THE PANT - Nechtěli jsme jít cestou samplů kláves a různých umělých tvořítek

Pohodová klubová akcička. Vyzkoušeli jsme si nový odposlechový systém. Potkali se s pár kámoši. Poznali jsme nové lidi a celý večer jsme si užili. Bylo to fajn, moc fajn.

Tohle plánoval Tomáš už delší dobu a důvod byl z jeho strany čistě osobní. Prostě se chtěl věnovat naplno rodině a nechtěl dělat věci tak nějak napůl. My to respektujeme. Nic víc nic míň. Svoje rozhodnutí, o kterém opravdu dlouho přemýšlel, nám sdělil už dříve a dohodli jsme se, že v kapele zůstane až do doby, než seženeme adekvátní bubenickou náhradu. A tak se i stalo. Byl to neskutečnej blázinec, ale konečně zase máme v kapele bubeníka z opravdové extra třídy.

Jasnou volbou? No, upřímně asi tak - konkurz proběhl a přihlásili se opravdu zajímaví a talentovaní bubeníci. Strašně šikovní borci. Všechno v pohodě, ale nějak to ještě nebylo úplně těch 100 %, co bychom si představovali. Pak mě jednou napadlo, že zavolám Ivošovi, jestli nemá u něj v bubenické škole nějaký mladý supertalent, který by dokázal Toma nahradit. Odpověď zněla jasně: "Ani omylem, kámo - takového bubeníka široko daleko nenajdeš!". Pak slovo dalo slovo, Ivo dorazil na první zkoušku, pak další, další a najednou koukám jsme spolu na jednom pódiu a hraje nám to jako prase. Mimo to, známe se už spoustu let a navíc Ivo jako Tomášův učitel... to je přece pro všechny neskutečná výzva.

Dlouhé roky to jelo tak nějak samo, ale v určitém období nám to přestalo stačit a hledali jsme způsob, jak rozšířit a obohatit zvuk kapely. Nechtěli jsme jít cestou samplů kláves a různých umělých tvořítek. To jde úplně mimo nás. Brrrr. Upřímně, říkali jsme si, že to nikdo stejně nedá. Ono hrát s Víťou to není jenom tak. Něco málo o tom vím (smích). A pak příšel Péťa - zkušenej a moc šikovnej kytarista. To, jak se do těch kytarových partů zakousl a jak to vše za poměrně krátký čas zvládl, hovoří za vše. Když si promítnu, kolik toho s Víťou strávili nad aranžemi pro dvě kytary, tak před kluky fakt klobouk dolů.


Je jednodušší tvořit muziku se dvěma kytarami nebo s jednou, kdy kytarista musel veškeré své party táhnout sám? Zapojují se noví členové aktivně i do tvorby nových skladeb?

S jednou je to více jednodušší a řekněme více přímočaré, tak trochu víc punk, ale zase takové jakoby tenčí. Míň to tlačí i živě na koncertech. Já za sebe do kytar moc klukům nekecám. Celkem zřetelně to mají promyšlené, tak jak přichází s nápady, tak to zpracováváme. Já si do toho postavím melodie slok, refrénů a pak ladíme rytmiku, texty a frázování - to už společně v našem malém studiu v Břidličné, kde děláme na demoverzích pro nové skladby.

Bude určitě opět v rodném jazyce, takže z tohoto pohledu na předchozí album spíše naváže. Materiál je zatím v několika demoverzích, včetně textů. Docela nedávno jsme dokončili celý koncertní repertoár v této nové sestavě, takže práce na nových skladbách teprve začíná. Více nechám zatím pod pokličkou.

Byla to pro nás prostě výzva. Vždycky, i při všech zahraničních vystoupeních, lidi prostě chtěli češtinu slyšet - i tady doma si to spousta fanoušků jednoznačně přála - tak jsme si řekli proč ne a svým způsobem jsme tak vystoupili ze své komfortní zóny a šli jsme do toho. Zkusili jsme nejdřív jednu dvě věci, a jo, hele, ono to jde, tak jsme natočili "Bludnej kruh" jako plnohodnotnou desku nazpívanou v češtině a dál už tvoříme nové písničky jenom česky.


Album uzavírá skladba "Sela baba mak", která se stylově vymyká celkovému konceptu desky. Co stálo za vznikem téhle písně?

Tak nějak už se stalo tradicí, že na konec každého alba dáme nějaký cover vlastní skladby nebo jinou podobnou srandu. Vždycky v netradičním žánrovém zpracování, tak na předchozích deskách zaznělo country, boogie, blues, no a teď jsme se pustili do death metalu. Proč ne. Mimochodem, textařsky se tam Víťa docela vyřádil... (smích).

To jsi trefil. Jsou dny i týdny, kdy nenapíšu vůbec nic - prostě prázdno v palici. Pak příjde nějaký impuls a padá to tam. Myslím, že naše texty mají co říct a každý kdo chce, si v nich může najít klidně třeba svůj vlastní příběh. Rozhodně nejsem fanouškem textů typu "hej hej pivo si dej", takových věcí se od nás určitě nedočkáš.

Cestujeme rádi, hrajeme rádi, takhle to do sebe zapadá. Před covidem vystoupení bylo ještě mnohem víc. Projeli jsme komplet republiku, hráli v několika evropských zemích i v Americe. Nemáme problém sednout do letadla a letět hrát, kam nás pozvou. Jsme zvyklí trávit v dodávce na cestách spoustu času. Jsem si jistý, že s novou sestavou na předcovidový koncertní zápřah zase naplno navážeme. Makáme na tom!