
Rockovou hudbu lze spojovat s lecjakým dalším hudebním žánrem, a proto není neobvyklé v ní slyšet i středověké nástroje jako píšťaly, dudy či šalmaje. Znojemská sestava LUCREZIA BORGIA však látku uchopila z druhé strany a do svého historizujícího folku na novém albu „V erbu lva – Legenda o Bruncvíkovi“ přibrala právě tvrdé kytary a bicí. Výpravnou českou legendu o knížeti Bruncvíkovi, který se jal vybojovat lva do erbu pro svou zemi, zpracovali Znojemští pod vedením Antonína Macečka vskutku grandiózním způsobem. Dílo je totiž rovnou dvojalbem a na posluchače čekají bezmála dvě hodiny epického soundtracku k Bruncvíkovu příběhu. Nutno říci, že digipackové dvoukotoučové zpracování se graficky náramně povedlo, péče je znát. Na druhou stranu, slovy klasika, je deska především dlouhá. A kdyby byla o polovinu kratší, je stále dlouhá. Na jeden zátah v podstatě neuposlouchatelná materie, ve které se střídají postavy a vypravěči, je časově i pozorností náročnou záležitostí. Dějová linka se mi ztratila hned na začátku a cestu zpět si nacházela velmi zvolna. Další kámen úrazu je kompoziční skladba, ze které je cítit zázemí ve středověkém folku a méně již v tvrdším žánru. V momentech, kdy se hudební linka stočí k plnokrevnému středověku, má album melodickou razanci a velmi baví. Naopak v dlouhých prodlevách pouze s baskytarou nebo s jednoduchými rockovými riffy pozornost nevyhnutelně upadá. Spojení středověkých melodií píšťal a rockové riffáže funguje jen místy. Vrostlá slabina každého mamutího projektu se naplno projevuje na druhém albu, které nepůsobí tak melodicky silně a dlouhé litanie postav jdou místy až na hranici úmornosti. Z plejády deseti vokalistů vyčnívá rockový hlas Jiřího Zonygy v roli Bruncvíka a příjemné je slyšet i Milana Schelingera. Další hlasové barvy mě příliš neoslovily. Zvukově album není špatné, leč z něj cítím roubovanost rockových elementů na folk, kde se LUCREZIA BORGIA cítí silnější v kramflecích. Pro zapáleného posluchače je však olbřímí délka výhodou, neb bude mít spoustu prostoru hledat jemné detaily a těšit se z poslechu opakovaně. Je třeba vzdát hold odvaze a odhodlání Macečka uchopit takto těžkou látku a hudebně ji zpracovat. Množství vložené kreativní energie je vskutku ohromné. Na druhou stranu rozvláčnost a délka alba posluchače topí v moři bez záchytných bodů, což u výpravné legendy nepovažuji za plus. Jistou unikátnost v rámci české hudební produkce však opusu odejmout nelze.
Tomáš Vítek
Představují se SHARDS OF SUN
Po necelém roce společného zkoušení představuje formace SHARDS OF SUN první skladbu "Fénix". Sestavu kapely tvoří zkušení muzikanti, kteří působili v kapelách FOURTH FACE, NON-SEQUENCE, NEVER LEFT BEHIND, PORNO FOR PIGS, či...
číst dále