BASTARD - Alchymie živlů

Ze sestavy, která v devadesátých letech BASTARD založila, je již jediným členem Láďa Krečmer. Kam se kapela posunula od první etapy v devadesátých letech, vidíš nějaké jasné pouto, které spojuje BASTARD tehdy a nyní?
Jarda: V té době mi bylo nějakých osmnáct, devatenáct let, ale samozřejmě že jako fanda jsem BASTARD pozorně sledoval. Kapela se za tu dobu určitě posunula kupředu, ať už hudebně nebo i svou pozicí na scéně. Poslední dvě desky mají podle mě špičkovou produkci a zvuk, taky nám hodně prospěl příchod Pavla Škarpy, který BASTARD nakopl a oživil, ať už jako autor nebo zpěvák a kytarista. Společné pouto obou etap bych hlavně viděl v melodickém hard&heavy stylu a silných kytarách. Stále máme rádi kapely jako WHITESNAKE nebo PRETTY MAIDS.

V první životní etapě vás eponymní album dovedlo k předskakování kapele KABÁT, jaké ambice máte s kapelou v současné době?
Jarda: Chceme hlavně naši muziku dostat co nejvíce mezi lidi a to znamená především hrát a zase hrát. A je úplně jedno, jestli předskakujeme velkým kapelám nebo jedeme vlastní koncerty či festivaly. Předloni jsme odehráli miniturné s legendami URIAH HEEP a byl to parádní zážitek. Letos jsme absolvovali hodně skvělých festivalů a doufáme, že příští rok bude minimálně stejně vydařený. Už teď můžeme prozradit, že v březnu pojedeme jako hosté na turné výborného TRAKTORU a moc se na to těšíme.

Od milníku v novodobé historii kapely, tedy odchodu bývalého zpěváka Ladislava Tomise, jsou BASTARD hodně aktivní a vydávají druhou desku v aktuální sestavě. Panuje v kapele tvůrčí přetlak? Hýří Pavel coby dominantní autor nápady natolik, že pro „Alchymii D.N.A.“ bylo hodně z čeho vybírat a zbylo i do zásoby?
Pavel: V první řadě bych chtěl zdůraznit, že Láďa Tomis byl, je a bude napořád nedílnou součástí BASTARDU, i když už v kapele nezpívá. Historicky byl u zrodu skupiny a na tom už nikdo nic nezmění. Co se týče hýření nápady, už v jednom rozhovoru v rádiu o mně Jarda řekl, že jsem plodný jako černoška. (smích) Nic rasistického v tom ovšem nehledejme, byl to fór. Nápady přicházejí dost často a jsem za to rád. Každý den prožíváme momenty a situace, o kterých by se daly psát romány.

Nové album „Alchymie D.N.A.“ hudebně navazuje na předchozí desku „Druhá Müza“, pocitově mi však připadá uvolněnější, bezstarostnější. Změnila se v kapele atmosféra při tvorbě nové desky?
Pavel: Když jste s někým dost často, vznikne určité pouto. Zjistíte jeden o druhém různé věci a snažíte se navzájem poslouchat názory kolegů. Přispělo k tomu i to, že jsme měli celkem dost času jak na výběr songů, tak na natáčení. Chtěli jsme si dát záležet, aby nová deska byla jiná než předešlá a líbila se jak fanouškům, tak i nám.

I když BASTARD nebyli primárně heavymetalovou kapelou, na desce se v žánru hard’n’heavy hodně přiklání k šlapavě pohodovému hard rocku, a svědčí jim i dobře namíchaný zvuk od Djordjeho Eriče. Jaké dostal Djordje zadání pro svoji práci, jakou měli BASTARD představu o tom, jak by „Alchymie D.N.A.“ měla znít?
Pavel: Už při prvním setkání s Djordjem, na kterém jsme vybírali songy na CD, nám sám řekl, že půjdeme trochu jinou cestou, co se týče zvuku. V tomto jsme se shodli. Řekl: „Hoši, budu vám do toho kecat, a až budete mít pocit, že už je to moc, tak řekněte dost.“ Což znělo fér a spolupráce nabrala jasnější obrysy, jakým způsobem budeme pracovat.

