1. BATHORYPrvní song „Bathory“ mě evidentně má naladit, cítím, že tady se pojede v temnější stránce bytí, že budu věci vnímat v širších souvislostech. Znali jste hraběnku osobně?
Všichni členové družiny PANOPTIKO se samozřejmě se slečnou Bathory znali osobně už za mlada a pařby a bály v Čachticích tehdáž v 16. století byly vůbec jedny z nejšílenějších v historii. Je trapné, že kádě plné nejlepšího uherského vína, které se pilo z kýblů, se dodnes naprosto mylně a nesmyslně považují za lázně plné panenské krve mladých dívek… S hraběnkou Bathory se pařilo, jezdilo a hrálo po celé Evropě, hlavně do Francie ke Kapetovcům, kde se s tamním páterem Martinem pil hlavně bourbon. To v Praze jsme na tajňačku s Rudlou II. trávili celé noci v alchymistických dílnách u džbánů slivovice. Z podvazků a spodniček tehdejších sedmihradských panen má dodnes PANOPTIKO ušity části kostýmů. Lord Panoptik s dalšími dvěma členy PANOPTIKA si byli dokonce pár měsíců s Bětkou bližší, než by se Franckovi Nádasdymu líbilo, a tak přišel rychlý konec, stopka, lockdown a zákaz hraní v Uhrách až do jeho smrti. Proto jako vzpomínka na něžnou hraběnku musela vzniknout píseň „Bathory“. 2. GILOTINA
Svištící „Gilotina“ hodí náladu do francouzského stínání hlav. Jaký příběh se za popravčím nástrojem ukrývá ve vašem podání?
Během té hnusné a dlouhé zimy 1788, kdy se moc nehrálo, vynalezl, sestrojil a svařil Señor Farkas první štípačku dřeva ve staré Evropě. Skvělé zařízení. Plát mrazivě vybroušeného ostří sjel po kolejnicích a z výšky rozštípl každý špalek. Bohužel před začátkem velkých francouzských bálů na dvoře krále Ludvíka XVI. mu byl jediný existující prototyp štípačky zabaven Jozefem Ignácem Guillotinem, který je pak použil pro, nám neznámé, potřeby nějaké revoluce… A není bez zajímavosti, že hlavní riff byl utvořen „zvukem gilotiny“. 3. SANCHO PANZA
Španělské ozvy „Sancho Panzy“ odkazují celkem jasně. Melodický, podsaditý základ má hitový potenciál. Čím si vás tenhle pupkatý sluha získal?
Do Španěl jsme jezdili a stále jezdíme se hlavně trochu ohřát do tepla, no a mrknout se samozřejmě na Corridu. Když jsme hráli za časů důmyslných rytířů na festu „U větrných mlýnů“ musíme vzpomenout přerušení bálu, kvůli vjezdu podivínského tlusťocha na oslu přímo na taneční parket, který zcela zmaten hledal svého pána a své koryto. V podání PANOPTIKA jde navíc o narážku v přeneseném smyslu na dnešní snaživce, oportunisty, kteří se derou na radnice, do úřadů, a jak klíště se snaží přisát ke státnímu molochu, veřejnému sektoru, přestože ve škole měli čtyřky, vesměs nic neumí a v životě se nijak nedokázali uplatnit, natož něco vlastního vybudovat. PANOPTIKO tyhle lidi popisuje v tomto songu, který je posazen do španělské melodiky a instrumentace. 4. HEJ SVATÝ
Píseň „Hej svatý“ je trochu nadčasová věc, kdybych nevěděl, že máte metalové základy, tak bych řekl, že je vaším teritoriem rockový mainstream…
Hudebně je to pocta velkým rockovým kapelám 90.let. Hlavním hrdinou příběhu je muž, který zemře a ocitne se u Nebeské brány sv. Petra, a chová se tak jak je byl zvyklý na zemi: Drze, povýšeně – byl totiž zvyklý si na zemi vše uplatit, podplatit, podvodem koupit, zařídit. A tak řve na Sv. Petra: „Hej svatý, kde se tady kartou platí…“ Následně se sv. Petra ptá, zda jeho hříchům „křídla dá“ – ten se však soudu vzdá… Páni z PANOPTIKA jsou nesmrtelní, žijí celá staletí a hrají v nezměněné eskadře. Za tu dobu mají známé téměř všude a byli už x-krát pozváni do Nebeského baru poblíž Nebeské brány. Se svatým Petrem opět poseděli u dobrého zlatého korbelu plného červeného vína a při vůni kadidla si poslechli příběh frajera, který chtěl u Nebeské brány platit kartou… Veleváženým dvořanům jej nyní PANOPTIKO musí rádo tlumočit a hrát. 5. POSLEDNÍ TANGO
Emotivní song „Poslední tango“ je pro mě osobně typický souboj lásky a fatality vztahů, a ve finále jejich křehkosti. Ale tuším, že původní nápad byl jinde…
Vypravěčem je zde nevyléčitelně nemocný mladý muž, který prosí svoji dívku, ať mu provede eutanazii, ať mu píchne smrtící injekci. Než se tak stane, přeje si, ať jej naposledy zbalí a protančí celou noc ve víru posledního tanga. Svým strachem a nejistotou máte posluchače i budoucí vdovu, proto jí podsouvá nabitý kvér. Don Balkoni, nejmladší člen PANOPTIKA, přivezl z nové doby a z daleké Argentiny, kde trávil maturitní svaťák u jedné ze svých milenek, největší jihoamerické velkochovatelky dobytka Isabely Lopezové, luxusní rytmus, kterému se oddávají miliony lidí na světě. Žena v záklonu s růží v zubech, to je TANGO! 6. PYRAMIDA
Skladba „Pyramida“ je ekvivalentem dluhové spirály, zde je vlastně Egypt jen předobrazem něčeho jiného. A pokud se nemýlím, žhavě současného, je to tak?
