ARAKAIN - Black Jack

ZDVOJNÁSOBTE SÁZKY!

Ve čtyřech dekádách života ARAKAINU se najde celá řada důležitých událostí, které měly vliv na vývoj kapely. Začátek devadesátých let a zejména rok 1992 se do této statistiky zapsaly velmi výrazně. Nástup precizního Marka Žežulky v roce předcházejícím přinesl do řad kapely do té doby nepoznanou dlouholetou stabilitu na bubenické sesli, a i přestože se kapela nenacházela v úplně optimálním rozpoložení (Brichta: „… nebyly peníze, lidi přestávali chodit na koncerty, ,Schizofrenie‘ se neprodávala tak jako ,Thrash the Trash‘…“), konala se oslava desátého výročí existence kapely. Koncert z vyprodané Lucerny (Brichta: „… to byl zlom, který nás trošičku nastartoval“), zachycující

skladby z let před debutovou deskou, byl zaznamenán a vydán jako první živá nahrávka kapely pod názvem „History – live“. Ještě v témže roce ARAKAIN nabídl další řadové album „Black Jack“. Kapela se hlásila k tomu, že nedávno vydané „Černé album“ METALLIKY ji nenechalo lhostejnou, a tento vliv je v náladové rovině jasně patrný. Na „Black Jack“ se ARAKAIN již nedrží striktně thrashmetalové koleje, při zachování patřičného důrazu dřívější zarputilost nahradila větší pestrost, hravost, přístupnost a melodičnost. A jak ukázal čas, s tímhle přirozeným posunem (a zároveň návratem k hardrockovějším kořenům) se kapela dostala na naprosto ideální parketu. Úvodní našlápnutá titulka s hodně neposednými kytarami a akční rytmikou i přes provokativní vstupy kláves ještě zachovávala pevnou kontinuitu s thrashovým výrazem. Až rozvážný a potemnělejší „Harlekýn“, který se sice nebrání sekaným riffům, ale primárně staví na ohromně působivé atmosféře, a podobně laděný „Labyrint“, jehož basová mezihra zdůrazní, jak mistrovský zvuk deska dostala, plně odhalí aktuální tvář kapely. Citovka „Zapomeň“ deklarovala, že i metalové balady má ARAKAIN v malíku. Na to, jak silným úvodem „Black Jack“ disponoval, je až ohromující, že kapela dokázala sáhnout ještě výš – strhujícím způsobem gradující „Kolonie termitů“ se zlověstným refrénem a depresivně studená „Ukolébavka“ s hostujícím Petrem Jandou ukazují tehdejší sílu ARAKAINU nejvýrazněji. Svoji pozici měl ARAKAIN na domácí scéně již jasnou, ale s brilantním a do detailu dotaženým albem „Black Jack“ (nezapomeňme na Brichtovu svojskou poetiku) se rodila legenda.

SESTAVA: Aleš Brichta – zpěv; Jiří Urban – kytara, zpěv; Miroslav Mach – kytara, zpěv; Zdeněk Kub – baskytara, zpěv; Marek Žežulka – bicí