NERREA v letošním roce oslaví své třinácté narozeniny. Jak moc jste pověrčiví, čekáš, že letošní rok pro vás bude šťastnou třináctkou? Upřímně, myslím, že to nikoho z kapely ani nenapadlo, jedeme asi spíš na pětiletky… Pověrčiví nejsme, od letoška si slibujeme především více hraní a méně restrikcí.
Které ze zážitků v tomto poměrně dlouhém časovém období považuješ za nejdůležitější při formování současné formy a podoby vaší kapely? Splnila se ti očekávání, se kterými jste v roce 2009 kapelu zakládali?
Důležité bylo, že jsme se při personálních změnách nějak výrazně nezasekli a vždy nalezli skvělou náhradu nejen po muzikantské stránce, ale i v té lidské. Ta je v konečném důsledku ještě důležitější. Nejsme nájemní hráči, ale kámoši, a přesně takhle to chceme mít. Očekávání se splnila, fanouškovská základna roste, muzika nás pořád baví, myslíme, že i na každém novém albu je slyšet posun a nově nabrané zkušenosti… Těší nás, že si fandové pochvalují taky textovou stránku, takže jo, je to fajn.
Jednou z letošních nejdůležitějších událostí je bezesporu vydání alba „Soukromé stíny“. Můžeš přiblížit, co na desce posluchače čeká?
Deska je určitě naší nejtemnější a nejtvrdší nahrávkou. Výrazně se na ní podepsaly pocity, dojmy a zklamání posledních několika let. Je nacpaná emocemi. Pokud patříte mezi příznivce chmurnějších nálad, mohla by Vám sednout.
„Soukromé stíny“ jsou vašim čtvrtým albem. Můžeš porovnat, v čem se liší od vašich předchozích počinů?
Hudebně nejsme úplně snadno zařaditelní a to jsem vždy považoval za výhodu. Nahrávka má „Nerreácký“ rukopis, stejně jako předešlé desky, tahle je bezesporu nejvíc metalová.
Je pro NERREU důležité, aby byla na první dobrou pro fanoušky rozpoznatelná a nezaměnitelná, nebo je pro vás důležitější objevovat, experimentovat, posunovat se?
Myslím si, že jsme rozpoznatelní, aniž bychom se o to nějak výrazněji snažili. Jeden z důvodů může být ten, že se netoužíme někomu podobat, ani zvukově, ani stylem, prostě do skladby nacpeme to, co máme rádi, co by nás samotné bavilo v roli posluchačů. A jelikož každý poslouchá, či vyrostl na jiném stylu, vzniká zvláštní mix, vytváří se NERREA… Nebráníme se vůbec ničemu, jen nás to musí bavit. Jestli jsme ještě ve škatulce, nebo už ne, nás vůbec nezajímá.
Co tě nejvíc těší na novém albu, či obecně na vaší tvorbě, na co jsi nejpyšnější?
Na novém albu? Především to, že se ho vůbec podařilo nahrát a jak dopadlo vzhledem k okolnostem a možnostem… Měli jsme nejhorší výchozí pozici oproti předchozím albům a v posledních dvou měsících před nahráváním jsme se sešli jen jednou kompletní a jednou v ořezané sestavě. Myšlenky na finální pilování a sehrávání ve zkušebně se úplně rozpadly. Pracovní povinnosti, karantény a Covid nám to hodně zkomplikoval. Ale asi jsme to utáhli na zkušenosti. (smích) Pyšný jsem na všechny skladby a také na to, co z nás dokáže vytáhnout Jarmut Gabriel (ex KRUCIPÜSK), který s námi desku natáčel. Samotná nahrávka nepochází ze studia, ale přímo z naší zkušebny. Přesto jsme s výsledným zvukem velice spokojeni a je to právě Jarmutova zásluha.
Jak se rodí vaše skladby? Jsou dílem některé dominantní osobnosti v kapele nebo jsou spojením nápadů a chutí i dalších členů?
Proces vzniku probíhá stejně, tak jak to máme rádi. Někdo přinese nápad, nebo dva a během několika málo zkoušek dáme dohromady skladbu, ve které si každý najde to své, musíme být všichni spokojeni. Celé hotové skladby nenosí nikdo, to by v našem systému nefungovalo.
