Brněnská suita HEIDEN se rozhodně neřadí mezi skupiny, které si našly svůj mustr, podle něhož sunou svou uměleckou trasu vpřed. Kdysi pagan/blackmetalová naštvaná horda se časem začala zaplétat se složitějšími hudebními strukturami a vzdalovat původnímu přímočarému šturmu. Na cestě za poznáním pak kapela poznala mnohé, ponejvíc však samu sebe. A soudě dle novinkového alba „Andzjel“ se možná v jednom bodě i trochu vyděsila, protože mezi aktuální deskou a předchozí nahrávkou „Země beze mě“ zeje poměrně velká výrazová propast. Post-rockové či stonerrockové rány bičem vystřídaly metalově razantní údery potěhem. Sami HEIDEN avizovali, že takový posun byl otevřeně záměrný. Aby celé přebarvení mělo patřičně přiléhavou platformu, zvolili muzikanti jako středobod lyrického konceptu prostředí Bílých Karpat. A zdejší autentické horské prostředí, které je drsné i krásné zároveň, slouží jako němá kulisa pro agresivnější i poklidnější místa v sedmičce nových skladeb, v sedmeru pochmurných příběhů z česko-slovenského pomezí. Přes všechnu mlhu, která prostupuje jednotlivými songy, ovšem nejde o album skličující ani traumatizující, spíše hloubavé.
Zdeněk Pospíšil
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu SMILE MUSIC s.r.o. zakázáno.
