ROXOR - Když sílu dává železnej král

Vydáno: 09.11.2022 10:33 - Jan Moravec

Nymburská banda, kterou ještě neomrzel metal, stojí v záhlaví facebookových stránek formace ROXOR. Lepší charakteristiku netřeba vymýšlet. Soudě podle náladově staromilského a provedením maximálně čerstvého alba „Železnej král“, uvařeného z nejčistších heavymetalových ingrediencí, bych si troufl tvrdit, že nejenže ROXOR metal ještě neomrzel, ale že je baví čím dál tím víc, což je patrné i z následujících slov frontmana Ondry Marka.
ROXOR působí v nezměněné sestavě už víc než patnáct let. V čem je váš recept na to, aby kapela spolehlivě fungovala takovou dobu nejen muzikantsky, ale hlavně lidsky?
Jestli je nějaký recept, vůbec netuším, prostě nám to vychází. Nikdy si pět lidí nevyjde vstříc na sto procent po celou dobu, ale zatím to na rozvod ještě nevypadalo. Spíš se nám do toho motají vnější vlivy, jako třeba covidové období. To jsou věci, které nijak neovlivníme, ale zamávají vším možným a nakonec se ukáže, že nejdůležitější je, aby všichni byli zdraví, protože bez toho to nejde. Snad nám to ještě nějakou chvíli takhle vydrží.

Od vydání posledního řadového alba „Kazatel“ uběhlo šest let, než jste přišli s novou studiovou deskou. Rodil se „Železnej král“ obtížněji než předchozí alba?
Nebyli jsme nejrychlejší, nakonec jsme album ale zdárně dotáhli až do konce. To souvisí s tím, co jsem zmiňoval. Některé kapely o covidu pilně pracovaly, my jsme z různých důvodů spíš postávali. Sice jsme udělali několik skladeb, které se na albu objevily, ale dost nás tohle nepříjemné období zabrzdilo. Když jsme si nakonec řekli, že by se hodilo konečně dát fanouškům kompletní CD, tak se z šuplíků nic nevytahovalo a pracovalo se na nových skladbách. Takže nám to zabralo víc času, než jsme předpokládali.

Na desce mě překvapilo, jak ROXOR zní svěže a dravě. V čem vidíš důvod toho, že má „Železnej král“ tolik síly, energie a přímočarosti?
Doufám, že je to tím, jak jsme k albu přistupovali, a taky jsme se opravdu snažili, aby to celé bylo trochu současnější. Svoji roli možná hrála i skutečnost, že jsme věnovali albu poměrně dlouhou dobu při nahrávání, nebyla to žádná víkendová rychlovka. A zcela jistě k tomu přispěli i hosté, jsou naše pomyslná třešnička na dortu.

Zvuk měl na starosti opět Martin Hollandr, který s vámi částečně spolupracuje i autorsky. V čem vidíš největší Hollyho producentskou přednost a jeho přínos pro ROXOR?
Bez Martina a jeho studia Hollysound bychom album ani nedělali. S ním se nám spolupracuje pokaždé výborně, přesně ví, co ROXOR potřebuje, a má přitom i správný odstup. Zvuk necháváme vždycky na něm, on má většinou skvělou představu, kam nás nasměrovat, a tentokrát se mu to povedlo opravdu na jedničku. Jako producent byl pro nás obrovským přínosem, bez něj by některé skladby nevypadaly tak, jak je slyšíš. Nakráčeli jsme do studia s pocitem, že máme úžasné písničky, ale ukázal nám, že můžou vypadat i trochu jinak a ve většině případů mnohem lépe. Máme za ty roky nějaké postupy zajeté a on nám to občas přehodil na jinou kolej, což bylo ku prospěchu věci. Párkrát to mezi námi zajiskřilo, některých pasáží jsme se nechtěli vzdát, ale nakonec je výsledek velice povedený. Také díky Martinovi a jeho producentské vizi jsme v několika skladbách měli skvělého hosta na bicích. Tím byl Zbyněk Husa (ex-ROOT), výrazně mladší borec než my, jeho styl hraní je trochu odlišný od stálého bubeníka Juldy Botoše, a tím je album pestřejší, možná i dravější. Martin přispěl i autorsky skladbou „Ztracená“ a jako velice zručný kytarista si ji i nahrál. Mihnul se i v dalších skladbách, v několika pasážích se sólem a prakticky ve všech sborech. Hostům velice děkujeme, skvěle nám album okořenili. Martin z nás dostal maximum, já jsem si nemyslel, že bych některé skladby mohl zazpívat tak, jak se mi pod jeho vedením povedlo.

