HEIDEN - Magie Bílých Karpat

„Začali jsme s hraním black metalu. Věci se změnily, ale atmosféra zůstává“, stojí na vašich stránkách. Jak bys popsal dnešní HEIDEN? Byly pro vás hranice, které jste v průběhu vaší činnosti potkávali, omezující?
Einsk: Popsat sám sebe není nikdy jednoduché. Není tak těžké popsat někoho jiného, ale sám na sobě člověk hledá složitě dobré i špatné. HEIDEN je pořád symbioticky fungující čtveřice lidí, co spolu tvoří již skoro dvacet let muziku. Nadcházející deska „Andzjel“ v sobě nese všechny naše tvůrčí etapy, kterými jsme si prošli, ale její zvuk je zatím nejvíce metalový a temný, co jsme kdy udělali. Zároveň je stále pořád velmi nekonvenční a snad i experimentální. Hranice v tvorbě jsme nikdy moc nevnímali, spíš jsme si kladli v průběhu naší existence otázky, zda a proč chceme zvolit takový zvuk nebo výraz, a vždy jsme chtěli hrát to, co nás baví.

Co je hlavním impulsem k vašemu prakticky neustávajícímu posunu?
Kverd: Snažíme se k sobě být upřímní a reflektovat svoje potřeby. Hudba nás neživí a nikdy ani nebude, což nám dává svobodu a zbavuje nás zbytečných očekávání. V průběhu let jsme ze sebe setřásli žánrové mantinely, což nám umožňuje dívat se na svoji hudbu z širší perspektivy a kombinovat různé vlivy. 

Myslíš, že HEIDEN někdy dojde do bodu, kdy si řeknete, že vývoj a stylové posuny jsou ukončeny, je na čase držet se anebo se vrátit do již jednou prozkoumaných vod? Je snaha o vývoj a hledání nepoznaného základní vlastností vaší kapely?
Einsk: Já myslím, že zrovna „Andzjel“ se nese na vlně návratu k metalu, i když ne v tom smyslu, že bychom nahráli stejnou desku jako v roce 2009. Vokály jsou opět hlavně blackové a i zvuk je temný a tvrdý. Prostě jsme v průběhu psaní skladeb zjistili, že chceme znovu přitvrdit a že téma desky i atmosféra k tomu pasuje. Paradoxně však nejde o návrat do prozkoumaných vod. Znovu jsme se posouvali, učili nové věci a zkoušeli něco nového. Nedokážeme hrát dokola to samé a ustrnout. To jde proti veškeré logice, jak ji máme v sobě nastavenou. HEIDEN byl, je a bude takový. Myslím, že to je na HEIDEN to jedinečné a zároveň i někdy těžko pochopitelné.

Jak v průběhu let vnímají tyto proměny vaši fanoušci? Dokáží vaši příznivci bez výhrad přijmout vaše posuny nebo ses setkal i s tím, že je pro ně obtížné změny vstřebat? Ovlivňují tě případně jejich názory při další tvorbě?
Kverd: Naši fanoušci takové změny nedokáží bezvýhradně přijmout a podle mě to ani není 100% možné. Jsou lidé, kteří s námi jdou od úplných začátků do dneška, jsou i tací, co se na nějakou dobu odpojí a pak se vrátí, nebo jim vyhovuje jen určitá poloha kapely, i tací, co na nás zanevřeli. Pro mě osobně jsou všechny nahrávky od roku 2009 jednolitým hudebním tokem, který se sice obměňuje a obohacuje o různé příměsi, ale v podstatě nese stále tytéž prvky muzikantského DNA. Názorů lidí si vážím, ale nejsem takový rutinér, abych byl schopen napsat album na objednávku. Na podobu alb Heiden nemají takové věci vliv.

Nové album nese neobvyklý název „Andzjel“. Mohl bys nastínit proud inspirací, které měly hlavní vliv na vznik a atmosféru „Andzjela“?
Kverd: Ovlivnila nás atmosféra a ráz vesniček kolem Žítkové, tamní tradice, historie i způsob života. Máme tam blízko rodinu a každé zavítání do těchto končin pro nás má speciální příchuť a hloubku. Ovlivnila nás, a ovlivňuje nadále, i nechtěná izolace a všudypřítomný strach z neznámého. Hrne se to odevšad a tlačí na mysl, ať už si to člověk připouští nebo ne. Nutí nás to k introspekci a ochraně svého způsobu života. Asi proto zní „Andzjel“ tak temně.

Máš nějaký bližší vztah k Bílým Karpatům a tamním lidem, o kterých deska pojednává?
Rodina mojí manželky, Werlingy, žije nedaleko v Uherském Brodě a okolních vesnicích. V Bílých Karpatech měli chatu, kde jsme slavili narozeniny a scházeli se, má neteř žije v Hrozenkově a vůbec, do těch končin se z různých důvodů pravidelně vracíme. Máme k tomu kraji a lidem blízko a v jejich historii jsme našli mnoho paralel s dobou, ve které se sami ocitáme.

