Vetknete-li si do názvu kapely jméno, které se osobně pojí s některým člena kapely, může se stát, že si časem název začne žít vlastním životem. Před patnácti lety stála u mikrofonu Lady Kate Katka, pak Jana, Štěpánka a posledních šest let zastává přední post jihlavské party LADY KATE Aneta Nosková, která je poměrně výraznou postavou nedávno vydaného pátého alba kapely „See The Signs“. Signifikantním znamením desky je celková nevyrovnanost. LADY KATE dokáží vyrazit dech, aby vzápětí začali uvadat jako špatně zalitá kytka a tahle situace se nepravidelně (byť ne v tak výrazných intencích jako na začátku alba) opakuje. Kdyby si LADY KATE udrželi tak dramatickou fazónu jako v úvodní „Reproach“, asi bych s obdivem lapal po dechu. Napínavě znějící klávesy, plíživě alarmující tempo, tajemná jedovatá melodie se smyslně zabarveným zpěvem, dobře budovaná atmosféra, na níž se významně podílejí decentně dramatické vokály, to vše má takovou sílu, že zpěvaččina domorodá angličtina (i když v ní Aneta zní daleko přitažlivěji než v češtině, postupně táhne za uši daleko víc) i násilně tlačený chropot, který si říká o přirozenější uchopení, se stávají podružností. Odpověď, jestli je lepší ne úplně přírodní angličtina nebo čeština plně odkopou následné „Rány“ – dramatičnost je fuč, příliš hodný výraz umocňuje v refrénu dialog s přeslazeným mužským vokálem a kombinace průhledně přístupné melodické zpěvnosti s velmi opatrným zvukem (byť v úvodu se zdá, že by basa mohla skladbu solidně rozhoupat a v kytarách by mohla být docela akční dravost) působí až zbytečně naivně. A takhle je rozevřené ostří nůžek, mezi kterými se Lady Kate pak již celou dobu pohybují. Svěží a neposedná „Car Crash“, i klávesami dobře přichucená šlapavka „Age Gap“, která v průběžných zvolněních trochu ztrácí tah, stojí v opozici k ospale nevýraznému cajdáčku „Hesitation“. Jako ideální vzorek funguje „Vampireball“ (na kterou z povzdálí dohlíží „Fantom opery“), jejíž zdravé jadérko by s trochou fantazie mohlo rozkvést do sympatické metalové krásy, jen ji pořádně nakopnout – větším důrazem, agresivnějším provedením, napumpovanějším zvukem, preciznější angličtinou, …
Půlhodinka s LADY KATE uplyne jako pomalejší, a trochu neklidná voda. Někdy dravá a osvěžující, někdy stojatá, vlažná a zakalená. Na jedné misce vah je úvodní skladba, kterou nelze dostat z hlavy. Na druhé straně pocit, že na většině skladeb kapela sice nechala kus práce a potenciál v nich bezesporu lze najít, ale i tak do kategorie zapomněnka zapadnou zbytečně rychle. Jednoduše proto, že nemají nic tak zásadního, aby v záplavě muziky, které se každý den rodí další kvanta, vykoukly z průměru.