V současné době řada kapel vydává alba na vinylu. „Železnej král“ by si tuhle variantu určitě zasloužil, je to pro ROXOR téma, o kterém uvažujete?
Jako klasickou černou desku jsme v podobě dvojalba už vydali výběr „Než skončí show“. Zbylo nám jen posledních pár kousků, takže jsme při zrodu naší novinky věděli, že by neměla chybět ani na vinylu. Bohužel je trochu delší čekací lhůta na výrobu díky boomu elpíček, a proto „Železnej král” vyjde v této podobě 14. 11. jako limitovaná edice o 300 kusech. Bude v luxusním gatefold obalu a deska bude v modročerném marble provedení. Příznivci vinylů si přijdou na své.

ROXOR se netají tím, že členové vyrůstali na ACCEPT, KISS či AC/DC. Těmhle inspiračním zdrojům jste vzdali vydařenou poctu v titulní písni alba. Chtělo to odvahu pustit se do takto postaveného textu?
Podobný krok u řady kolegů nedopadl zdaleka tak přesvědčivě a nepodbízivě jako „Železnej král“… Moc mě těší, že taková slova slyším od někoho, kdo už něco v životě naposlouchal. Byl to trochu textařský oříšek, slova jsem přepisoval opravdu mockrát, ale za textem v této podobě si stojím. Potřebovali jsme dát našim příznivcům vědět, že nás ten náš oblíbený heavy metal pořád baví, že velikáni, které posloucháme, už jsou opravdu dlouho nezbytnou součástí našeho hudebního světa. A jak vidíme na koncertech, nejsme v tom sami.

Je pro tebe hudba zmíněných kapel stále největší inspirací nebo sleduješ i moderní trendy s tím, že by se mohly, byť okrajově, někdy objevit v hudbě ROXORU?
Poslouchám toho opravdu hodně, hudba je můj jediný, obrovský koníček. Sleduju, co se ve světě děje, kam se ubírají různé odnože metalu. Nakonec se ale vždycky vracím do proudu, kde je mi nejlépe. Musí tam být silné melodie, něčím zajímavý zpěv a pořádná porce kytar. Jak si teď uvědomuji, na „Železném králi“ žádný nástroj kromě bicích, basy a kytar není, a takhle nám to vyhovuje. Zdá se, že žádné novoty zavádět nebudeme.

V hymnické „Zlodějce duší“ zazní v textu „vzdát se ani náhodou, smát se budem poslední“. Dá se to považovat za motto kapely, je to filozofie, které se držíte? Bylo ve vaší historii období, kdy i vás smích přešel?
Nevím, jestli je to motto celé kapely, ale v osobní rovině je potřeba mít naději, když se zrovna úplně nedaří. Často slýcháme, že je na nás vidět, jak nás hraní baví, a tohle je pro nás hnacím motorem. Muziku děláme pro dobrý pocit nás na pódiu a hlavně těch pod ním. Za to našim fanouškům moc děkujeme. Občas nás smích přejde, ale pořád káru s metalovým nákladem táhneme dál, spíš svět v poslední době není moc úsměvný.

ROXOR_band_rozhovor

Ptát se na lyrickou inspiraci u alarmující skladby „Vlci“ je zbytečné, myslíš, že by se v téhle písni mohli konkrétní lidi poznat? Bereš politiku jako téma, kterému se hudebník nemůže vyhnout?
Tváří se velmi politicky, ale „vlci” nemusí být jen v politice. Existují v každém režimu, jsou to vždycky ti, co nám chtějí nalhat, že to konečně s námi myslí dobře, a zatím nám neuvěřitelně a většinou s úsměvem pouští žilou. Škoda že nějak nemizí, spíš jako by přibývali. Tohle téma se řeší snad všude, takže i v kapele se to musí projevit. Všechny texty mi kolegové musí schválit, nic, co se jim nezdá, by mi neprošlo. (smích) A pokud se někdo v textu pozná, tak to asi nebude člověk, se kterým bys chtěl bejt kámoš.

Pozoruješ z reakcí příznivců, že je na novém albu skladba, která se zařadí mezi klasiku, bez které vás fanoušci nepustí z pódia?
Ještě je asi brzo na takové úvahy, ale „Železnej král“ z koncertního setlistu určitě nezmizí. Uvidíme, která další skladba to bude, třeba „Vlci“ jsou na Spotify jasnou jedničkou od doby, kdy jsme je vydali jako singl. Necháme se nějakou další překvapit.