Je slovo „Andjzel“ nářečným výrazem pro anděla? Jaký máte vztah ke specifické češtině jižní Moravy?
Kverd: V podstatě ano, slovo andzjel se používalo pro označení mladých dívek, které pomáhaly bohyním. Doprovázely lidi, co za bohyněmi přijížděli a vyptávaly se jich na to, co je trápí. Z mnohých z nich se později taktéž staly bohyně. Specifický vztah k nářečí jižní Moravy nemám, ale to slovo i kontext mi připadaly od počátku práce na albu magické. 

Z „Andzjela“ na mě dýchá melancholie, leckdy až pochmurnost. Jak se ti nahrává taková hudba, je ventilem tvých vlastních pocitů a prožitků?
Kverd: Ano, určitě jde o ventil vlastních pocitů a prožitků. Nahrávalo se ale dobře, umíme tyto věci oddělovat. Jsme docela veselá kopa, určitě byste nás ve studiu nenašli sedět zkroušené v koutě s hrnkem šípkového čaje. Smutná a temná hudba nás baví, motivuje, nabíjí. Je to náš svět a je nám v něm dobře.

Již jste představili skladby „Nevěřím těm očím“ a „Musím ti tolik říct“. Proč padla volba na tyto dvě?
Einsk: Když jsme přemýšleli, které skladby budeme prezentovat v rámci propagace vydání „Andzjel“, zvolili jsme jako první singl záměrně nejúdernější skladbu „Nevěřím těm očím“, která podtrhne zásadní změnu zvuku v porovnání s předchozí deskou. Je to skladba, kterou Daniel Lidén definoval zvuk celé desky. Druhý singl „Musím ti tolik říct“ jsme vybrali proto, že nám připadá z celé desky nejlepší. Tu skladbu naprosto milujeme. Je necyklická, temná, magická a velmi harmonická. Je to zároveň i nejexperimentálnější track na albu.

Až beznaděj dýchá i z v podstatě minimalistického videa ke skladbě „Musím ti tolik říct“. Jak se narodí podobné video – dlouhé přípravy a diskuse, nebo spontánní nápad?
Kverd: Něco podobného nenaplánujete. Měl jsem hrubé představy o obrazech, kterými by bylo vhodné hudbu doprovodit, ale nic takto komplexního. To odpoledne, kdy jsme natáčeli, bylo ale na Vysočině vážně hnusné a mrazivé počasí a když jsem si pak nahrávky prohlížel, troufale jsem se z nich pokusil vyrobit víc než jen jednoduchý podkres pod artwork. Dýchalo to na mě silnou energií, kterou jsem nemohl nechat ladem. Tak vznikl onen videoklip.

Obal alba od Luďka Řezáče působí poměrně skromným dojmem. Jaké dostal Luděk zadání pro jeho tvorbu, naplnil na první pohled vaši představu o tom, co má obal o albu sdělit?
Kverd: Luděk dostal zadání 1:1 překreslit fotografii ze soukromé sbírky původních obyvatel Žítkové, na kterou jsem při rešerši narazil. Od první chvíle, co jsem ji viděl, bylo jasné, že bude na obalu naší desky. Je naprosto kouzelná a autentická. Luděk odvedl perfektní práci a myslím, že náš obal si lidé zapamatují.

Velice temný zvuk měl na starosti Karl Daniel Lidén ve švédském studiu Tri-Lamb. Měl nějak zásadní vliv na celkové vyznění nahrávky, nebo jste jej oslovili s jasnou představou toho, jaký zvukový kabát má „Andzjel“ mít?
Kverd: Chtěli jsme, aby Daniel do desky vnesl svůj vhled. Na náběrech se však nepodílel, takže gró našeho zvuku jsme navrhli a zaznamenali sami. Nahrané stopy ale smíchal a zmástroval podle svého, takže jeho otisk na desce “Andzjel” je velmi silný. Upřímně, lépe nám to ještě nehrálo a jsem opravdu pyšný na to, jak celek působí. 

Termín vydání je stanoven na numerologicky zajímavé datum 11.11.2022. Je to náhoda nebo je v tomto datu možné najít nějakou symboliku?
Einsk: Po diskuzi s labelem ohledně možného termínu vydání a sladění termínů z výroby CD, LP a merche jsme se dopočítali k začátku listopadu. Pátek 11.11.2022 jsme vybrali, protože je to datum krásně magické, stejně jako i téma naší nové desky „Andzjel“

DISKOGRAFIE:
2004 - Potomkům pozemského soumraku
2005 - Tinne
2007 - Era 2 ... ve vírech poznání...           
2009 – Obsidian
2011 - Dolores 
2013 - A kdybys už nebyla, vymyslím si tě
2015 - Na svůj příběh jsme sami                               
2019 - Země beze mě     
2022 - Andzjel    

SESTAVA:
Kverd – kytara, zpěv
Tom – kytara
Werlinga – klávesy
Einsk - bicí

Facebook HEIDEN