Je slyšet, že se držíte svého stylu a že vám voní osmdesátá léta. Máte k moderním trendům a elektronice negativní postoj, myslíš, že by někdy BASTARD mohli mít chuť či potřebu chytat se moderních prvků?
Pavel: Nemám škatulkování moc rád, ale je fakt, že jsme dost ovlivněni hudbou 70., 80. a 90. let. Co se týče hudby, byla to nejlepší doba, a pokud to je slyšet i v naší muzice, tak nelituji ničeho. V těch dobách hrály skvělé kapely a je trochu smutné, že dnes už není moc kapel, které by podobnou muziku dělaly. BASTARD se určitě nevyhýbá experimentování, pokud nám to vyloženě nepůjde proti srsti a bude se to líbit lidem, tak proč ne.

Už na minulé desce jste si pěkně pohráli s dvojsmyslem v názvu desky, u té aktuální je možný výklad (Alchymie D.N.A. a Alchymie dna) hodně kontrastní. Který výklad názvu je ti bližší a víc desku charakterizuje, považuješ se spíš za optimistu nebo pesimistu?
Jarda: Řekl bych, že jsme všichni především realisté. Oba výklady mají na albu svůj význam a místo. Alchymie z pohledu genetiky vyjadřuje především tvůrčí proces desky od skládání, přes nahrávání, míchání a vše s tím spojené. A zároveň popisuje rozdílnost členů kapely jako čtyři základní živly: oheň, vzduch, voda a země. Druhý význam názvu znázorňuje dno naší civilizace a naší společnosti. Asi nikdo nepochybuje o tom, že poslední roky se celý svět řítí ke dnu. Tato vážná témata popisují na desce některé naše texty. Oba výklady pak na obalu desky geniálně propojuje obraz mytologické zlé nestvůry Chiméry, která jak známo je hybridem několika zvířat (alchymie D.N.A.) a je strážcem vchodu do podsvětí (pomyslného dna světa). Za tento skvělý nápad vděčíme našemu grafikovi Michalovi Vojtkovi.

Asi nejsilnějším odrazem kontrastu jsou skladby „Život“, díky pozitivně taneční melodii a melancholickému textu, a chytlavá rozchodovka „Deja vu“. Jsou tyhle v podstatě všední životní příběhy, které prožívá každý z nás, ideálním tématem pro skladby BASTARD?
Pavel: Nemůžu mluvit za všechny, ale co se týče textů, ty jdou opravdu z duše. Nerad si vymýšlím, ani by mi to jinak nešlo. Je to v podstatě to, co jsem v životě prožil a čím jsem si prošel. Nejde to napsat jednoduše. Aby to sedělo s hudbou a dávalo smysl tomu, co chcete posluchačům sdělit, strávíte nad tím mnohdy celé večery. Jestli jsou naše texty ideální či nikoliv, bych nechal na fanoušcích. Ti jsou správný detektor toho, jestli je to OK nebo ne.

Na „Alchymii D.N.A.“ na mne ohromně zabírají velice chytlavé a v nejlepším slova smyslu „vlezlé“ refrény, které nemůžu dostat z hlavy. Co je při tvorbě nových skladeb pro tebe zásadní, má-li se skladba ocitnout na desce BASTARD?
Pavel: Jednoduchá věc. Prvním impulzem, když poslouchám surové demo, je husí kůže. Druhý faktor, který mám ověřený, jsou mí přátelé, kterým nástřel pošlu k posouzení, jestli je to k něčemu nebo ne. Zní to jednoduše, ale v jednoduchosti je síla.

