Občas se stává, že mezi nahrávkou a koncertem je propastný rozdíl, zvláště pro kapely s jednou kytarou v sestavě. Zdatný instrumentalista a skladatel dovede složit a zaranžovat skladbu takovým způsobem, že druhá kytara nakonec není v tvorbě vůbec důležitá. Je těžší napsat skladbu pro jednu kytaru nebo využít v písni podpory druhého, doprovodného nástroje?To je složitá věc. Pro mě je prvotní nějaký kytarový riff, melodický motiv nebo rytmický sled akordů, a pak na to "montuju" zpěvovou linku. Ta je pro mě hodně důležitá, někdy mám i víc variant. Ve studiu kytaru většinou nahrávám dvakrát to samé do dvou stejných stop, a když se mi to zdá chudé, začnu vrstvit. Pak mám kolikrát problém vybrat to podstatné a vytvořit jeden part tak, aby se to dalo hrát naživo a navíc, aby se k tomu dalo zpívat. Kolikrát je to docela honička, protože občas používáme liché takty, já se snažím vyplnit prostor o nějaké vyhrávky, druhé hlasy ke zpěvový lince…a tak. Řešení s druhou kytarou je jednodušší, ale my odjakživa hrajeme jako trio. Velkou výhodou je čitelnost, která je ale současně i nevýhodou, protože každá chyba je hned slyšet a nikdo se za nikoho neschová. V současném českém bigbítu je populárním trendem spíše zjednodušovat, zpomalovat, nasadit melodický refrén s rádoby silným textem a úspěch je nezřídka zaručen. Pokud bys dostal nabídku angažovat se do řad podobné kapely, šel bys do toho?
Já nemám vůbec nic proti melodickým refrénům. Daleko důležitější je pro mě jak jsou vystavěné a z jakých slok se vyklubou. Asi bych se vyhnul spartakiádně stadiónovým halekačkám, ale to je asi věc vkusu. Vytvoření zajímavé zpěvové linky je u nás trochu opomíjená disciplína. Jinak angažmá v už hotové kapele je složitá věc, člověku se to hlavně musí líbit. Já jsem kdysi dostal nabídku hrát v kapele Pavly Kapitánové, začali jsme zkoušet repertoár vycházející z jejího zajímavého alba, který nahrála se skupinou KRUTNAVA. To je muzika dost vzdálená tomu, co hrajeme s LOKOMOTIVOU PLANET, ale právě melodikou strašně specifická a osobitá. Bohužel jsem se kvůli nedostatku času musel spolupráce vzdát.. Jednou z prvních rockových nahrávek, která tě hodně vzala, byla živá deska kapely DEEP PURPLE z roku 1972 "Made in Japan". Čím tě tato nahrávka zaujala? Bylo to zvukem, atmosférou, melodiemi nebo něčím jiným?
Tahle deska může za to, že dodnes dělám muziku. Tehdy mě zaujala hlavně atmosférou, skvělou dynamikou, v doslova tajemné atmosféře nahrávky jsme pitvali různé zvuky. Třeba kytarové sólo, hrané "houslovým" efektem vytahováním potenciometru hlasitosti až po úhozu trsátkem jsme dlouho považovali za violoncello. Nebo se tradovalo, že reverbová rána od hammondek po sóle v "Child In Time" byl sebevražedný výstřel v publiku. Kvalita, se kterou to tenkrát zaznamenali na několik spřažených multitracků, se spojila s neuvěřitelným a dodnes nedostižným tónem Richieho Blackmoora. Vůbec se tam spojilo hned několik unikátnich okolností, kapela byla ve skvělé formě a pod vedením producenta Martina Birche vznikla neopakovatelná, a i po zvukové stránce dodnes nedostižná nahrávka, podle mě nejlepšího živého záznamu všech dob. Co se týče kytary, navštěvoval jsi nějaké hodiny nebo jsi samouk? Poskytuješ dnes nějaké vyučovací hodiny hry na kytaru lidem? Zájemci by se určitě našli..
