Petře, co vidíte, když se v mysli vrátíte o pětatřicet let nazpět?Vidím sebe, kluky, a v mysli mi vytanou všechny velký plány, který jsme měli. Zhmotňuje se mi ta obrovská chuť a motivace dělat muziku podle sebe, která vylučovala nějaký přehrávky nebo tancovačky. Od začátku jsme věděli, že budeme radši zalezlí ve sklepech, tam nám to vyhovovalo. Z té nory jsme ale postupem času trochu vylezli, protože hudba HNF se dostala mezi lidi, prosadila se víc. Později jsme tak začali hrát na polooficiálních akcích, i když underground HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY fakticky nikdy neopustili. Vnímali jste tehdy sami sebe jako předáky nově vzedmutého hnutí odporu v nesvobodné zemi?
Ze začátku určitě ne, byli jsme hodně mladí a nezkušení. Mně bylo třiadvacet, klukům osmnáct. Ale později jsme z reakcí lidí, co na nás chodili, dostávali zprávy, že se tvoří určitý kult, který nás popostrčil k vyšším metám a cílům. Jednoduše jsme pochopili, že už jde o víc než jen o drnkání písniček pro zábavu. Jakým způsobem jste skládali nové skladby, živelně ve zkušebně, nebo samostatně?
Pětadevadesát procent skladeb jsem složil já, pár věcí pak dodal basista Leoš Kostelecký. Když budu mluvit za mě, já jsem chodil na zkoušky skutečně pečlivě připraven. Měl jsem skladby v hrubým náčrtu hotový předem, pak se ladily, ale předem byly připravený i party pro basu a bicí. Kluci většinou s mojí představou souhlasili, málokdy měli nějaký připomínky, takže na zkušebně už se probíraly opravdu jenom detaily. Stojíte si za vší tvorbou z minulosti HNF, i tou pro někoho kontroverzní?
Naprosto, já nemám důvod brát něco zpátky, to bych šel proti sobě. Musíme vnímat kontext doby, ve které texty vznikaly, a taky kolik nám bylo. Ovlivňoval nás stav světa, stav společnosti, všechen marast kolem. Stojím si za vším, a vím, že kluci to mají stejně. Jak ve své době kapela přijala konec účinkování, komunikovali jste spolu dál, nebo se nestýkali?
To byla vlastně úleva, protože my jsme se cítili strašně vyčerpaný a pod extrémním tlakem. Neustále nás někdo bral na výslechy, jezdil si pro nás do práce, lezli nám do soukromí, a to jsou ještě ty mírnější věci… Navíc kluci „dorostli“, brácha se oženil, a bylo více než jasný, že si buď dáme pauzu, nebo to ukončíme. Po čtyřech intenzivních letech jsme navíc cítili, že už jsme jako HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY řekli všechno, a sejdeme se v novém projektu XIII. STOLETÍ. K čemuž přispěly i určité limity punk rocku. V určitém momentu se v něm dostanete do bodu, kde končí vývoj, a už nemůžete jít dál, protože už by to prostě nebyl punk. Ale my jsme dál jít chtěli, včetně zapojení dalších nástrojů. Kdo byl iniciátorem letošního návratu HNF a natočení nové desky „Když se bombardéry vracejí“?
Na začátku letošního roku jsme měli schůzku s Vladimírem Kočandrlem, který se nás optal, zda bychom neměli chuť přeci jen natočit novou desku HNF. My jsme to s bráchou dlouho probírali, zvažovali jsme všechna rizika a eventuality, bavili se o skladbách, které by přicházely v úvahu, a v neposlední řadě, kdo by album natáčel. Už na startu bylo jasné, že baskytaru by nenahrával původní člen Leoš Kostelecký. Má svůj život, nežije už na Vysočině, a zkrátka by do toho nešel. Museli jsme se tedy poohlédnout po někom, kdo by ty staré basové party HRDINŮ zvládl. Tím pravým se nakonec ukázal náš spoluhráč ze XIII. STOLETÍ Mirek Paleček, který nabídku nadšeně přijal, a bylo jasné, že desku natočíme. A stalo se. Album „Když se bombardéry vracejí“ je nyní pár týdnů venku, přesto nezapochybovali jste někdy v průběhu realizace, zda návrat HNF je správný krok?
Ne, byl to rozhodně správný krok, protože z pozice autora a kapelníka HNF můžu říct, že album se více než povedlo. Mám prostě dobrý pocit, svoje možnosti jsme využili na maximum, a jsem hrozně rád, že jsme do toho šli.
