THE LAST BAD DAY - Shades Of Depression

Fakt, že tuhle muziku mají na svědomí kluci v průměru kolem devatenácti let, je hodně slibný. Nejen že sexteto THE LAST BAD DAY ze Rtyně v Podkrkonoší předvádí na prvotině „Shades Of Depression“ chvílemi docela mazácký výkon, ale navíc má nápadů na rozdávání. Stylově neukotvená muzika staví na protikladu hrubších kytar (byť si dokážu snadno představit, že pro větší zdůraznění kontrastu mohli THE LAST BAD DAY zajít bez úhony ještě o kus dál), náladových klapek, smyslně využívané uvolněné celkové hravosti, civilního vokálního projevu a působivé atmosféry, tuhle barevnou směsici podtrhují ještě leckdy až filozoficky zabarvené texty. Ideálním příkladem je úvodní titulka, jejíž přechod z robustního výrazu do až tanečního refrénu je strhující. Podobně funguje následná „Lalala“ s gotickým nádechem a výbornými klávesami, jejíž mile naivní refrén dokonale uvolní předchozí intenzitu skladby. Pak napětí na chvíli povolí, ale THE LAST BAD DAY nemají problém chytat i na další háčky – temnota v „Less“, dívčím vokálem nevtíravě rozpuštěná posmutnělost v „Pills“, či studená atmosféra v „Can Prayer Bad One Convent“ fungují také zcela spolehlivě. S usměvavými klávesami v „Eyes“ už se zdá, že pozitivní nálada dostane zelenou, jenže pecka mezi oči v podobě vyhrocené skákačky „Destiny“ a mrazivé finále s výborným refrénem „1938“ (klobouk dolů za takhle působivě zpracované silné téma!) jsou dokladem toho, jak THE LAST BAD DAY dokážou důmyslně žonglovat s atmosférou. Nemám potřebu dávat nějaké vodítko přirovnáváním k jiným kapelám (a když už, tak první na ráně by bylo - byť z trošku jiného hudebního těsta - podobně vydařené první album slovenských CASTAWAY), THE LAST BAD DAY jsou sví. Když vás takhle mladá kapela dokáže na svém debutu chytit za srdce, tak v ní něco prostě musí být.