Lenka Dusilová a BAROMANTIKAV hodině smrti
Supraphon
a.s. – 46:16
alternative-pop
ČR
Je to velký zlom v tvorbě Lenky Dusilové. Vynořila se deska, která zní krásně, multikulturně a světově.
Megalomanský
úvod v písni „Indiánská“ je ale pouze předzvěst toho, co nás čeká
v dalších skladbách. Otevření, které ale zaujme hned po několika prvních
vteřinách a nutí nás poslouchat nejen vteřiny další, ale také minuty a minuty.
Když jsem v létě tenkrát ještě neznámou skladbu „Indiánky“ slyšela naživo,
žasla jsem nad muzikálností a přitom nad naprostou přirozeností Lenky, která i
tento albový skvost v live verzi promění v něco ještě lepšího.
Lehce minimalistická skladba „Tětiva“ je opakem velkolepých „Indiánek“, ale i přes svou krátkou stopáž nabízí velmi příjemný poslech. Album se na začátku houpe nahoru a dolů. Následuje atmosférická skladba „Ricardo“. Lenka na „V hodině smrti“ hodně vsadila na postranní vokály, což dodává skladbám šmrnc a nový rozměr. Multikulturní prvky do desky vnášejí písně „Mayday“ (v duetu s Justinem Lavashem) a „Duszo moja“. Naopak „Takafei“ jede příjemným tempem.
Lenka na novince vsadila také na duety. Featuring s Davidem Kollerem pod názvem „Tichá – Černá“ je velmi povedená experimentální záležitost. Jak se album chýlí ke konci, přichází instrumentální vsuvka v podobě „Monotronky“, opět jedna cizojazyčná s názvem „Archiv dní“ (tentokrát slovensky) a opět lehce experimentální a parádně rytmický duet s Danem Bártou – „Snad jen“. Tematicky album uzavírají „Epitaph“ a „Dvanáctá“ – lehce ponuře, ale i nadějeplně.
Skladby baví i proto, že se střídají ty pomalejší s rychlejšími a potemnělé s pozitivnějšími. Co se týče nálady desky, velice se mi líbí celková mystičtější atmosféra a také to, že Lenka vsadila na tolik pro ni dříve neznámých efektů, které dodávají písním svěží zvuk.
„V hodině
smrti“ je dílo, které je určeno náročnějším posluchačům. Na druhou stranu je
však deska i schůdným začátkem pro ty, kteří chtějí nahlédnout pod pokličku té
kvalitnější strany české scény.
Hodnocení: 5,5/6
Foto: zdroj