Motto titulní skladby „Na počátku bylo slovo, a to slovo bylo Metal!“ je první, co padne do oka po otevření bookletu desky. Co pro tebe znamená metal? Vrátím se do svého pravěku, aby odpověď dávala smysl. Většina muzikantů tvrdí, že začali hrát, aby se zalíbili holkám. U mě to bylo jinak. V době, kdy ještě nebyla šance, aby mi v hospodě natočili pivo, jsem chodíval u nás na vesnici na bečky, které dělali starší kamarádi. Bylo tam pár hippiesáků, co hráli na kytaru songy od LED ZEPPELIN, DEEP PURPLE nebo BLACK SABBATH. Dokonale mě to dostalo, chtěl jsem to umět taky. Síla těch rifů, roztrhané džíny, pivo teklo proudem – to byla naprostá svoboda! Tenkrát jsem hrával za Karvinou hokej a jednou z hvězd tam byl Milan Pastrňák, otec bostonského medvěda Pasty, věčně vysmátý rebel, kterého nikdo nepřinutil, aby se nechal ostříhat a který v jednom kuse v šatně pouštěl hard rock, a byl v tom opravdový vzdor. Takže dlouhé vlasy jsem chtěl taky mít! Mezitím jsme se poznali s Izzim, Dodem nebo Ivanem Polákem (VITACIT, WANASTOWI VJECY), formovaly se první kapely, jezdilo se na ostravskou černou burzu pro nové desky a emotivně diskutovalo nad vším okolo metalu, který nás doslova uhranul. Byla to emigrace z šedé reality. Ty vlivy se smíchaly a zůstalo mi to vryté pod kůží. Takže odpověď zní: svoboda, vzdor a emoce. V čem vidíš největší posun kapely od reunionu v roce 2016? Máš potřebu INGOTT výrazově někam posunovat?
Výrazově snad ani ne. INGOTT se vyprofiloval v době vzniku a nemáme touhu vymýšlet už stokrát vymyšlené. Nejsem fanda různých pokusů, které se obhajují tím, že šlo o nějaký posun. Čest výjimkám, které ovšem potvrzují pravidlo. My se držíme zásady, že je potřeba udržet si „vlastní ksicht“, abychom byli rozeznatelní v džungli dalších skupin. Určitý posun je v přístupu. Polovina kapely se živí takřka na plný úvazek muzikou, takže už to není taková anarchie, jako dřív. Fungujeme na bázi našich vnitřních pravidel a jedním z nich je, že muzika kromě nás musí bavit především fanoušky. Zákon zní: Každá koruna ze vstupenky nebo desky se musí vrátit formou zážitku! Byť v souvislosti s INGOTT zaznívá pojem ortodoxní heavy metalisté, „Commando“ je ve vaší diskografii nejpestřejší deska, která se výhradně heavy metalu nedrží. Co tě vedlo k tomu dělat hudbu INGOTT barevnější?
Na desku se vybíralo z dvaceti demosnímků, a že to vyšlo právě tak, je dílem náhody. Na druhou stranu, kdyby byla celá deska „v jedné lajně“, tak bychom si tím dobrovolně zúžili pomyslný okruh posluchačů a to by byla škoda. Myslím si, že i přes pestrost na desce se pořád pohybujeme v námi dříve vyjetých kolejích. Uvolněná hardrocková „Skákavá panenka“ je vedle titulní skladby součástí pilotního singlu. Jak fanoušci přijímají odlehčenou tvář a barevnější výraz kapely?
Ve skutečnosti nejsme zas takoví bubáci, jak se možná zdáme. Neumím si představit, že se budu celý koncert tvářit jako rarach. K tomu uvolnění nám pomáhají songy, jako je „Skákavá panenka“. Máme jich celou řadu a dík kladným odezvám jsem přesvědčený, že je lidi berou. Fanoušci si to hned zapamatují a moje přítelkyně Jana celou řadu těch veselých slovních spojení běžně používá. Jak vstřebáváš reakce vašich posluchačů, bereš je v potaz při tvorbě nové muziky? Je tahle rychlá doba a díky sociálním sítím okamžitá zpětná vazba něco, co by tě ovlivňovalo?