Já začal s kytarou trochu pozdě. První akordy jsem se naučil někde u táboráku, ale do “lidušky” na kurzy jsem se dostavil až někdy v šestnácti a moc dlouho jsem u lidovek nevydržel. Vážněji jsem se elektrickou kytarou začal zaobírat až ve dvaceti na vojně a po návratu to nabralo na intenzitě mým nástupem na Ježkárnu do pěveckého oddílu (prof.Pařízková) a po dvou letech především přibráním rockové kytary jako druhého hlavního oboru (prof.Bierhanzel). Zjistit, co je mi ohledně kytary blízké, mi trvalo dalších pár let. Hodiny kytary nikomu nedávám, ne že bych vyloženě nechtěl, jednou jsem to dokonce zkoušel, ale nejsem systematický, strašně těžko se mi posuzuje, jestli bych žáka pustil dál anebo trval na dokonalým zvládnutí vyučovaný látky. To chce velkou míru zodpovědnosti a asi i zkušenosti, aby člověk nezničil slibný talent… Před rokem 1989 měl zkušenosti s nahráváním elektrické kytary v Československu málokdo. Dneska je situace taková, že za pomoci různých programů v počítači může člověk udělat prakticky cokoliv. Je to tak dobře nebo v tom nacházíš i určitá negativa?
To je zajímavá a nelehká otázka. Dneska jsou technické možnosti neuvěřitelné. Posadíš “bubeníka” ke stolu, k levé ruce jeden, k pravé druhý mikrofon a k tomu nahranému bouchání do stolu přidáš přes zvukové banky kopák, virbl, činely, tomy…co chceš, a máš nahrané "živé” bubny. A to nemluvím o editacích, kopírování, auto-tuningu nebo rytmické kvantitaci. Výhodou nahrávacího pravěku bylo, že když už se někdo dostal do většinou časově drahého nahrávacího studia, musel umět hrát a být připravený. Žádný “undo” neexistovalo a každý si musel dobře rozmyslet, jestli právě nahraný “take” nahradí lepším, protože krok zpátky udělat nešel. Asi je přínosem, že současné možnosti umožňují vznik do jisté míry teoretických projektů, které v plnohodnotné kvalitě jen pramálo lidí taky živě zahraje. Ale i takové se najdou, dneska umí mladí střelci zahrát neuvěřitelné záležitosti. Nahrávání nejen kytarového zvuku prošlo v posledních letech kvalitativním vzestupem a světová úroveň nahrávky už v našich studiích není až tak ojedinělou událostí. I přes u kytaristů asi věčnou bitvu zastánců analogového vs modelingového světa.
Lyrickou složku skladeb zřejmě skládáš až na hotovou muziku. Jak složité je najít a zpracovat témata k textům? Kupříkladu titulní skladba ze zatím poslední desky "Back Into The USSR", se dočkala v současné době ještě většího rozměru..Najít téma textu, případně slogan refrénu, je na tomhle typu "básnění" asi nejtěžší, pak už je to skládačka, i když ošemetná. Texty se u nás dělají výhradně na muziku, nepamatuju, že by to někdy bylo obráceně. Text "BITUSSR" vznikl v době, kdy ještě nikdo nic netušil, na základě osobní zkušenosti, kterou jsem zažil. Částečně jako malý kluk, kdy se to období dotklo naší rodiny a částečně lety nabíranými zážitky. Dál bych to nerozváděl, tím spíš, že dneska na tom frčí kde kdo. Tři texty na desce otextoval Martin Němec z kultovní kapely PRECEDENS, kde jsi také působil. Jste spolu stále v kontaktu a nevyloučil bys do budoucna nějakou další vzájemnou spolupráci?
Po odchodu z PRECEDENSU jsem si to sice neuměl moc představit, ale stalo se a jsem za to moc rád. Ty tři texty mi chyběly až moc dlouho, zdržovaly dokončení celého alba a já si jednou po pár pivech dodal kuráž a Martinovi zavolal. Ten zareagoval skvěle a navíc rychle. Od té doby se občas zkontaktujeme. Martin napsal jeden moc fajn text i na dokončované CD a přispěl k písni i kontextem, který se budu snažit maximálně naplnit. A do budoucna nevylučuju už vůbec nic. Čtvrtá deska LOKOMOTIVA PLANET se začala točit v červnu minulého roku. V jaké fázi se příprava desky nachází a kdy by mohla spatřit světlo světa?