U většiny skladeb je uvedeno, že na muzice se podílela celá kapela. Jak to probíhá v praxi, je někdo hlavním mozkem, který přinese základní myšlenku a společně ji dolaďujete?
Některý z kytaristů obvykle dodá motiv, který se na zkouškách rozpracuje a postupně si každý doladí svůj part. Opravdu hodně kolektivní práce. V tomhle směru jsme velmi nemoderní. Neumíme a možná ani nechceme skládat písničky doma v obýváku u počítače. Potřebujeme se sejít a být všichni spolu u procesu zrodu nových skladeb. Proto nám to taky trvalo tak dlouho, společný čas se nám v poslední době hledá čím dál hůř. Máme v životě i jiné aktivity než ROXOR, ale věříme, že na další album nebudou fanoušci čekat tak dlouho.

Na festivalu Slamák v Újezdě u Přelouče jste křtili novou desku a na pódiu se s vámi objevili čerti Krampusáci. Jde o běžnou součást pódiové show nebo šlo o jednorázovou záležitost?
Křest byl velmi povedený, v Újezdu je to vždycky super a moc děkujeme přátelům z kapely LIMETALL, že nám CD pokřtili. Krampus čerti z Vodňan byla náhodná jednorázovka, ale když jsme je poznali osobně, myslím, že s námi nebyli naposledy. V srpnovém horku v kostýmech si to opravdu užili, takže i jim patří velké poděkování.

Je nějaké místo, kde se ti hraje nejpříjemněji? Má na to větší vliv prostředí nebo fanoušci?
Osobně si užívám každý koncert, protože mi vždycky na pár dní dobije baterky. Jestli mám některé místo nejraději? Je těžké vybrat, někdo by mohl být smutný, že jsem neoznačil právě to jejich. Ale je to určitě spíš o lidech a hlavně o fanoušcích. Někdy na menších akcích je pocit sblížení s publikem živější než na obrovských festivalech, ale pokaždé si to všichni užíváme na maximum. Letos mě asi nejvíc překvapilo publikum na Dačickém Rockfestu. Že nás přijde tolik lidí podpořit v pátek jako první kapelu festivalu, jsem opravdu nečekal.

Za dobu, co ROXOR existuje, se hudební svět důkladně změnil. Je něco, co tě mrzí, že už asi nezažiješ, a naopak, je něco, co si užíváš daleko víc oproti době, kdy ROXOR začínali?
Mrzí mě, že z hudby se stala hrozně dostupná věc, kterou máš v každý okamžik kdykoliv s sebou v nějakém zařízení, a není to už tolik o setkávání přátel jako dřív. Možná taky stárnu a vzpomínky si trochu idealizuju. Na druhou stranu, právě dostupnost je někdy užitečná. Album svých oblíbenců máš ihned k dispozici, stream si pustíš i v noci. Tahle možnost je hrozně dvojsečná. V každém případě mám pocit, že jedeme všichni v nějakém rychlíku. Jeden den vydáš album, za týden jako by se snad ani nic nestalo. Stále se na nás odněkud valí další a další. Mám takový zvláštní pocit, jako kdyby nás moderní super technologie víc ovládaly, místo aby nám sloužily. Pro mě bude muzika vždycky o osobním kontaktu s fanoušky, s přáteli, s kolegy muzikanty. To mi žádný displej nenahradí, i kdyby na něm byl sebelepší koncert. A co mě opravdu těší? Užívám si každé vystoupení, protože technické možnosti jsou daleko oproti našim představám z dávných začátků. Neuvěřitelně se posunuly efekty světelného parku a všechno kolem pódiové show. Zvuk taky pokročil do úplně jiných sfér. To mě baví a jsem vždycky hodně zvědavý, co nového přinese další koncertní sezóna. Pevně doufám, že si jich s ROXOREM užijeme ještě spoustu.

DISKOGRAFIE:
1991 Out of Periphery
2009 Zastavte čas
2011 Cesta do pekel
2014 Na rozcestí
2016 Kazatel
2018 1988-2018 ...Než skončí show (kompilace)
2022 Železnej král

SESTAVA:
Ondra Marek – zpěv
Dan Reissaus – kytara, zpěv
Michal Žáža – kytara
Roman M. Veselý – baskytara
Julda Botoš – bicí

FB ROXOR


DOPORUČENÉ ČLÁNKY


© 2024 SMILE MUSIC s.r.o. | Prolidi.cz

Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu SMILE MUSIC s.r.o. zakázáno.
Přepnout na klasické zobrazení