Vrátil jsem se do dob úsvitu nového tisíciletí? Je mi znova třináct, hraju Diablo II a hltám „Skarremar“ od SALAMANDRY? Tyto a podobné příjemné myšlenky mě začaly jímat při vložení nového kotouče RAVENLAW. Použitý font na přebalu těžko evokuje dvacet let staré PC hry na hrdiny a klišovitější přebal těžko v power/fantasy-metalových vodách pohledat, ale cením celkový nostalgický odér. Hořovická pětice pod vedením klávesami vybaveného zpěváka Medoucha hraje podle jasně rozdaných žánrových karet. Speedově laděné kytary špikují, jak sami říkají, heroické fanfáry a bicí odvádějí standardní práci, která se od nich očekává. Z RAVENLAW je cítit, že hrají pro radost a muzikou se živit nehodlají. Medouchův zpěv taky nesahá do žádných velevýšek a víceméně se drží v bezpečných vodách střední polohy. Anglická dikce a výslovnost rovněž nepatří mezi nejsilnější frontmanovy zbraně, leč ty lze dohnat vervou, i když místy zpěv lehce tahá za uši. Nicméně je z druhé desky cítit, že kapela má ambice růst. Za prvé nahrávala v Hellsound studiu a sázka na ruce a uši zkušeného zvukaře Honzy Kapáka se rozhodně vyplatila. Za druhé tu a tam vynikne cit pro chytlavou kytarovou linku, na kterých by sebevědomý power metal měl stát. Je třeba také ocenit extenzivní 28stránkový booklet s příběhem jak vystřiženým ze starých RPGček, kterými je deska inspirována. Booklet však trpí častým domácím nešvarem, nevhodně zvoleným fontem a podkladem. Chápu, jak to chlapi mysleli, ale z písmenek bolí oči, což je velká škoda. Balancování na pomezí sebevědomé kapely a vesnické zábavovky, u které se máme hlavně zrušit jak nevolnictví, pak opět dokreslují zvolené fotky. Nejenže jsou malé i na lupu, ale pět spařenejch borců, jak dělaj ksichty v hospodě, si můžu najít na Facebooku. Nechci je vidět v jinak docela pěkném bookletu. Limity noblesy i patosu jsou power metalu široce nastavené, tak proč toho nevyužít. „For the Sign of Trident Cross“ stojí na solidních žánrových základech, ale zmíněné detaily kazí dojem z jinak fajn nostalgického power metalu, kterého v našich luzích a hájích zas toliko nemáme.Tomáš Vítek