou uřezat oba nekrotizující palce. Basák Killer pro změnu trpí pravidelně emetickou nauzeou, jakmile má vystoupit na pódium před veřejnost. No a já coby sběratel lebek veškerých recentních obratlovců se při osteologické preparaci velmi často setkávám s rozličnými stadii rozkladu měkkých tkání.

Jak jste vlastně v době svého vzniku brali srovnání dema a regulérního alba? Co určovalo jejich status?
PATHOLOGIST vzešli z toho nejhlubšího undergroundu. A tam demosnímky nemusí být pouze studiovými záznamy, které pak slouží jen k předprodukci samotného regulérního alba. Podzemní smečky si pořizují všelijaké nahrávky různorodé kvality hlavně proto, aby na sebe upozornily a daly lidem vědět, že vůbec existují. Pokaždé se potom najde alespoň hrstka příznivců, kterým se bude to které hudební či hlukové těleso zamlouvat. Miluji tyto fanatiky a nepokrytě a hrdě se k nim taktéž hlásím. I díky jejich zájmu se PATHOLOGIST podařilo prozkoumat polozapomenuté urnové háje v beskydském podhůří, ale i třeba provětrat pitevní trakty v dalekých novozélandských špitálech. Myšleno samozřejmě obrazně.

Druhým řadovým zářezem na pažbě PATHOLOGIST bylo album „Grinding Opus of Forensic Medical Problems“, které jste páchali ve studiu Barbarella. Proč právě tento prostor?
S určitou nadsázkou proto, jelikož tam měli ty nejostřejší skalpely a nejdrsnější xystery. Točili jsme tam už naši debutovou desku a cítili jsme se zde takřka jako doma. Studio jsme měli prakticky za humny a vládla tam vlídná rodinná atmosféra. S oběma mistry zvuku jsme se již velmi dobře znali a maximálně jim důvěřovali. Pavel Zym nám nahrávku produkoval a dokonale četl naše možnosti. Jak přednosti, tak i fůru nedostatků. Hlavně jeho dokonalé uši a šikovné ručičky z nás dokázaly vymačkat i morek z kostí. Zatímco Jirka Krejčí se nebál více experimentovat a nezalekl se sebevíce destrukčního extrému. Zkrátka navzájem se doplňující tandem, pro potřeby PATHOLOGIST jako stvořený. Bylo potěšení s nimi pracovat.

I neznalý posluchač velmi rychle zjistí, že jste se na dvojce rozmáchli, co se týče stopáže skladeb, stál za tím kompoziční progres nebo jiný důvod?
Tím pravým důvodem byl jistojistě baskytarista Killer, který výrazným způsobem posílil naše řady. Hary by ti mohl sáhodlouze vyprávět, jak jeho hru ovlivnil. Začínali spolu ještě ve zhoubné bandě SARKOM a dodnes na jeho um nedá dopustit. Killer je ďábelský muzikant s absolutním sluchem, dokáže obstojně zahrát na bicí, slušně na kytaru, výtečně na basu, ale i kdejaký jiný instrument. Vládne i výjimečnými kompozičními schopnostmi a vrozen má cit pro rytmus a harmonie. Lákají ho neprobádané hudební obzory, nonkonformní postupy i netradiční aranžmá. Jeho škála muzikálních zájmů je opravdu obrovská. Takže nám začal logicky a zcela oprávněně do našich skladeb kecat a sám přinášel neotřelé nápady. Díky mu za to.

Druhé album je někdy pro kapelu zlomové, pro některé spolky dokonce smrtící. Jak jsi vnímal okamžiky vzniku „Grinding Opus Of Forensic Medical Problems“ ty? Měl jsi už pocit určité ostřílenosti, nebo jsi všechno bral dál jako dobrodružství?
Dobrodružství to bylo ve studiu pokaždé. Rutina a nudná profesionalita u PATHOLOGIST nikdy neměly místo. Sice nám v průběhu nahrávání naší dvojky Jirka Krejčí něco naznačoval v tom smyslu, že už jsme prý hotová kapela, která přesně ví, co chce, a došlo i na přátelská slůvka chvály, ale stejně jsme cítili rezervy. Přestože bylo znát, že už nám to jde lépe od ruky i od nohy, věděli jsme, že bychom dokázali více, mít k dispozici dokonalejší nástrojové vybavení na drcení, sekání, mlácení a hoblování.

Co je pravdy na tom, že PATHOLOGIST měli vydat také třetí desku, kterou měl nabubnovat hostující Doc, toho času člen už slavných VADER?
Jo, tohle domlouvala s managementem VADER naše tehdy vydavatelská firma M. A. B. Records. Skvělý Doc s tím i souhlasil, ale žel bohu k tomu nikdy nedošlo. Když to řeknu kulantně, náš bubeník Stanley začínal mít v oné době jisté zdravotní problémy a stával se poněkud nespolehlivým. Potřebovali jsme mít v týlu pořádný a razantní kulomet, který by měl přesný úder a vydržel hyperrychlé blast beaty. Doc všechno tohle splňoval, akorát z naší strany k realizaci třetí desky nedošlo. Byť už jsme měli na ni taktéž podepsanou smlouvu. Měla se jmenovat „Extremely Censored!“ a na ploše asi dvaceti písní se měl rozprostírat nebývalý hnilobný puch takové intenzity, že by skolil do té doby i nejotrlejší zvrhlíky a nejnemocnější devianty.