Nakažlivá píseň „Starej vlk“ funguje jako parádní manifest chlapa v letech, naprosto srovnaného se životem. Je v něm schovaná vaše životní filozofie a rozpoložení?
Pavel: Naprosto se s tím ztotožňuji. Jsem už chlap v letech, a co si budeme povídat, zdraví, hlava a jiné věci zatím fungují, ale moc dobře si uvědomuji, že to není na věky. Jsou dny, kdy potřebuji být sám se sebou, pak jsou dny, kdy jsem zase rád ve společnosti vrstevníků, a jak zpívám: „Když to na mě přijde, tak láhev otvírám...“

Už téměř neodmyslitelnou součástí se pro BASTARD stává zpěvačka Lucka Roubíčková. V čem vidíš její hlavní kouzlo a přínos pro BASTARD, že nemáte pro emotivní balady potřebu hledat jiný ženský hlas?
Jarda: Lucka je životní partnerkou našeho producenta Djordje Eriće, a tak první duet „Osudy“ na našem předchozím albu „Druhá Müza“ byl jakýmsi logickým krokem a zároveň kamarádskou výpomocí pro oživení skladby. Balada se však fanouškům natolik zalíbila a slavila úspěch i naživo, že jsme se rozhodli pro pokračování v podobě písně „Tanec ve dvou“, a opět je to jedna z nejsilnějších věcí na desce. Lucka kromě toho, že je výborná zpěvačka, je také citlivý člověk a dokáže cit a atmosféru přenést do svého projevu, proto obě balady u fanoušků tak bodují.

V současné nepříliš dobré ekonomické situaci se může kultura stát jednou z prvních oblastí, ve které se krize naplno projeví. Pociťuješ současný stav na dění okolo BASTARD?
Jarda: Všichni jsme to poznali na vlastní kůži s příchodem covidu a nikdo neví, jak se bude všechno vyvíjet dál. Do toho válka, energetická krize, migrace a další pohromy. A všichni cítíme, že svět se žene ke dnu, a proto jsme všechny špatnosti a pocity promítli i do jednoho z významů názvu desky. Snažíme se však tomu nepodléhat a pozitivně tvořit a fungovat dál.

Letos konečně proběhla normální koncertní sezóna. Jak ji prožili BASTARD, zaregistroval jsi nějaké odlišnosti z předcovidové doby, jsou fanoušci zapálenější nebo zájem o hudbu opadává? Vnímají dnes lidé hudbu jinak než v minulosti?
Jarda: Je to individuální, a zatímco většina akcí byla naprosto úžasná, ať už návštěvností nebo atmosférou, některé byly z tohoto pohledu slabší. Stále se ještě spousta lidí nevzpamatovala z covidových traumat a už se na nás ženou další. Ale abych nevyzněl jenom pesimisticky, musím říct, že jsme si letošní sezónu parádně užili. Hráli jsme v podstatě každý víkend po celé léto. Osobně vnímám, že lidé berou dnes festivaly především jako odreagování a útěk před realitou a každodenními starostmi, zatímco dříve se možná více zajímali o hudební stránku.

„Druhá Müza“ vyšla v době, kdy bylo nemožné ji naplno představit fanouškům naživo v plné kráse. Chystáte se nějak tuhle situaci dohnat s novou deskou?
Jarda: Zcela určitě. Momentálně objíždíme kluby, na jaře nás čeká turné před TRAKTOREM a už teď připravujeme nový program a novou scénu. Navíc v tuto chvíli by už měl být venku také náš videoklip ke skladbě „Mezi nebem a zemí“. V létě pak samozřejmě plánujeme objet co nejvíce festivalů.

Dokázal bys shrnout, co na vás posluchači nejvíc oceňují?
Pavel: To kdybych věděl, tak mám klidnější spaní. (smích) Myslím, že tahle otázka je opravdu na naše fanoušky. Soudě podle pozitivních ohlasů na koncertech i na našich profilech, pevně doufám, že se jim naše muzika stále líbí...

DISKOGRAFIE:
1994 - Bastard
2020 - Druhá Müza
2022 - Alchymie D.N.A.

SESTAVA:
Pavel Škarpa – zpěv, kytara
Láďa Krečmer – kytara
Jarda Jedlička – baskytara
Mojmír Krochmalný – bicí

Facebook BASTARD