Jak se vybíral finální tracklist nového alba?Výběr byl na mě, protože jsem musel brát v potaz všechny okolnosti, abych píseň uzpíval a tak podobně. Mým cílem bylo namíchat správný průřez tvorbou HNF, zároveň ideálně vybrat skladby, které budou stále aktuální, dokážeme je náležitě prožít a dostat do nich energii, která jim náleží. Aby byly úderný, a celá deska byla vichřicí od začátku do konce. Společnými silami ve studiu jsme se pak dobrali výsledku. Osobně jsem si nejvíc oblíbil skladbu „Nepřítel“, možná i proto, že má trochu metalový nádech…
To je zajímavý, „Nepřítel“ je i naše velice oblíbená skladba. Točili jsme ji jako druhou, a je poměrně dost těžká, protože jsou v ní protirytmy a jiný záludnosti. Myslím, že by ji po nás těžko někdo kopíroval. A je dost divoká, to je pravda. Ale metalem načichlá píseň je hodně i „Válečný území“. Všiml jste si, jak často se v textech skladeb na albu objevuje slovo „hrdinové“?
Popravdě, toho jsem si vůbec nevšiml, ale je to možný. Nutno říci, že vždycky tím nejsme myšlení my jako kapela. Často jde o silné jedince masové společnosti, kteří ji mají zastupovat, jinými slovy o lidi, kteří stojí v čele stáda. Nemáte pocit, že se do některých aktuálně nahraných písní HNF prolnul duch XIII. STOLETÍ?
Takové postřehy mi doručilo mnoho fanoušků, novinářů, ale také třeba náš bývalý baskytarista Petr Palovčík, který se XIII. STOLETÍM natočil album „Amulet“. Ten dokonce slyšel v nových skladbách ozvy songů „Justina“ nebo „Oheň v kruhu“, které jsme spolu tehdy dělali. Tudíž má odpověď zní: je to možné, můj rukopis se asi nezapře a prolnutí nádechu hudby je logické. Co říkáte na názory, že nová deska nemá punkový náboj jako měla dema HNF v minulosti?
Že to jsou jen blbý kecy. Kdo nepochopil HRDINY dneska, nepochopil je ani v 80. letech. V populaci budou vždycky hnidopiši, kteří budou mít potřebu do něčeho vrtat. Já si naopak myslím, že nové album přináší mnohem víc energie než staré nahrávky. Navíc jsme do hudby dali pětatřicet let zkušeností života, které jsme na začátku nemohli mít. Dostala podle vás některá ze skladeb v současnosti nový význam či podtext?
Myslím, že to platí úplně o všech textech na „Bombardérech“, a sice proto, že jsou nadčasový. Vůbec by mě v době vzniku slov nenapadlo, do jaký doby půjdeme, a co všechno ještě přijde. Spousta lidí mi řekla, že se v textech zrcadlí dnešek, jako by byly aktuálně napsané. „To svět se posral“, „Obyčejní hrdinové“, „Válečný území“, ale i „Bombardéry“ tam všude můžeme aplikovat realitu dneška. Cítíte určité zadostiučinění, když máte v ruce skutečnou desku HNF?
Samozřejmě. To je bez debat splněný sen. Ten pocit, že můžeme volně a svobodně natočit desku, jsme s HNF nikdy nezažili. Teď jsme se mohli realizovat podle svých představ a nikdo nám do ničeho nekecal. Žádné příkazy, co nemáme zpívat, jak se nemáme oblíkat, to je velká satisfakce za prožitou mizérii minulosti. A teď kruciální otázka, zůstane jen u jedné studiové nahrávky, nebo ve vás vzplanul oheň a přijdou další alba?
V tuhle chvíli nedokážu říct, protože realizace alba „Když se bombardéry vracejí“ byla opravdu náročná, v dobrém slova smyslu nám vzala spoustu energie, dali jsme do ní všechno, a my teď potřebujeme trochu času na výdech. Budete chtít s HNF odehrát i nějaké koncerty, které by album podpořily křtem?
Nebudu zapírat, že máme několik nabídek, které zvažujeme. Jedno je ale jisté, když už vystoupit živě, tak s velkou pompou, se vším všudy, jak si album jednoduše zaslouží. I proto v tuhle chvíli nemám v ruce konkrétní data, která by byla definitivní, a mohla by se zveřejnit. Diskografie:
2021 - Když se bombardéry vracejí Sestava:
Petr Štěpán – kytara, zpěv
Mirek „Palda“ Paleček – baskytara
Pavel Štěpán – bicí Facebook HNF
Zdeněk Pospíšil