Je to o dluhové pasti. Arabská melodika a pyramida jsou jen kulisy, ale zároveň tam má velkou roli. Převrácenou! Baron von Telephon se při svých studiích ekvilibristiky a multiinstrumentalistiky seznámil i s Abrahamem Maslowem, známým to psychologem, kterému, inspirován svou návštěvou Káhiry, narval jeho potřeby do pyramidy. PANOPTIKO se nestačí divit dnešní době se zvrácenými hodnotami a otočilo Maslowovu pyramidu na špici. Je normální, že člověk, který nemá kde bydlet, co jíst, je schopen a má tu možnost si vypůjčit si na luxusní oblečení, obutí, drahé hodinky, telefon a jít se prezentovat jako někdo, kým vůbec není? Večer pak nemá opět kam ulehnout, s kým sdílet lože, co jíst…
7. ŘVÁT
V případě písně „Řvát“ jsem trochu zmatený. Odebíráme každý den svůj náměsíčník, ale sami si ho nepíšeme? Musím konstatovat, že skladbu jednoznačně povyšuje geniální kytarové sólo…
Song se jmenuje „Řvát“ - jako první slovo z refrénu, který řve člověk, který chce změnit svůj život a nechce být tím, který si ve své a o své samotě lže. Rád by zpřetrhal ony řetězy, které mu brání opustit ten stereotyp a listování v náměsíčníku. PANOPTIKO chtělo jen přednést atmosféru a obrazotvornost nechat na všech samotářích. Proto je taková i instrumentace songu, kde se střídají totálně spící až náměsíčné pasáže, s extrémními řevy. Sólo je poctou a vzpomínkou na Dimebaga Darrella, jelikož se v dnešní době nějak moc rychle zapomíná na velké postavy velice nedávné doby. Někdy se právě zapomíná tak rychle, že nevidíme ani ty nejvzácnější, nejbližší, kterou pro neviditelnou blízkost, a podivnou sněžně-lidskou slepotu přehlížíme a jsme sami. V každém staletí, v každé době potkává PANOPTIKO lidi, kteří chtějí změnit svůj život a nechtějí už o své samotě lhát. Chtějí „ŘVÁT“! Chtějí zpřetrhat ony řetězy, opustit ten stereotyp a listování v náměsíčníku, na svůj hrob si nechtějí vytesat: SAMOTÁŘ. 8. ESCOBAR
Escobar je přímočará metalová šlupka s příchutí, proč zrovna tenhle zločinec? Propojili jste zde folk s industriálem a melodiemi, čím tě zaujal Escobar vlastně?
Píseň „Escobar“ je satirický humorný náhled na to, co se stane, když se do rozjetého obchodu s kokainem připletou očmoudlí afghánistánci, na provazu smýkající kozu, a nabízející heroin. Když se i kokain začne píchat heroin, je v táboře Escobara zle. Ten si s tím ale umí, s humorem a výsměchem, poradit. PANOPTIKO se zde v instrumentaci chopilo typické kolumbijské flétny a hry se slovy. Slovní hříčka známá z mateřské školy „aj tak tak, sejou mák“ je odlehčením před refrénem, kde se perou dolary, ale hlavně je to sonda do vztahu dvou lidí. Dvou lidí, kteří žijou ve strachu, žijou ve lži, o vzduchu, kde se háže vina a nechce přiznat chyba… A PANOPTIKO samozřejmě fetuje. Všichni, všechno a všude. Celá staletí. S drogovými kartely, ale kromě hraní na jejich soukromých veselicích u bazénů plných hrochů nechce nic mít. Stejně tak se nestýká s afghánskými chovateli koz a pěstiteli máku. Musíme vzpomenout na historku z kolumbijského pralesa, kde jsme prchali spolu s partou pašeráků a náš Baron von Telefon, blbě rozuměl upozornění a prozradil celou partu svou fugou od Bacha… naštěstí jen konkurenční kohortě přistěhovalců, díky kterým si i kokain píchá heroin. Dolary se dále perou a ve zlatých klecích plných domnělého bohatství se zapomnělo na lásku, něhu, sounáležitost. Ve vzduchu plném slibů, házení viny, nepřiznání chyby převládl strach a lži. 9. VŠUDEBIL
Radikální song „Všudebil“ je hodně industriální a přímočarý, odkazuje celkem jasně na určitého oligarchu, reflektuje tenhle song váš vztek?