Kdo mě zná, tak ví, že sociální sítě nechávám mimo hru. Doba to asi vyžaduje, ale já si názory vždycky raději vyslechnu nebo řeknu u piva, ta víceméně anonymita mi vadí. Jeden napíše, že mám moc nakreslenou kytaru (taková pitomost!) a jiný, že jsem si ani nezapnul booster. To mě poser. Pochybuji, že mě reakce na sociálních sítích budou někdy ovlivňovat. Neodmyslitelnou součástí INGOTTU při tvorbě desky je Standa Valášek a studio Šopa. Umíš si představit, že by INGOTT někdy nahrávali jinde nebo je zvuk, který na desce máte, natolik signifikantní a spolupráce se Standou tak přínosná, že nechceš hledat něco jiného?
Každý aktivní muzikant ti potvrdí, že většina studií má svoje vlastní kouzlo, fungují tam určité rituály a zavedené zvyklosti. Se Staňou se známe třicet let a naše symbióza mi naprosto vyhovuje. Je to dobrák od kosti, stejně jako já, moc rádi se zasmějeme, pojí nás přátelský vztah a tak panuje při práci naprostá pohoda. Mám daleko raději živé hraní, ale ke Staňovi se pokaždé těším. Ve chvíli, kdy nemáme potřebu měnit nic na soundu, nevidím žádný důvod něco na zaběhaném procesu měnit. Album „Commando“ v řadě skladeb zní pochmurně, tuto atmosféru odráží i obal od Martina Sitka. Co mají symbolizovat tři kříže a propletenec rukou?
Šlo o to vyjádřit paradoxy lidského života, takže prostřední kříž je obrácený, jedny ruce se ho zoufale drží, jiné drápou, další hladí. Můžeš v té symbolice najít protiklady jako láska – nenávist, naděje – zmar, víra – nedůvěra, slast – bolest, radost - zármutek. Rudá je barvou ohně a života, černá temnoty a smrti. Grafika vystihuje obsah desky a v tomto duchu bude koncipována i koncertní scéna, kterou připravujeme. Hymnické „Commando“ s porcí patosu coby přímá pocta fanouškům nesklouzla k prvoplánovým lacinostem a tipnul bych, že bude jedním z trháků na koncertech. Považuješ ho za jednu z nejlepších věcí, kterou jsi napsal?
To si netroufám posuzovat. Ale dobrým znamením byla husí kůže, když jsme ji nahrávali. Stejně chytlavě funguje nejtvrdší kousek „Karma a la Hell“, který hodně staví na hrubém hlasu s působivou aurou zla. Čím to, že tvůj hlas nabírá podobné odstíny?
Je to tím nazlobeným až vzteklým textem, který je metaforou na dnešní svět. Víš, to spojení církev a odpustky... Ovšem, je taky pravděpodobné, že jsem to zpíval ve studiu někdy pozdě večer a láhev slivovice už byla prázdná. Možná. INGOTTU svědčí historická témata v kombinaci s temnou atmosférou, „Šemhamforaš“, či „Jed renesance“, ale pouštíš se i do všedních životních situací. Čím tě musí téma zaujmout, abys na něj měl chuť psát text?
Historie je plná zajímavých příběhů. Kromě zmíněných skladeb máme i další, „Sodoma a Gomora“, „Muž se železnou maskou“ nebo „Bílý muž má černý den“ o zkáze Titaniku. Zajímavou inspiraci můžeš najít v knihách – „Havran“ (E.A. Poe), „Rakviem“ (My děti ze stanice ZOO) nebo „Ex libris“. Pak jsou témata, že se něco opravdu stalo („Zbytečný flám“), nebo si příběh prostě vyfabuluju. Každopádně se mi osvědčilo psát hudbu s textem najednou a mít tím pádem jasnou představu co a jak. Dost si dávám na textech záležet. Baví mě kvalitní neotřelé nápadité verše napříč žánry, ať už je napsal Brichta, Vostárek, Špalek, Kryl nebo Radúza. Řekl bych, že text zvýrazňuje okamžik a vůbec se nestydím za to, že mi někdy zvlhne oko.
V tomto kontextu se nelze vyhnout otázce, jestli svérázný „Sentinel“ je popisem událostí z nějaké grilovačky na tvé zahradě?Jasná věc! Ten gril vypadá fantasticky industriálně a fakt se jmenuje Sentinel, stejně jako skvělý song od JUDAS PRIEST. To už je dost důvodů vlastnit takový skvost. Jenže je děsivě zrádný, nasává falešný vzduch a je tuze nevyzpytatelný. Ale po prvním maléru s rozpálenou mastnotou a vodou už si dávám majzla. Na jaře jste se chystali vypustit do světa videoklip ke skladbě „Havran“ z minulé desky, objevila se však zpráva, že neprošel přes přísné cenzorovo oko. V čem nastal problém?
