Už to vypadalo, že Dan Friml (ex-SEBASTIEN aj.) se po nešťastné zkušenosti se skupinou COSMETIC PUNK stáhne na dobro ze scény. Teď je ale opět zpátky s industrial thrash death metalovým projektem MEAN MESSIAH, který vznikl v době, kdy to nejméně očekával a kdy chtěl už s hudbou nadobro přestat. Jeho puntičkářství způsobilo, že desku svého nového projektu připravoval ve vlastním studiu sedm let a čím víc se do něj zavrtával, tím získával MEAN MESSIAH větší obrátky.
Po tom, co jsi skončil u COSMETIC PUNK, přešla tě chuť dělat muziku. Jak jsi tedy nakonec dospěl k tomu, že jsi začal dávat dohromady skladby na první desku MEAN MESSIAH a vybavovat si vlastní studio?
Když jsem odcházel z COSMETIC PUNK, což už bylo vlastně ve chvíli, kdy ta kapela de facto nefungovala jako kapela, tak jsem skutečně byl ve stavu, kdy na další hudební kariéru nebylo nejmenší pomyšlení. Odmítl jsem všechny ty ponižující nabídky do muzikálů i nabídky na práci od roztodivných karaoke výrobců (což jsem si i krátce zkusil, ale vyděsilo mně to) a rozhodl jsem se živit prací ve zcela jiném oboru. Což by zřejmě velmi dobře fungovalo do teď, kdybych nepotkal svoji přítelkyni Alici (ta je dnes již moji manželkou), která mě začala pomalu přemlouvat, abych opět začal něco dělat. Hudba a její tvorba vždy znamenaly zcela zásadní část mého života a bylo na mně asi prostě hodně vidět, že v mém životě něco chybí. Řekl jsem si tedy, že to opět zkusím. Začal jsem budovat své vlastní studio, no a po nějakém čase se z toho stal smysl mé tehdejší existence. A to mi vlastně vydrželo až do teď.
Práce na desce „Hell“ trvaly sedm let. Bylo to kvůli tomu, že pro tebe projekt představoval oddechovou činnost, kterou jsi dělal podle chuti a nálady nebo sis s vědomím, že tě nikdo nikam nehoní, užíval, že si můžeš s albem hrát, jak dlouho chceš?
Ze začátku to první, ale velmi záhy už to byla spíše honba za perfekcí a touha dotáhnout projekt k co nejdokonalejšímu výsledku. Dlouho mi zabralo vymýšlení způsobu, kterým bych byl schopen ke své spokojenosti nahrát bicí party a měsíce jsem řešil i optimální kytarový sound a cestu, kterou jej zaznamenat. Práce se pak natahovaly i díky zcela prozaickým a objektivním potížím, jako bylo zpoždění rekonstrukčních prací na domě, kdy jsem měl studio sbalené v krabicích, nebo kvůli zdravotním problémům či pocitu marnosti, kdy jsem po dvou letech práce na albu všechno smazal a začal znovu úplně od začátku.
Po vydání „Hell“ jsi k sobě přibral kapelu, aby mohl MEAN MESSIAH fungovat i naživo. Bylo to proto, že ti chybělo koncertování a chtěl jsi, aby MEAN MESSIAH nebyl jen studiový projekt nebo tě k tomu dovedlo to, že desku je třeba propagovat především koncerty? Byla to především moje ukecanost, kdy jsem v euforické pýše před kamarádem z jedné z mých bývalých kapel suverénně prohlásil, že hodlám dál fungovat s regulérní kapelou. Hned jak jsem to vyslovil, mě polil horký pot, v duchu jsem si začal spílat, co jsem to zas nakecal za hovadiny, ale zároveň jsem věděl, že to už nevezmu zpátky a prostě to musím, stůj co stůj, zrealizovat. Že se to povedlo, považuji dodnes za malý zázrak. Momentálně chystáš novou řadovku MEAN MESSIAH. Ta má vyjít už v roce 2016 a navíc máš kolem sebe další muzikanty. Nestresuje tě, že na rozdíl od „Hell“ nemáš na novinku už tolik času? Stresuje. A hodně! Stresuje mě pocit zodpovědnosti, kdy máš kolem sebe lidi, kteří po úspěchu debutu a v momentě, kdy je kapela slušně rozjetá, očekávají nějaký další zásadní krok. Jenže ten už nemůže trvat sedm let. Vytvořil jsem kolem sebe fungující organizmus, jenže ten může stále ještě velmi rychle zkolabovat. Na to, co bude, čekají i další lidé z venčí, ať už jsou to zástupci labelů, organizátoři koncertů nebo, a to především, fanoušci. Ten tlak je zavazující a možná i trochu svazující, ale spěje to ke zdárnému výsledku. To už teď mohu říct. Jak novinka vzniká? Zapojuješ do tvůrčího procesu i zbytek kapely nebo budeš všechno opět skládat a nahrávat sám? Skládám opět sám, dělám i veškeré aranže a budu nahrávat všechny vokály a většinu kytar. Na Tomášovi (kytara) nechám některá sóla, bubny kompletně nahraje Honza a veškeré baskytary Veronika, takže se mi trochu uleví. Novinka vzniká formou demosnímků. Jednotlivé party pak rozepisuji do not nebo tabulatur a podle těch se pak ostatní učí to, co mají hrát. Každý má povolené určité množství tvůrčí svobody, kterou mohou své party obohatit. Nicméně to musí v kontextu skladby bezvýhradně fungovat, v čemž mám poslední slovo já jako autor, tak samozřejmě i jako producent. V současnosti pracujete na videoklipu k pilotnímu singlu nové desky. Skladba se jmenuje „Let Us Pray“. V jaké fázi momentálně práce na videu jsou? Skladba samotná je momentálně ve stavu demosnímku a v této chvíli vzniká ve studiu finální „studiová“ verze. Ohledně videoklipu jsme již delší dobu ve spojení s týmem filmařů, s kterými právě v těchto dnech dolaďujeme vizuální styl a samotný scénář. Zvolili jsme poměrně náročnou technologii a proto je důležitá důkladná příprava. Zatímco první klip jsme si vyrobili v podstatě vlastními silami, tentokrát jsme se rozhodli to nechat na profesionálech. To samozřejmě stojí i nějaké peníze, ale já myslím, že to za tu investici stojí. Slibuješ si od „Let Us Pray“, že bude mít stejný, ne-li větší úspěch než klip k písni „The Game“, který měl za dvacet čtyři hodin na Youtube 1000 shlédnutí? Jistě, slibuji. Už jenom proto, kolik úsilí nás to stojí. A taky jsme za tu dobu, co je klip k „The Game“ venku, nasbírali velké množství nových fanoušků, takže jsem si skoro jist, že „Let Us Pray“ nastaví laťku zase o něco výše. Je zde asi nutné podotknout, že premiéra klipu ke skladbě „The Game“ proběhla v době, kdy jsme stále byli relativné na začátku a ten počet shlédnutí byl jen díky fandům, kteří sami video sdíleli na svých profilech, v různých skupinách nebo odkaz prostě nějak poslali svým kamarádům. Bylo úchvatné to sledovat a i tímto bych rád našim fandům ještě dodatečně poděkoval. Opravdu moc si toho vážíme!