Jelikož se nabízí otázka srovnání mezi oběma a zároveň jedinými deskami PATHOLOGIST, v čem spatřuješ jejich největší rozdíly?
Ve zvuku. To je tak markantní rozdíl, až mi samotnému připadá, že poslouchám dvě různé kapely. Na druhou desku chtěl Hary použít jiné ladění a společně s Killerem byli zastánci určitého pročištění výsledného soundu. Proto celkově tato nahrávka zní daleko deathmetalověji než její předchůdkyně, ačkoli se z ní nevytratily běsnící grindcorové elementy. Kluci použili jiné struny i nové nástroje, poprvé je na desce zaznamenána i šestistrunná baskytara. Ta se nedrží striktně unisono kytary a jede svou vlastní jízdu. Přibyly košatější melodie a sóla, skladby celkově nabyly na objemu i délce. Abych byl upřímný, dodnes si nejsem zcela jistý, zdali to byla pro PATHOLOGIST ta správně mrtvolná cesta. Líbí se mi obě alba, ale také dobře vím, že existuje plno posluchačů preferujících chorobnější neučesanost jedničky.

Když PATHOLOGIST tvůrčím způsobem umlkli, chyběl ti ten bordel, který vás po večerech spojoval?
Těžko říct jen tak z hlavy, jelikož se v téhle okrajové tvorbě pohybuji celý život. Nazývána může být různými přívlastky. Každopádně mě trochu mrzelo, že zkoušky materiálu na třetí desku ustaly a hoši se začali více věnovat funky žánru. Něco jsem si pak doma sám zkoušel s počítačovými prográmky a automatickým bubeníkem, ovšem k ničemu kloudnému to pořádně nevedlo. Chyběla mi tam živelnost, teplo lidské krve a v neposlední řadě smrad propocených údů živých grinderů.

Vydali jste sice pouze dvě desky, ale stali se legendami. Nepřijde ti někdy až nespravedlivé, že se vám povedlo to, co se jiným nesplní ani po letech tvrdého objíždění koncertních pódií a neustálého nahrávání nového materiálu?
Záleží, jakou optikou se na to díváš. Pamatuji mnoho příkladů, kdy k nesmrtelnosti stačila kapele dokonce jen jedna deska, přičemž lidé na ni dodnes nedají dopustit. Vzpomeňme za všechny třeba naprosto zásadní a stylotvorné album „Horrified“ od REPULSION či jedinečný debut „Human Error“ od UNSEEN TERROR. Nebo tu máme jediná alba Švédů FILTHY CHRISTIANS, Britů INTENSE DEGREE, Belgičanů BLACK SHEPHERD, Němců VIOLENT FORCE a VAMPYR, Amíků EXORCIST, Finů FUNEBRE, Holanďanů SEMPITERNAL DEATHREIGN, což jsou všechno zcela kultovní a originální tituly v daném stylu. A to nemluvím o dalších významných ikonách, jež po sobě zanechaly také pouze dvě dlouhotrvající nahrávky jako my. Namátkou kupříkladu IMPETIGO, DEFECATION, WEHRMACHT, LUDICHRIST, HOLY TERROR, KUBLAI KHAN, VECTOM, ABATTOIR, CROSSFIRE… To jsou vše absolutně zvučná a nesmazatelná jména z dějepisu tvrdé muziky, jež nijak tragicky nenahlodal zub času a jejichž skladby si dodnes notují fandové toho kterého žánru. A bude nám obrovskou ctí, pakliže se i něco málo od PATHOLOGIST třeba zařadí mezi věčné evergreeny, jež oslovují posluchačstvo napříč generacemi. Nemyslíme to nijak nabubřele, toho jsme prosti, přičemž velice rádi bychom touto cestou poděkovali všem za neutuchající zájem, kterým tlející PATHOLOGIST oblažují. Ať už se jedná o zcela nové posluchače či staré pamětníky a naše vrstevníky.

Jak vidíš budoucnost PATHOLOGIST? Zůstanou fantomem undergroundu, nebo se jednoho dne zjeví veřejnosti osobně?
Osobně se na veřejnosti zjevujeme častokrát. Sice už ne v plné parádě jako onehdy, spíše jednotlivě a náhodně. Společně coby PATHOLOGIST to na řádění na pódiu nevidím dvakrát reálně, ale například Hary jako baskytarista SICK SINUS SYNDROME v současnosti hraje i náš flák „Carcass Dismemberment“, který sám kdysi dávno složil. A dokonce ho i zpívá. Což je super a v legraci tomu říkáme HARY PLAYS PATHOLOGIST, dle vzoru SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH. Abych to teda uzavřel a zbytečně nemlžil, prozatím zůstávají PATHOLOGIST nejmrtvější z mrtvých.

Zdeněk Pospíšil