To oficiální slovní spojení bylo potenciálně závadný obsah, asi se někomu zdálo, že tam jde vidět víc, než by mělo. Vznikla porada s rejžou i doma, a pro klid duší se to raději předělalo. Klip je hotov a bude pověšen na Youtube někdy kolem vánoc. Chystáte novou desku podpořit i videoklipem?
Určitě ano a moc se na tu práci těšíme. Půjde o klip na píseň „Commando“ v produkci Labradorfilmu pod režijní taktovkou Davida Beránka, který má na pažbě zářezy ikon BONFIRE, PRETTY MAIDS, ACCEPT nebo KABÁT. Deska tentokrát nevyšla na přelomu roku, co vás vedlo k porušení této téměř tradice?
Dá se říct, že nás semlela doba. Došlo k několika zásadním událostem, které jsme nemohli ovlivnit, a tím pádem se termín posunul. Z mého pohledu je to škoda, ale snad se zas tak moc nestalo. Jsi výhradním autorem skladeb INGOTT, je tvá autorská dominance daná tím, že se ostatní nechtějí zapojit do skládání?
„Demokracie nemá v rockové kapele co pohledávat,“ říkával za starých časů v CITRONU Pařez a s tím nelze nesouhlasit. Pro nás není podstatné autorství, není důležité vlastní ego, není to o jedné osobě. Důležité je, aby INGOTT fungoval jako celek. Je to týmová záležitost. Potřebuju jen, aby mi ostatní věřili. Většinou názory „stmelujeme“ u piva, to se osvědčilo, protože si případné výtky chlapi druhý den ani nepamatují. Navíc mají své další soubory a projekty, ve kterých se realizují, tak nemusí úplně strádat. Kromě INGOTTU jsi neodmyslitelnou součástí LIMETALLU. Jak odlišné jsou tyhle dva světy, je obtížné zkoordinovat činnost v obou kapelách? Je možné je spojit i jinak, než jen tvojí osobou, případně spoluprací s Jardou Bartoněm na aranžích?
K určitým formám spojení už docházelo dříve. Dave už v sedmnácti alternoval za Pařeza v CITRONU a pak působil i v LIMETALLU, Poty s námi jezdil jako kytarový technik a viděl jsem ho hrát i ve Fanyho kapele na kytaru, Jarda Bartoň je pro nás velká hudební autorita a skvěle si rozumíme i lidsky. Ovšem tady to spojení končí. LIMETALL je regulérní firma fungující na tržních principech. Řeší naprosto odlišné otázky, má jinou image i samotnou muziku. Takže i v práci pro tyto kapely je zákonitě propastný rozdíl. Ale je potřeba jedním dechem dodat, že mě baví obojí. Pořádal jsi akce, na kterých jsi spojoval rockovou muziku s fotbalem. Zahraješ si ještě fotbal a máš v plánu se do takto laděné akce ještě pustit?
V osmdesátých letech minulého století všichni členové kapely hráli aktivně fotbal a tak nás napadlo vyzvat ostatní rockery a fans. Říkali jsme těm zápasům „Ingot proti zbytku světa“. Mělo to tradici až do momentu, kdy jsem narukoval. Poslední zápas hrozně lilo a tak jsme se svlékli a dohráli to nazí. To byla paráda. Po letech došlo k oživení myšlenky ve formě každoročního květnového turnaje osobností Prominent Ingott Cup v Křižanovicích u Slavkova, který jsme už několikrát vyhráli! Večer hrají kapely, takže spojení muzika – fotbal pořád funguje. Má to velký ohlas, celý den se tam pohybují různé celebrity, je možnost zdarma stanovat nebo spát v autech a jde především o zábavu. Příští rok je termín 20.5. a v line-upu jsou prozatím kapely TITANIC, KERN, TURBO a INGOTT. Kdysi jsem závodně běhal, hrál tenis a ping-pong, ale fakt je, že už tolik nešílím a sportuju dost sporadicky. Tedy kromě kulečníku (karambolu), který, pokud to jde, hraju každý den doma skromným systémem „sám proti sobě“. Dokázal bys shrnout, co na vás posluchači nejvíc oceňují?
Že neděláme na koncertech striptýz! DISKOGRAFIE:
2016 – Charon
2019 – Na cestě do nebe stavil jsem se v pekle
2022 - Commando SESTAVA:
Jura Šperl – kytara, zpěv
Martin Maco Szczur – kytara, sbory
Jiří Poty Pokáč – baskytara, sbory
David Dave Klement – bicí, sbory