Kterou z písní z nového alba bys doporučil jako ideálního reprezentanta vaší aktuální formy?
Právě proto, že máme skladby tak rozdílné, určitě bych z písní aktuálního alba vybral dvě, možná dokonce tři… Tvrdou jízdu nabídne „Chybnej vzorec,“ mix riffařiny a emocí „Krok od nebe“, a pochmurnou výpověď najdete ve skladbě „Soukromé stíny.“
Objevuje se ve vašich textech nějaké téma, ke kterému se rádi vracíte a které je pro vás důležité? V textování u vás vyhrála čeština, neměli jste někdy chuť využít i angličtinu?
Určitě… K některým tématům se vracím častěji. Planeta země a její soustavné ničení, vztahové problémy, různé typy strachu a fóbií, a hodně textů je o lásce. Samozřejmě jinak pojaté, než je tomu v rádiích. Spíš o těch temnějších a bolestnějších zákoutích. Angličtinu ne, jsme českou kapelou, hrajeme tady, pro naše fanoušky. Čeština má obrovské množství výrazů a možností, které můžu v písních využít, proto u ní zůstanu.
Některé ze skladeb jste už uvolnili na Youtube, dojde i na nějaký videoklip k nové desce? Považuješ prezentaci prostřednictvím videa v současné době za důležitou?
Videoklip je výbornou, možná dokonce tou nejlepší možnou formou prezentace. Ve spojení s muzikou funguje parádně, dobrý klip určitě dokáže zaujmout. V nejbližší době se vrhneme na výrobu trik, a když vše dobře dopadne, rádi bychom k některé skladbě natočili i klip.
Na kontě máte i vydání knihy „10 rozbitejch let“. Jak se zrodí nápad na vydání vlastní knihy? Je pro vás složitější tvořit hudbu nebo knihu? S jakým ohlasem se tenhle krok setkal a předpokládáš, že podobným způsobem můžete oslavit i další desetiletku?
To je na hodně dlouhé vyprávění, které jsme podrobně popsali v samotné knize, ale zmíním alespoň, že s nápadem přišla manželka našeho basáka Karla… To, co nám nejprve přišlo jako zvláštní a i pro nás nečekaný nápad, se nakonec plně ujalo a recenze od našich fandů jsou vynikající. Kniha obsahuje hromadu fotek, různých střípků z historie a snažili jsme se tam narvat i mnohem více humoru. Tím se normálně při tvorbě neprezentujeme, ale jsme úplně normální chlapi, rádi se zasmějeme a netrávíme dny pláčem v koutě… . (smích) Jestli přijde ještě další, to netuším, psal jsem o těch pětiletkách. (smích)
Jak NERREA prožívá letní sezónu? Jaké akce na propagaci nové desky chystáte?
Letních akcí tolik nebude, jsme hodně rozjetí po dovolených, ale od září je toho už výrazně více. Křest proběhne 1.10.2022 ve Veřejném sále Hraničář, u nás v Ústí nad Labem.
Na hudební scéně se už pohybujete léta. V čem je podle tebe největší rozdíl v hudebním světě mezi dneškem a dobou, kdy jste s hudbou začínali?
Baví mě možnosti sdílení a rozšiřování událostí. Dříve jsme skutečně jezdili po městě a rozlepovali plakáty, dnes je to jednodušší, alespoň v tom virtuálním světě. Velký rozdíl je dle mého i v mnohem větší „specializaci“ fandů na tu svou muziku… Což není právě výhoda. Když jsme začínali v jiných kapelách, zhruba v polovině devadesátých let, chodilo se na koncerty třeba jen proto, že tam hrají tvrdé kapely. A že to byly někdy směsky. (smích) Dnes hromada lidí jde na „svůj“ styl a jiný neberou. Může být… Dřív byli lidé tolerantnější v žánrech. Pamatuji společné kšefty Debustrolu s Kabáty atd. a bavili se úplně všichni. Dnes to tolik obvyklé není, ale třeba se pletu.