Trvá to už dlouho, to je pravda. A trochu to i souvisí s jednou z předchozích otázek. Ve studiu jsme základy točili všichni najednou, v jednom tahu od začátku do konce každé písně. Postaru, analogově, pěkně do pásu. A když jsme naplnili všech šestnáct analogových stop zpěvy a sóly, po přepisu se už v digitálu nahrávaly sbory, tamburiny a různý cinkátka. LOKOMOTIVA PLANET takhle nahrává už nějakou dobu a díky současné sestavě s Pavlem Hanigerem u baskytary a bubeníkem Liborem Hoškem je to asi nejvíc muzikální živý přednes v celé historii kapely. Jsem za to moc rád, oba jsou navíc skvělý parťáci. Precizní Pavel si hodně hlídá různé rytmické detaily ve spolupráci s Liborem, který je tempově tak spolehlivý, že jsme si mohli poprvé dovolit nahrávat ve studiu bez metronomu. Nemusí to být naprosto přesné, ale mělo by to metricky trefit přirozené frázování každé písně. A to se myslím daří.
Luxus dostatku času je tím, že to míchám doma v kompu, trochu nebezpečný, ale už se to chýlí. Album je teď ve fázi dokončování posledních dvou věcí. Celkem jich bude deset a snad už můžu prozradit, že to bude pocta českým rockovým více či méně známým písním.. Zajímavé je, že tam mimo jiné budou věci od tří českých kapel dívčích jmen - ALICE, LUCIE a DOROTA. Každý z osmi coverů je pojatý po našem, někdy se dost liší od originálu, někde jsme "hrábli" i do harmonií, někde do rytmiky a skoro všude do aranží. Zbejvající dvě jsou naše nové autorské věci. Album se bude jmenovat "Jiný šlupky českejch pecek" a doufáme, že v létě už bude venku. Hráli jste společné koncerty s Ericem Sardinasem, Janet Robin, Adamem Bombem a dalšími. Na koho z těchto umělců nejraději vzpomínáš? Který z nich tě příjemně překvapil, anebo naopak v něčem zklamal?
Každá taková zkušenost je velkým zážitkem, tihle lidi jsou muzice naprosto odevzdaní, vždycky velice přesvědčiví a muzikantsky suverénní. A přitom přátelští a vstřícní. Nejvíc mě asi rozhodil Eric Sardinas, to je v bottle-necku mistr světa amoleta, hráli jsme s ním dvakrát, poprvé byl super, podruhé mu to nějak nesedlo, ale přesto byl ochotný nahrát feelingové vyhrávky na naše přechozí CD "Back In To The USSR". Adam Bomb je se svým triem neskutečně výkonný kytarista, vždycky je to velká show a odvaz, navíc umocněný pyroefektními vizuálními kousky. Janet Robin je moc fajn osůbka, kytarová dračice, co studovala u Randyho Rhoadse, a která senzačně válí i na akustiku. Album "Back Into The USSR" uzavírají dvě balady "Mít tak jen sílu" a "Podzim". Odkrýváš zde svou další hudební tvář, přičemž písně obstojí i ve folkových verzích jen s akustickou kytarou. Vystupoval jsi už někde takto bez kapely jako písničkář?
Jako akustický písničkář občas vystupuju, do vlastních věcí se ale pouštím nesměle, protože většinou hraju na dřeň oholené verze svých rockových oblíbenců. Je zajímavé, že i jenom s akustickou kytarou jsou to životaschopné songy, ale právě takhle se, myslím, dobré písně poznají.
Web LOKOMOTIVA PLANET
Bandzone LOKOMOTIVA PLANET
Facebook LOKOMOTIVA PLANET
Instagram LOKOMOTIVA PLANET
Twitter LOKOMOTIVA PLANET
YouTube LOKOMOTIVA PLANET
Vznik: 1994
Místo: Praha
Styl: heavy/power
Diskografie:
1997 – Lokomotiva Planet
2004 – Promo CD
2007 – Má krev
2016 – Back Into The USSR
Vláďa Dvořák- kytara, zpěv
Pavel Haniger - baskytara, zpěv
Libor Hošek - bicí