My všichni z PANOPTIKO jsme zároveň oligarchy. Rádi a stovky let. Jeden cizí nám tu ale nikým nezván přitančil na náš bál. Trochu to začal přehánět. Na slovensku sa hovorí „Z bicigla zrobim vrtulnik“ … ale i ten byl pro něho málo… Naštěstí i PANOPTIKO má také volební právo. 10. DÝCHÁM
Opus „Dýchám“ je podle mě skladbou, která může nejvíc zasáhnout potenciální posluchače, je o kapitulaci, ale také možná o vzdání se vlády světu, který zabíjí sám sebe, o okamžiku, kdy můžeme změnit směr… Jakou genezi má tenhle kus?
Z některých věcí si ani PANOPTIKO srandu nedělá. „Dýchám“ je zpověď člověka, který všechno ztratil. Rodinu, práci, postavení, uznání, úctu k sobě samému… nemá nic… leží v bezmocné křeči a jediné co mu zbývá, je, že „dýchá“. To, že se nic nezmění, je zmíněno, chladná, mrazivá rezignace a poslední se vzdávání je téměř nedůstojné, ale ve vzpomínce na dětství svitne jiskra naděje a nového začátku… a první nádech. PANOPTIKO chce připomenout i takový příběh, kterých se odehrávají tisíce každý den tady na zemi, k zamyšlení, zastavení, ale hlavně kvůli naději! Vznikl jako poslední, jako song jen o atmosféře… atmosféře bolesti… a těch méně příjemných věcí lidského bytí… Velice jsme zvažovali, zda je to vůbec vhodné pro PANOPTIKO, a zdali to vůbec PANOPTIKO ještě je… Je to PANOPTIKO! 11. RASPUTIN
Finále v podobě „Rasputina“ je symbolická věc, slovní hříčka odpovídá na současnou složitou geopolitickou situaci. Je evidentní, že závěr přináší velmi silné téma…
RAZ PUTIN, DVA PUTIN, TRI PUTIN… kolikrát se ještě zvolíš? Souběžnou linkou v odlehčeném ději je i jistý „udavač tónů, který zazpívá za zvuku harmonik…“ On v 80.tých letech představil senzačním způsobem českým posluchačům úžasnou tvorbu Bulata Okudžavy a Vladimira Vysockého. Ti by se museli v hrobě obracet, když by viděli jak tento „udavač tónů“, přebírá Puškinovu medaili od Putina. Takže zase klasicky panoptikovsky – ruská melodika a tematická instrumentace a přednes v ruském trojhlasu. Hovorové „ja su“ nebo „když budu chtět“ a nezbytná KALINKA místo kytarového sóla je zdůrazněním absurdity stále stejného mocensky-despotického Ruska. Na Puškinovo pozvání PANOPTIKO hrálo s Bulatem Okudžavou „А все таки жаль“ a Vladimirem Vysockym jeho fantastickou „Pravdu a lež“ na společném velkokoncertě při příležitosti prvních svobodných voleb v Rusku v gulagu pro bývalé kulaky na Sibiři. Po brutální pravé carské pijatice v místním nahrávacím studiu se druhý den probrali a nechtěli věřit svým uším, co tam v noci nahráli. Svoji verzi Rasputina. Ten udavač tónů obsluhoval a naléval celou tu noc PANOPTIKU vodku za zvuku harmonik. Průlet vaší první hudební depeší máme úspěšně za sebou. Co mají PANOPTIKO v plánu dál?
PANOPTIKO mají za těch mnoho staletí ve svých brašnách a torbách desítky popsaných kůží plných písní, které budou rádi postupně vytahovat na světlo dnešní doby tohoto současného světa, který se celý přetáčí naruby. To se ale panstvu z PANOPTIKA moc líbí, to je totiž ta správná živná půda pro satiru, radost, vtip, zamyšlení, jiný hudební vkus a názor, atmosféru, a hlavně pro obrazotvornost. Budeme Velevážené dvořany dále bavit na nikdy nekončícím bále s partou PANOPTIKO. Diskografie:
2021 - Poslední tango Sestava:
Lord Panoptik – zpěv
Dr. Konektor – kytara
Baron von Telephon – multiinstrumentalist
Señor Farkas – basa
Don Balkoni – buben Zdeněk Pospíšil